8 Afs 128/2005 — Nejvyšší správní soud

59 Af 20/2012- 36 - text Pokračování 13 59Af 20/2012 59Af 20/2012-36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL. M. a Mgr. Karla Kosteleckého v právní věci žalobce S.C., s.r.o., se sídlem XX, zastoupeného Jiřím Pokorným, daňovým poradcem se sídlem Heliova 270/15, 460 01 Liberec, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 0 Brno, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 6. 8. 2012, č. j. 8673/12-1300-500391, t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 6. 8. 2012, č. j. 8673/12-1300-500391, s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, kterým bylo zamítnuto jeho společné odvolání a potvrzeny dodatečné platebními výměry Finančního úřadu v České Lípě (dále také jen „správce daně“), jimiž byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) podle § 98 odst. 1 zákona č. 280/2009 sb., daňového řádu, tj. podle pomůcek, a to: 1) ze dne 4. 1. 2012, č. j. 164167/11/17291250653, kterým byla doměřena DPH za 1. čtvrtletí 2008 ve výši 278 950 Kč a penále 55 790 Kč; 2) ze dne 5. 1. 2012, č. j. 164288/11/17291250653, kterým byla doměřena DPH za 2. čtvrtletí 2008 ve výši 336 859 Kč a penále 67 371 Kč; 3) ze dne 5. 1. 2012, č. j. 164362/11/17291250653, kterým byla doměřena DPH za 3. čtvrtletí 2008 ve výši 165 905 Kč a penále 33 181 Kč; 4) ze dne 5. 1. 2012, č. j. 164452/11/17291250653, kterým byla doměřena DPH za 4. čtvrtletí 2008 ve výši 447 000 Kč a penále 89 400 Kč. Protože s účinností od 1. 1. 2013 v souvislosti se zákonem č. 456/2011Sb., o finanční správě České republiky, přešla působnost Finančního ředitelství v Ústí nad Labem na Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, jednal soud od zmíněného okamžiku s posledně označeným státním orgánem finanční správy jako se žalovaným, v souladu s ustanovením § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Žalobce namítal, že správce daně jako pomůcky použil údaje subjektů, které se zabývají odlišnou činností, než kterou se zabýval podle dostupných informací žalobce, použitá pomůcka tak není dostatečně spolehlivá a míjí se s ekonomickou realitou. Správce daně měl daň sjednat. Rozvedl, že byly použity údaje z účetnictví jiných subjektů, aniž by bylo zejména u subjektu zabývajícího se správou a údržbou nemovitostí (subjekt A) zřejmé, jaká uskutečňoval zdanitelná plnění, jakého nemovitého majetku k tomu užíval a zda je tak srovnatelným subjektem k žalobci. Obdobné nejasnosti panují i ve vztahu k druhému srovnatelnému subjektu, který měl nabízet ubytovací a restaurační služby (subjekt B), podle žalobce se jedná o luxusní hotel, nikoli penzion. Zejména pak není jasné, jak správce daně dovodil, že by měl žalobce dosahovat srovnatelných výsledků jako oba tyto subjekty najednou. Přitom je zřejmé, že pokud by žalobce poskytoval plnění typická pro subjekt A, nemohl by logicky uskutečňovat plnění typická pro subjekt B, použité pomůcky nevychází z racionálního základu. Žalobce nemohl současně uskutečňovat zdanitelná plnění z titulu přenechání nemovitosti k užívání někomu jinému a současně nemovitost užívat sám k poskytování ubytovacích služeb. Podle žalobce byl při daňové kontrole předložen dostatek dokumentů, ze kterých bylo zřejmé, že se žalobce nezabýval žádnou správou a údržbou nemovitostí, tedy činností srovnatelného subjektu A. K výkonu podnikatelské činnosti používal jedině penzion S.C. a není možné, aby prostory současně někomu pronajímal, přitom aby v nich vykonáva. další podnikatelskou činnost (hostinskou), což správce daně konstrukcí pomůcek nepřímo tvrdí. Správce daně ani žalovaný si nemohli učinit libovolný úsudek o tom, čím se žalobce zabýval, činnost žalobce plyne z přílohy účetní závěrky. Zápis v obchodním rejstříku ani v tzv. registru ekonomických činností není důkazem o tom, že činnost je skutečně vykonávána. Žalobci nebylo upřesněno, jaká zdanitelná plnění uskutečňoval subjekt A, ale ze zkušeností zástupce se muselo jednat o subjekt, který pronajímá nebytové prostory, které sám vlastní, nebo který spravuje nemovitosti za úplatu, které sám pronajaty nemá, případně se mohlo jednat o kombinaci činností. Pokud podle správce daně žalobce dosahoval příjmů z nájmu nemovitého majetku či jeho správy, nemohl současně prostřednictvím stejného majetku dosahovat příjmů z ubytovacích a restauračních