7 Azs 79/2009 — Nejvyšší správní soud

77 Af 11/2025- 46 - text  17 77 Af 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: T. P. bytem X zastoupený TAL Consulting, s.r.o., daňovou poradkyní sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2025, č. j. 22315/25/5200-10421-712985, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) na základě u žalobce provedené daňové kontroly na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roků 2017 a 2018 dospěl k závěru, že žalobce v případě uplatněných výdajů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), ve výši 1 843 500 Kč za rok 2017 a ve výši 1 872 500 Kč za rok 2018 neprokázal, že by se jednalo o výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle § 7 téhož zákona. Proto správce daně rozhodnutími ze dne 16. 1. 2023, č. j. 42166/23/2303-50521-401121 a č. j. 42396/23/2303-50521-401121 (dále jen „dodatečné platební výměry“), doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2017 ve výši 355 215 Kč a stanovil penále z doměřené daně ve výši 71 043 Kč a za zdaňovací období roku 2018 daň z příjmů fyzických osob ve výši 365 513 Kč, daňový bonus ve výši 768 Kč a stanovil penále z doměřené daně ve výši 73 257 Kč. Následně správce daně v návaznosti na opakovaně provedené dokazování vydal podle § 113 odst. 1 písm. b) daňového řádu tři rozhodnutí (za každé zdaňovací období) o žalobcových opakovaných odvoláních. Posledními z těchto rozhodnutí byla rozhodnutí správce daně ze dne 6. 8. 2024, č. j. 1321936/24/2303-50521-405391 a č. j. 1321972/24/2303-50521-405391 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jimiž správce daně rozhodl o žalobcově odvolání a změnil rozhodnutí ze dne 1. 2. 2024, č. j. 144902/24/2303-50521-405391, tak, že za zdaňovací období roku 2017 žalobci doměřil daň z příjmů fyzických osob ve výši 260 836 Kč, daňovou ztrátu ve výši 0 Kč, daňový bonus ve výši 0 Kč a stanovil penále z doměřené daně ve výši 52 168, resp. změnil rozhodnutí ze dne 1. 2. 2024, č. j. 145532/24/2303-50521-405391, tak, že za zdaňovací období roku 2018 žalobci doměřil daň z příjmů fyzických osob ve výši 209 643 Kč, daňovou ztrátu ve výši 0 Kč, daňový bonus ve výši 768 Kč a stanovil penále z doměřené daně ve výši 42 083 Kč. 2. Žalobcovo odvolání proti prvoinstančním rozhodnutím žalovaný zamítl shora uvedeným napadeným rozhodnutím. Žalovaný nepřisvědčil žalobci, že by správce daně fakticky zahájil daňovou kontrolu před jejím formálním zahájením dne 16. 2. 2021, tedy že by správce daně u žalobce provedl tzv. skrytou daňovou kontrolu. Žalovaný připustil, že správce daně pochybil při vedení spisové dokumentace, neboť písemnosti v ní nebyly řazeny zcela chronologicky, avšak podle žalovaného nemělo toto pochybení správce daně vliv na zákonnost prvoinstančních rozhodnutí. K námitce stran chybějících úředních záznamů o telefonických hovorech žalovaný uvedl, že v případech, kdy se správci daně nepodaří spojit se telefonicky s daňovým subjektem, není účelné vyhotovovat úřední záznamy o telefonických hovorech. Ze správního spisu dle žalovaného nevyplývá, že by žalobcovým podáním z 10. 7. 2019 a 18. 10. 2019 předcházela žádost či výzva správce daně; ani žalobce žádné takové e-mailové žádosti či výzvy správce daně nepředložil. Ani z podání samotných nevyplývá, že by je žalobce učinil na žádost či výzvu správce daně, naopak jejich obsah nasvědčuje tomu, že je žalobce učinil z vlastní iniciativy. Žalovaný dále dovodil, že při označování a zařazování písemností do vyhledávací části spisu a při přeřazování písemností mezi jednotlivými složkami spisu správce daně postupoval v souladu se zákonem. K písemnostem zařazeným ve vyhledávací části spisu žalovaný uvedl, že stále trvají důvody pro jejich zařazení do vyhledávací části spisu, protože se tyto písemnosti týkají osob odlišných od žalobce a jde o písemnosti sloužící výlučně potřebám správce daně. Žalobce neoznačil žádné konkrétní písemnosti z vyhledávací části spisu, do kterých by chtěl nahlédnout. 3. