5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

77 Af 14/2025- 57 - text  16 77 Af 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: ALLIGARD s. r. o. sídlem Libavské Údolí 44, 357 51 Libavské Údolí zastoupená Mgr. Antonínem Hajduškem, LL.M., advokátem sídlem tř. Kosmonautů 1221/2, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2025, č. j. 24688/25/5100-10612-713127, ve spojení s opravným rozhodnutím ze dne 15. 10. 2025, č. j. 27543/25/5100-10612-713127 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“) na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 17. 9. 2020, č. j. MPO 187845/20/61200/566, ve znění změnového rozhodnutí ze dne 16. 4. 2021, č. j. MPO 187845/20/61200/566/ZR1 (dále jen „Rozhodnutí“), poskytlo žalobkyni na realizaci projektu „Výzkum a vývoj textilních výrobků se zaměřením na technologii pletení a použití vodnatých chemikálií“ (dále jen „Projekt“) dotaci ze strukturálních fondů ve výši 43 321 035,39 Kč. Na základě podnětu MPO zahájil Finanční úřad pro Karlovarský kraj (dále jen „správce daně“) dne 4. 3. 2024 u žalobkyně daňovou kontrolu. Správce daně dospěl ve zprávě o daňové kontrole ze dne 31. 10. 2024, č. j. 740111/24/2400-31471-403322 (dále jen „ZDK“), ke čtyřem zjištěním. Žalobkyně neoprávněně uplatnila mzdové náklady řídících pracovníků, ačkoli u těchto pracovníků byl sjednán kratší pracovní úvazek než plný měsíční fond pracovní doby a než který byl uveden v žádosti o dotaci, ve znění odsouhlasených změn. Tyto výdaje tak dle správce daně nesplňovaly podmínku přiměřenosti dle přílohy č. 9.1 Rozhodnutí (dále jen „Pravidla způsobilosti a publicity“) a č. 9.7 Rozhodnutí (dále jen „Pravidla způsobilosti výdajů“), tudíž je měl správce daně za nezpůsobilé výdaje (dále jen „první zjištění“). Žalobkyně neoprávněně uplatnila mzdové náklady ostatních (nikoli řídících) pracovníků na náhradu mzdy za dovolenou, které nebyly v souladu s Pravidly způsobilosti výdajů a kapitolou 2.5 Příručky pro žadatele a příjemce z OPPI pro konkurenceschopnost (svátky a dovolená u zaměstnanců pracujících na částečný úvazek; dále jen „Příručka“; to vše dále jen „druhé zjištění“). Žalobkyně neoprávněně uplatnila mzdové náklady ostatních (nikoli řídících) pracovníků ve výši přesahující maximální výši mzdových nákladů (dále jen „třetí zjištění“). Žalobkyně neoprávněně uplatnila ostatní režijní náklady v rozporu s maximálně stanoveným objemem (dále jen „čtvrté zjištění“). Správce daně tak dospěl k závěru, že žalobkyně porušila povinnost dle čl. 5 bodu 5.1 Rozhodnutí, konstatoval porušení rozpočtové kázně ve smyslu ust. § 44 odst. 1 písm. j) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále jen „ZRP“) a platebním výměrem ze dne 31. 10. 2024, č. j. 740148/24/2400-31471-403322 (dále jen „platební výměr“), stanovil odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 6 823 200 Kč. Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil platební výměr tak, že žalobkyni vyměřil odvod do Národního fondu ve výši 6 823 407 Kč. 2. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba a vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí a platební výměr zrušil a věc vrátil správci daně k dalšímu řízení. Žalobkyně uplatnila v žalobě pět žalobních bodů. Namítla nesprávné právní posouzení mzdových nákladů řídících pracovníků a nejasnost dotačních podmínek, nesprávné posouzení náhrad za svátky, nesprávné posouzení překročení mezd svévolnou metodikou výpočtu a nesprávné stanovení odvodu za ostatní režijní náklady. Poslední žalobní bod se týkal nerespektování zásady legitimního očekávání. 4. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podle žalovaného jsou žalobní námitky totožné s námitkami uplatněnými již v odvolacím řízení, se kterými se žalovaný vypořádal v rozhodnutí o odvolání. III. Posouzení soudu 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve lhůtě jí k tomu soudem poskytnuté výzvou ze dne 19. 11. 