— Nejvyšší správní soud

59 A 59/2012- 42 - text Pokračování 8 59A 59/2012 59A 59/2012-42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Karla Kosteleckého v právní věci žalobce J. M., bytem N. N. 1265/20, P. 4, zastoupeného JUDr. J. V., obecným zmocněncem s doručovací adresou N. 880, K. n. V., proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2012, č. j. KULK 43685/2012, t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 25. 6. 2012, č. j. KULK 43685/2012, s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo v části změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru životního prostředí, ze dne 16. 2. 2012, č. j. ZPVU/4330/112702/11-Stá. Tímto prvostupňovým rozhodnutím Magistrát města Liberec jako příslušný vodoprávní úřad rozhodl o tom, že zamítá žádost žalobce o povolení k užívání dokončené části stavby „Malá vodní elektrárna Trávníček“ na pozemku st. p. 175/2 v k.ú. Hradčany u Českého Dubu (dále také jen „malá vodní elektrárna“) a povolení k užívání stavby dle § 82 odst. 2 stavebního zákona nevydává. Částečná změna prvostupňového rozhodnutí spočívala ve změně výroku tak, že se nevydává povolení k užívání dokončené části stavby Malá vodní elektrárna Trávníček na pozemku st. p. 175/2 v k.ú. Hradčany u Českého Dubu, vydávané jinak podle § 82 odst. 2 stavebního zákona s tím, že ve zbytku se prvostupňové rozhodnutí potvrzuje. Žalobce namítal, že o zamítnutí jeho žádosti o vydání povolení k užívání dokončené části stavby malé vodní elektrárny bylo rozhodnuto, aniž by dle § 80 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon z roku 1976), a dle § 115 odst. 4 a 5 vodního zákona správní orgán I. stupně oznámil zahájení kolaudačního řízení. V řízení nebylo tvrzeno, že bylo znovu zahájeno znovu kolaudační řízení, ale bylo namítáno porušení § 80 odst. 1 stavebního zákona. Vodoprávní úřad nenařídil ústní jednání, ani místní šetření. Další část žalobních námitek se týká závěru vodoprávního úřadu a žalovaného o tom, že stavba nemohla být kolaudována, neboť je její součástí i rybí přechod, který slouží k převádění stanoveného minimálního zůstatkového průtoku. Tento právní závěr nemá dle žalobce oporu v zákoně. Žalobce s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/93, vyhlášeného pod č. 14/1994 Sb., se brání formálnímu pojetí právního státu v souvislosti se zásahem do práv žalobce. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2006, č. j. 15 Ca 219/2004-44 a č. j. 15 Ca 221/2004-39, žalobce namítal, že podle § 81 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976 je možné, aby byla zkolaudována dokončená část stavby, která je schopna samostatného užívání. Podle žalobce je malá vodní elektrárna schopná samostatného užívání, rybí přechod není její nedílnou součástí, jak se to snažili vodoprávní úřad a žalovaný dovodit. Hydraulický obvod malé vodní elektrárny je samostatný, rybí přechod tvoří samostatný hydraulický obvod. Byla rekonstruována stávající stavba malé vodní elektrárny (výměna turbíny, oprava jezu, náhonu a odtoku) a tato rekonstrukce nemá s novou stavbou rybího přechodu spojitost. Pokud bude zachován celkový minimální zůstatkový průtok přes jezové těleso ve vodním roku do doby ukončení výstavby rybího přechodu, není důvodem nemožnost užívání energie vody v malé vodní elektrárně, kdy podmínkou je pouze zachování minimálního zůstatkového průtoku dle § 36 odst. 1 vodního zákona. Přitom vodoprávní úřad svým rozhodnutím ze dne 30. 11. 2009 stanovil minimální zůstatkový průtok ve výši 0,383 m3/s s výjimkou případu, kdy je přítok do jezové zdrže nižší, než tato hodnota. Další věta o způsobu předávání minimálního zůstatkového průtoku do podjezí není meritem stanovení minimálního zůstatkového průtoku dle zákona a nemá proto oporu v zákoně. Podle žalobce je trvání na podmínce, kdy minimální zůstatkový průtok bude vždy převáděn částečně přes rybí přechod, šikanující a nemá oporu v zákoně. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a žádal přiznat náhradu nákladů řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Uvedl, že se jednalo o kolaudaci stavby vodního díla ve smyslu § 55 vodního zákona. Stavbu tak nelze trvale užívat bez povolení k nakládání s vodami, kdy malá vodní elektrárna jako vodní dílo přímo slouží k nakládání vodami a není možné nakládání s vodami a stavbu vodního díla od sebe oddělovat. V kolaudačním řízení již nemůže být rozhodováno o nakládání s vodami, což žalovaný nikdy nezpochybnil. O nakládání s vodami na malé vodní elektrárně bylo pravomocně rozhodnuto, a to rozhodnutím vodoprávního úřadu ze dne 30. 