služeb. Právní úvaha správce daně je tak v rozporu s pravidly logického vyvozování, v důsledku čehož se použitá pomůcka nejen realitě neblíží, naopak se s ní míjí. Není možné tvrdit, byť podle pomůcek, že žalobce dosahoval příjmů z užívání nemovitého majetku, aniž byl takový majetek vymezen. Žalobce dále správci daně vytýkal, že nepřihlédl k okolnostem, z nichž pro něj vyplývají výhody podle § 98 odst. 2 daňového řádu. Touto výhodou mělo být, že žalobce prováděl rekonstrukci zařízení, jejíž hodnota přesáhla 6 000 000 Kč. Je nepochybné, že v čase rekonstrukce nemohly být poskytovány služby penzionu v plném provozu, provoz musel být významně omezen. Rekonstrukci však správce daně při konstrukci pomůcky nezohlednil. Žalovaný se pak nesprávně s námitkou vypořádal tak, že jí odmítl, omezil se na to, že omezení provozu žalobce neprokázal. Podle žalobce ovšem správce daně v případě stanovení daně za použití pomůcek nedokazuje, ale má přihlížet ke všem skutečnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt a nikoliv jen k těm, které žalobce prokáže. Rekonstrukce byla doložena daňovými doklady a omezení provozu je logické, není třeba je dokazovat. Také bylo namítáno, že použitá pomůcka byla do značné míry utajována, žalobce netušil, jaký subjekt byl vybrán jako údajně srovnatelný, bez znalosti skutečností, jaká konkrétní zařízení srovnatelné subjekty provozují a jakých tak dosahují výnosů, nebylo možné dostatečně kvalifikovaně posoudit přiměřenost nově použitých pomůcek. Ze sdělených skutečností plyne, že subjekt A dosahoval výnosů z pronájmu většího množství nemovitého majetku, zatímco takovým majetkem žalobce nedisponoval. Žalobce neprovozoval zařízení srovnatelné se subjektem B, který poskytoval ubytování, tedy hotel s restaurací s denním provozem o kapacitě umožňující např. umístění autobusového zájezdu. Z údajů o vývoji uskutečněných zdanitelných plnění plyne, že tyto subjekty pravděpodobně dosahovaly výnosů z prodeje dlouhodobého majetku, kterým ale žalobce nedisponoval. Podle žalobce není zřejmé, proč správce daně nesrovnával provoz penzionu žalobce s provozem jiných penzionů, ale vybral subjekty, jejichž činnost není srovnatelná s činností žalobce. V posledním žalobním bodu žalobce uvedl, že s ním nebyla projednána zpráva o daňové kontrole, nikdy mu nebyla doručena. V době, kdy správce daně doručoval zprávu o daňové kontrole zástupci žalobce, již žádného zástupce neměl, když plnou moc mu vypověděl před údajným doručováním této zprávy. Žalobce uzavřel tím, že použité pomůcky nebyly dostatečně spolehlivé, nezohlednily podstatné známé skutečnosti týkající se specifik podnikání žalobce a srovnatelné subjekty se podstatně od žalobce odlišovaly. Bylo logicky nemožné, aby žalobce dosahoval obou typů příjmů současně, jak to tvrdí správce daně a žalovaný. Proto byly naplněny podmínky pro to, aby byla daň ve smyslu § 98 odst. 4 daňového řádu sjednána. Žalobce navrhoval, aby stanovení daně podle pomůcek bylo zrušeno a daň byla sjednána a z uvedených důvodů se domáhal zrušení jak rozhodnutí žalovaného, tak dodatečných platebních výměrů, a požadoval náhradu nákladů řízení. II. Vyjádření žalovaného V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl v podstatě shodné okolnosti jako v odůvodnění svého rozhodnutí. Zdůraznil, že se s námitkami, včetně výtky nesrovnání činnosti žalobce s provozováním jiného penzionu vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. K námitce týkající se neprojednání zprávy o daňové kontrole se nevyjádřil. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. III. Zjištění ze správního spisu U žalobce byla dne 6. 9. 2010 zahájena daňová kontrola DPH za zdaňovací období 1. až 4. čtvrtletí 2008. Protože žalobce v rámci daňové kontroly daně z příjmů právnických osob předložil pouze část účetnictví za rok 2008 a na výzvy správce daně k předložení potřebných daňových dokladů a evidence k DPH v průběhu daňové kontroly DPH nereagoval, dospěl správce daně k závěru, že žalobce nesplnil svoje základní povinnosti při daňové kontrole, není možno stanovit daňovou povinnost dokazováním, neboť žalobce neprokázal údaje v daňových přiznáních, a proto daňovou kontrolu v režimu dokazování ukončil s upozorněním, že daň bude stanovena podle pomůcek. Zpráva o daňové kontrole byla dne 17. 6. 2011 doručena zástupci žalobce. Konstrukce výpočt