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba 4. Žalobce brojil proti způsobu vedení správního spisu. Tvrdil, že spis není úplný a nebyl veden chronologicky ani věrohodně. Žalobce konkrétně poukázal na to, že ve správním spisu chybí úřední záznamy o telefonických hovorech a e-mailová komunikace, úřední záznamy byly vyhotovovány s výrazným časovým odstupem a některé písemnosti byly do spisu zakládány dodatečně a zpětně. Písemnosti zařazené ve vyhledávací části spisu byly označeny natolik obecně, že si žalobce nemohl udělat konkrétní představu o jejich obsahu. Žalobce tak nemohl identifikovat konkrétní písemnosti zařazené do vyhledávací části spisu, do nichž žádal nahlédnout, a proto při ústním jednání dne 5. 6. 2024 požádal o nahlédnutí do všech písemností zařazených ve vyhledávací části spisu, což mu ale nebylo umožněno. V důsledku neúplného a neprůhledného vedení spisu nemohl žalobce adekvátně reagovat na sdělení dosavadního výsledku kontrolního zjištění. 5. Dále žalobce tvrdil, že postup správce daně spočívající v opakovaném měnění původně vydaných dodatečných platebních výměrů a snižování výše doměřené daně na základě žalobcových odvolání byl účelový a prvotní vydání dodatečných platebních výměrů bylo s ohledem na uplynutí lhůty pro stanovení daně ryze formální. 6. Žalobce dále namítl, že správce daně fakticky zahájil daňovou kontrolu dříve, než došlo k jejímu formálnímu zahájení, neboť kontrolní činnost prováděná správcem daně před formálním zahájením daňové kontroly dne 16. 2. 2021 spočívající v aktivní komunikaci správce daně se žalobcem, vyžadování doplnění podkladů, provedení místního šetření a prověřování bankovních účtů prostřednictvím Centrální evidence účtů byla natolik rozsáhlá, že překročila mantinely vyhledávací činnosti. Fakticky tak byla daňová kontrola zahájena již dne 18. 10. 2019, a proto byly dodatečné platební výměry vydány po marném uplynutí lhůty pro stanovení daně. 7. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a některé tam uvedené argumenty zopakoval, neboť dle něj byly žalobní námitky obdobou námitek odvolacích. Podle žalovaného je napadené rozhodnutí přezkoumatelné a zákonné. 9. K žalobcově námitce stran vedení správního spisu, označování a zařazování písemností do vyhledávací části spisu a jejich přeřazování mezi jednotlivými složkami spisu žalovaný uvedl, že žalobce netvrdí, že by před zahájením daňové kontroly telefonicky hovořil se správcem daně. Žalovaný konstatoval, že ačkoliv při nahlížení do spisu dne 5. 6. 2024 žalobci poskytl seznam písemností zařazených ve vyhledávací části spisu, žalobce žádost o nahlédnutí do všech písemností zařazených ve vyhledávací části spisu nepodal. Námitka žalobce, že správce daně nevyhotovoval úřední záznamy vůbec, případně je vyhotovoval s velkým časovým odstupem, byla dle žalovaného obecná, neboť žalobce nekonkretizoval, o jaké úřední záznamy se mělo jednat; zároveň žádný právní předpis správci daně neukládá lhůtu pro vyhotovení úředního záznamu. Žalovaný dodal, že žalobce ke sdělení dosavadního výsledku kontrolního zjištění žalobce nevznesl žádnou výhradu ani nepodal návrh na jeho doplnění; proto žalovaný tuto námitku považoval za účelovou. 10. Žalovaný tvrdil, že k opakovanému měnění dodatečných platebních výměrů správcem daně v rámci autoremedury došlo proto, že žalobce v podaných odvoláních navrhoval provedení důkazů za účelem prokázání svých daňových tvrzení, čemuž správce daně vyhověl a v návaznosti na provedené dokazování měnil výslednou výši žalobcovy daňové povinnosti. Pokud žalobce otálel se svou snahou unést důkazní břemeno až do odvolacího řízení, aniž by provedení důkazů navrhoval již v reakci na výzvu k prokázání skutečnosti v rámci daňové kontroly, nemůže s úspěchem vyčítat správci daně účelovost jeho postupu. K opakované změně výše žalobcovy daňové povinnosti tak došlo v důsledku pasivity žalobce v průběhu daňové kontroly. 11. K námitce faktického zahájení daňové kontroly správcem daně již dne 18. 10. 2019 žalovaný uvedl, že podání učiněné žalobcem tohoto dne vycházelo z žalobcovy vlastní iniciativy a nepředcházela mu kontrolní činnost ze strany správce daně, tudíž se nejednalo o faktické zahájení daňové kontroly. Ani další činnost správce daně před formálním zahájením daňové kontroly dne 16. 2. 2021 nepřekročila mantinely vyhledávací činnosti, neboť místní šetření, prověřování bankovních účtů ani komunikace se žalobcem nebyly spo