— Nejvyšší správní soud

60 Ad 14/2011- 83 - text 60Ad 14/2011-83 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou v právní věci žalobce J.T.,bytem V.H.xx, V.H., zast. JUDr. Klárou Samkovou, advokátkou se sídlem Advokátní kancelář Klára Samková s.r.o., Španělská 6, Praha 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem P.O. Box 122, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí 1. náměstka ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost č.j. xx ze dne xx, t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR č.j. xx ze dne xx se zamítá. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím ze dne xx bylo opětovně (v pořadí již počtvrté) podle § 111 odst. 3, odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne xx, č.j. xx, kterým byl žalobci odejmut od 1.6.2009 plný invalidní důchod. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně popsal průběh dosavadního správního řízení probíhajícího již od 17.4.2009, kdy byla Okresní správou sociálního zabezpečení v Jablonci nad Nisou (dále jen „OSSZ“) provedena kontrolní prohlídka invalidity žalobce. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný se řídil rozsudkem podepsaného soudu ze dne 7.2.2011, č.j. 60 Ad 17/2010-46, a znaleckým posudkem ze dne 24.5.2011, který si žalovaný nechal zpracovat kolektivním znalcem u Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Praha, katedry posudkového lékařství. Dalšími podklady pro rozhodnutí byla zdravotnická dokumentace ošetřující lékařky MUDr. L.V., posudky OSSZ ze dne 9.11.2006 a ze dne 17.4.2009 a posudkové spisy Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Ústí nad Labem (dále jen „PKMPSV“) a její posudky ze dne 16.7.2009, 15.3.2010 a 23.8.2010. Žalovaný dále uvedl, že se zcela ztotožnil se závěry znaleckého posudku vypracovaného kolektivním znalcem dne 24.5.2011. Podle žalovaného posouzení lékařem OSSZ ze dne 9.11.2006, na základě kterého byl žalobce uznán plně invalidní ( bylo shledáno, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil 70 %, neboť žalobcovo zdravotní postižení bylo hodnoceno podle kapitoly V, položky 1, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 284/1995 Sb.) bylo chybné. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla stanovena středně těžká až těžká depresivní fáze na léčbě psychiatrické, abúzus alkoholu, přitom dle shora uvedené položky se posuzují organické duševní poruchy, poruchy intelektu, emotivity, efektivity, ovšem žalobce organickým syndromem netrpí, jak zkonstatoval kolektivní znalec na základě zdravotnické dokumentace a po vyšetření odborným psychiatrem. Uvedené zdravotní postižení, tedy středně těžká až těžká depresivní fáze na léčbě psychiatrické, mělo být hodnoceno podle kapitoly V, položka 3, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Protože se jednalo o postižení středně těžké až hraničně těžké a se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení včetně pohybového aparátu, mělo být hodnoceno na horní hranici míry poklesu, tedy 40 %, ve smyslu § 6 odst. 4 citované vyhlášky by pak míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla zvýšena o 10 % na výsledných 50 %. Uznání plné invalidity v listopadu 2006 bylo dále v rozporu se skutečností, že dne 20.7.2006 byl žalobce uznán osobou zdravotně znevýhodněnou pro stav po polytraumatu, depresivní syndrom na léčbě, přičemž bylo konstatováno, že je zachována schopnost soustavné výdělečné činnosti s pracovním omezením pouze pro těžkou práci s neschopností vyjmenovaných úkonů, a dne 15.2.2006 bylo pro úřad práce vydáno doporučení, ve kterém nebyla doporučena práce ve vynucených a strnulých polohách s přenášením a nošením těžkých břemen. Dne 21.6.2006 byla provedena vstupní prohlídka, při které byl žalobce uznán schopným práce jako vedoucí prodejny. Žalovaný dále hodnotil posudek OSSZ ze dne 17.4.2009, jímž byl žalobce shledán pouze částečně invalidní a na základě kterého bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí o odejmutí plného invalidního důchodu. Tomuto posudku žalovaný vytkl, že posuzující lékař OSSZ nepřihlédl k uváděné středně těžké depresivní fázi, která nebyla blíže konkretizována, a za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce považoval stav po úrazu páteře dle kapitoly XV, oddílu F, položky 3, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 285/1995 Sb. S ohledem na to, že v roce 2006 byl žalobce uznán