2025, č. j. 77 Af 14/2025-26, nevyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání a žalovaný s tímto postupem vyslovil výslovný souhlas ve vyjádření k žalobě, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. 6. Žaloba je nedůvodná. Obecná východiska soudního přezkumu 7. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. 8. Soud předznamenává, že z hlediska soudního přezkumu představují napadené rozhodnutí a platební výměr jeden celek a vzájemně se mohou v obou směrech argumentačně doplňovat (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, č. j. 1 As 287/2015-51, bod 27, ze dne 22. 4. 2021, č. j. 1 Azs 43/2021-32, bod 28, či ze dne 18. 7. 2025, č. j. 2 As 179/2024-48, bod 33). Podle § 147 odst. 3 daňového řádu se přitom za odůvodnění platebního výměru považuje odůvodnění zprávy o daňové kontrole. 9. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že není namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty, konkretizoval obecná žalobní tvrzení či vybíral ze spisu ty skutečnosti, které žalobu podporují; takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu a přebíral by naopak funkci žalobcova advokáta (viz např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, bod 32, č. 2162/2011 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2021, č. j. 1 Afs 337/2019-42, bod 25). Soudní řízení správní je postaveno na dispoziční zásadě. Je na žalobci, aby v žalobě uvedl konkrétní skutková tvrzení a na ně navázanou konkrétní právní argumentaci a aby vysvětlil, jakých konkrétních nezákonných kroků, úvah, hodnocení a závěrů se vůči němu správní orgán dopustil. Čím obecněji je žalobní bod vymezen, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posoudit ho (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2021, č. j. 10 As 9/2020–47, bod 5). Pouhé zopakování odvolacích námitek ve správní žalobě podstatně snižuje žalobcovy šance na úspěch. Takto se vyjádřil Nejvyšší správní soud např. v bodě 16 rozsudku z 23. 4. 2020, č. j. 7 Afs 440/2018-63, dle kterého žalobní body mají primárně směřovat proti napadenému rozhodnutí (tj. rozhodnutí o odvolání) a jeho důvodům. Pokud odvolací orgán uplatněné námitky dostatečně vypořádá a žalobce je v žalobě pouze zopakuje, aniž by na důvody rozhodnutí o odvolání reagoval, podstatně tím snižuje své šance na úspěch, neboť soud za něj nemůže domýšlet další argumenty. Prosté zopakování odvolacích námitek ve správní žalobě sice neznamená, že by taková žaloba neobsahovala žádné žalobní body, ale krajský soud se s nimi vypořádá pouze dle jejich relevance ve vztahu k argumentaci obsažené v napadeném rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2023, č. j. 1 Afs 111/2022-30, body 14 a 15). Není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto soud může v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS, ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47, a ze dne 30. 6. 2014, č. j. 8 Azs 71/2014-49). 10. Nejvyšší správní soud ustáleně aprobuje postup krajských soudů, pokud v případě žalobní námitky shodné s námitkou odvolací odkážou na vypořádání takové námitky žalovaným a ztotožní se s ním. Krajské soudy jsou oprávněny si v takových případech správné závěry správních orgánů osvojit a souhlasný odkaz na vypořádání provedené správním orgánem představuje řádné vypořádání žalobní námitky. Povinností žalobce totiž bylo v žalobě reagovat na vypořádání odvolací námitky žalovaným, tvrdit skutečnosti způsobilé zpochybnit jeho závěry a označit důkazy podporující tato tvrzení (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2025, č. j. 2 As 382/2023-105, body 82 a 83, ze dne 31. 3. 2026, č. j. 6 As 28/2026-113, bod 56, ze dne 30. 3. 2026, č. j. 5 Afs 219/2025-62, bod 24, ze dne 25. 2. 2026, č. j. 9 As 55/2025-88, bod 17). Pokud žalobce v žalobních bodech neprezentuje dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vedoucí ke zpochybnění závěrů správního orgánu (žalobce doslovně opakuje odvolací argumentaci a fakticky tak ne