11. 2009, kdy ve výroku III. bylo vydáno povolení k nakládání s vodami, k jinému nakládání s nimi, a to převodu vody dle § 8 odst. 1 písm. a) bod 5 vodního zákona z vodního toku Mohelka do vodního toku Mohelka, a to za a) náhonem přes malou vodní elektrárnu v maximálním množství 1,4 m3/s a za b) rybím přechodem v množství minimálně 331 l/s, přičemž v obou případech je rovněž mimo jiné přesně stanoven začátek náhonu a konec náhonu a začátek převodu a konec převodu. Takto bylo pravomocně o nakládání s vodami na předmětné malé vodní elektrárně rozhodnuto, proti těmto rozhodnutím se žalobce nebránil. Žalobce nemůže malou vodní elektrárnu trvale užívat samostatně, ledaže by neustále porušoval vydané povolení k nakládání s vodami. V replice k vyjádření žalovaného žalobce zdůraznil, že zmínka o vnucení stavby rybího přechodu nebyla žalobním tvrzením. Odkázal na příslušné povolení k nakládání s vodami, kdy z pohledu vodního zákona jde o 4 samostatná povolení k nakládání s vodami s tím, že dle výroku IV. rozhodnutí je stanoven minimální zůstatkový průtok. Rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami dávají žalobci právo, nikoli povinnost k nakládání s vodami. Vodoprávní úřad stanovil minimální zůstatkový průtok v množství minimálně 0,383 m3/s s tím, že jej lze převádět do podjezí buď přes jez, jako tomu bylo dosud, nebo děleně po dokončení rybího přechodu přes jez a rybí přechod. Povolení k nakládání s vodami pro rybí přechod je pouze právem. Žalobce znovu zdůraznil, že malá vodní elektrárna je schopná samostatného užívání ve smyslu § 76 odst. 1 stavebního zákona, stejně jako by nic nebránilo samostatnému užívání provozu rybího přechodu, pokud by byl dokončen. Rybí přechod a malá vodní elektrárna jsou od sebe vzdáleny 600 m a vzájemně se nijak neovlivňují. Žalovaný se nezabýval otázkou, zda-li je část malé vodní elektrárny schopna samostatného užívání, pouze tvrdí, že rybí přechod je její nedílnou součástí bez jakéhokoliv odůvodnění. Žalobce doplnil, že stavba rybího přechodu byla před dokončením zničena velkou vodou v roce 2008, žalobce na obnovu nemá finanční prostředky. Několik let se snaží uvést malou vodní elektrárnu do provozu a provozem získat finance na rybí přechod. Přestože je toto vodoprávnímu úřadu i žalovanému známo, svým postupem brání zahájení provozu malé vodní elektrárny, a tím i zprůchodnění vodního toku pro vodní živočichy. Ze správního spisu předloženého žalovaným soud zjistil tyto, pro danou věc rozhodné skutečnosti: Dne 27. 6. 2011 žalobce požádal o vydání povolení k užívání stavby malé vodní elektrárna s tím, že rybí přechod bude dokončen do 1. 3. 2012 a že ostatní části stavby jsou dokončeny. Žalobce odkázal na stavební povolení ze dne 8. 3. 2004 a jeho změnu ze dne 30. 11. 2009. O podané žádosti vodoprávní úřad nejprve dne 15. 9. 2011 rozhodl tak, že řízení zastavil. Toto prvostupňové rozhodnutí bylo k odvolání žalobce z procesních důvodů žalovaným zrušeno rozhodnutím ze dne 30. 1. 2012 a věc vrácena vodoprávnímu úřadu k novému rozhodnutí. Poté vodoprávní úřad rozhodl o žádosti žalobce rozhodnutím ze dne 16. 2. 2012 tak, že žádost o vydání povolení k užívání dokončené části stavby Malá vodní elektrárna Trávníček na pozemku st. p. 175/2 v k.ú. Hradčany u Českého Dubu zamítl s tím, že povolení k užívání stavby dle § 82 odst. 2 stavebního zákona nevydává. V odůvodnění odkázal na příslušná stavební povolení ze dne 8. 3. 2004 a jeho změnu ze dne 30. 11. 2009, kterým bylo vydáno povolení změny stavby před dokončením, změna povolení k nakládání s vodami a byl schválen manipulační řád. Dle vodoprávního úřadu je stavba rybího přechodu podle schválené projektové dokumentace součástí stavby malé vodní elektrárny, takto byla stavba schválena a povolena. Užívání části stavby bez rybího přechodu by bylo v rozporu s vydaným povolením k nakládání s vodami, ve kterém je stanoveno, že minimální zůstatkový průtok se do podjezí převádí v množství 0,50 m3/s přepadem vody p