plně invalidním pro psychiatrické onemocnění, lékař OSSZ měl vyžádat další podklady. Shodná vada byla vytknuta posudku PK MPSV ze dne 16.7.2009, ve kterém byl zhodnocen stav pohybového aparátu dle kapitoly XV, oddílu F, položky 3, písm. b) cit. vyhlášky a míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ohodnocena 35 %. Podle žalovaného tedy posudek PK MPSV ze dne 16.7.2009 nesplňuje požadavky co do kvality, úplnosti a přesvědčivosti. Vytýkané nedostatky však PK MPSV napravila v doplňujícím posudku ze dne 15.3.2010, kdy již objektivizovala zdravotní stav žalobce v celé šíři a členem posudkové komise byl i odborný psychiatr a byl vyžádán aktuální psychologický nález a jako rozhodující příčina poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla označena smíšená porucha osobnosti, dekompenzovaná, další příčinnou pak abúzus alkoholu, vertebrogenní alogický syndrom, stav po polytraumatu. Pokles soustavné výdělečné činnosti byl PK MPSV stanoven podle kapitoly V, položky 5, písm. c) cit. vyhlášky na 40 %. V doplňujícím posudku ze dne 23.8.2010 PK MPSV setrvala na závěru o tom, že žalobce je pouze částečně invalidní, protože jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti by činila maximálně 40 % i za situace, kdy by jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla shledána porucha osobnosti, která je buď vrozená nebo může vzniknout v rámci posttraumatické stresové poruchy. PK MPSV přitom vyšla z konstatování znalkyně z oboru psychiatrie v roce 2005, která konstatovala dekompenzaci osobnosti se sníženou schopností vyrovnat se s následky úrazu. U deprese, která byla hodnocena v lékařských zprávách a ve znaleckém posudku jako středně těžká depresivní fáze, nedošlo k žádnému zhoršení, naopak v roce 2010 dominuje porucha osobnosti. Různými psychiatry v soustředěné zdravotnické dokumentaci žalobce je depresivní porucha hodnocena jako středně těžká, čemuž odpovídá i dokumentace psychologického vyšetření ze dne 2.3.2010, kde je zmiňována porucha osobnosti a deprese je pak hodnocena jako mírná. Zdravotní postižení PK MPSV proto hodnotila podle kapitoly V, položka 3, písm. b) jako depresivní poruchu středně těžkou a dospěla k závěru, že zde není důvod pro změnu předchozího závěru o poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 40 %. Žalovaný pak pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti vycházel ze znaleckého posudku kolektivního znalce ze dne 24.5.2011, který odůvodnil, že posouzení invalidity žalobce OSSZ dne 9.11.2006 bylo nesprávné. Z tohoto hlediska šlo o rozhodnutí o přiznání plné invalidity nedůvodné a posudkově nadhodnocené. Ze znaleckého posudku kolektivního znalce ze dne 24.5.2011 vyplývá, že je obtížné u žalobce jednoznačně určit vedoucí či hlavní diagnostický závěr, ale znalci se nakonec přiklonili k tomu, že za rozhodující příčinu poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobce je třeba považovat depresivní poruchu v rámci poruchy přizpůsobení a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovit podle kapitoly V, položky 4, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 284/1995 Sb., a to na horní hranici rozmezí 25 % - 50 %, tedy 50 %. Na výsledný posudkový závěr toto hodnocení nemělo vliv. Na závěr žalovaný konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení žalovaného o odejmutí plného invalidního důchodu od 1.6.2009 bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy a na základě shora konstatovaného nebyly shledány důvody pro změnu napadeného rozhodnutí. K hodnocení znaleckého posudku prof. MUDr. Petra Zvolského, DrSc. ze dne 7.2.2010, jež byl předložen žalobcem, žalovaný uvedl, že znalec z oboru psychiatrie hodnotil zdravotní postižení odvolatele jako depresivní poruchu středně těžkého až těžkého rázu, chronickou a obtížně reagující na antidepresivní léčbu, tedy znalec hodnotil zdravotní stav žalobce obdobně jako ostatní odborníci s vědomím obtížnosti stanovení zcela přesné diagnózy, tedy zda rozhodujícím onemocněním je depresivní porucha nebo snížená porucha osobnosti či depresivní porucha v rámci poruchy přizpůsobení. Důkaz znaleckým posudkem nebyl přijat s tím, že názor znalce z oboru psychiatrie bez specializovaného vzdělání v lékařském oboru posudkového lékařství o důvodech změny zařazení z kategorie odpovídající plnému invalidnímu důchodu do kategorie částečného invalidního důchodu je v rozporu s jeho specializací.