7 Afs 64/2008 — Nejvyšší správní soud

15 Af 298/2012- 40 - text Pokračování 8 15Af 298/2012 15Af 298/2012-40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: Ing. P. B., nar. „X“, bytem „X“, proti žalovanému: Odvolacímu finančnímu ředitelství, Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 24.5.2012, č.j. 5454/12-1500-506476, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem (dále jen „původní žalovaný“) ze dne 24.5.2012, č.j. 5454/12-1500-506476, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti výzvě k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem Finančního úřadu v Děčíně (dále jen „správce daně“) ze dne 15.12.2011, č.j. 192169/11/178940506867, kterou byl žalobce podle § 171 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), vyzván k úhradě nedoplatku ve výši 48 000,- Kč za společnost ENSTA mechanizace s.r.o. spočívající v neuhrazené silniční dani za rok 2009. Dne 1.1.2013 vstoupil v účinnost zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o Finanční správě“), kterým byla zrušena všechna finanční ředitelství, včetně Finančního ředitelství v Ústí nad Labem. Podle ustanovení § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), ve spojení s ustanoveními § 5, § 7 písm. a), § 20 odst. 2 zákona o Finanční správě se od 1.1.2013 místo původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem stalo žalovaným Odvolací finanční ředitelství. V žalobě žalobce uvedl, že společnost ENSTA mechanizace s.r.o. po ukončení konkursu nemohla vyvíjet činnost a de facto neexistuje. Tato společnost nedisponuje žádným majetkem. Poukázal na zápis v obchodním rejstříku z něhož mimo jiné vyplývá, že společnost byla z obchodního rejstříku vymazána na základě pravomocného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2.10.2006, č.j. 44 K 15/2001-147, a prohlášený konkurs na majetek společnosti ENSTA mechanizace s.r.o. byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 27.10.2006. Z tohoto důvodu nemohl zřizovat datovou schránku ani do ní přistupovat. Pokud byl platební výměr společnosti ENSTA mechanizace s.r.o. doručen prostřednictvím datové schránky, nemohli si společníci tento platební výměr vyzvednout. Nemohli mít do datové schránky přístup, protože nemohli vyvíjet činnost. Navíc dávno předtím tuto společnost prodali a nemohli proto vyvíjet činnost související s touto společností. Správce daně nezjistil stav před rozhodnutím o společnosti ENSTA mechanizace s.r.o. a provedl nesprávné rozhodnutí. Správce daně se rovněž nepřihlásil jako věřitel do konkurzu, a proto je platební výměr účelový. Pokud by byl nárok oprávněný, tak by se vůči žalobci jednalo pouze o 12 000,- Kč, neboť nesplacený vklad v jeho případě činil 12 000,- Kč. Upozornil na to, že v roce 1996 prodali všichni společníci své podíly ve společnosti ENSTA mechanizace s.r.o. panu M. P., který převzal veškeré účetnictví a vložil na obchodní soud žádost o převedení společnosti, kterou však vzápětí stáhl. Pan M. P. následně rozprodal veškerý majetek společnosti a neprovedl zdanění této transakce. Původní žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. K výmazu společnosti ENSTA mechanizace s.r.o. z obchodního rejstříku došlo až dne 15.3.2011 a z těchto informací správce daně vycházel. Poukázal na ustanovení § 29 odst. 1, § 106 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“), které v daném případě zakládají ručení žalobce za závazky společnosti. Nesouhlasil s tím, že společníci společnosti ENSTA mechanizace s.r.o. neměli možnost vyzvednout si platební výměr na daň silniční za rok 2009 a poukázal na ustanovení § 17a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSPD“), § 42 daňového řádu a § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), podle kterých se doručuje písemnost určená právnickým osobám do datové schránky, pokud má osoba tuto schránku zpřístupněnou. Tak tomu bylo i v tomto případě. Společnost ENSTA mechanizace s.r.o. měla v roce 2009 registrována 4 vozidla, která podléhala dani silniční, a po marné výzvě k podání daňového přiznání bylo přistoupeno ke stanovení daně podle pomůcek. Daňová povinnost, která je jako daňový nedoplatek předmětem ručení, se váže ke zdaňovacímu období za kalendářní rok 2009. Bylo proto vyloučeno, aby ji správce daně přihlásil do konkurzu, neboť ten byl v době vzniku této povinnosti již ukončen. Vklad žalobce do základního kapitálu společnosti ve výši 25 000,- Kč byl podle výpisu z obchodního rejstříku splacen pouze do výše 13 000,- Kč, stejně jako u ostatních tří společníků. Souhrn nesplacených částí vkladů všech společníků ke dni výmazu společnosti činil 48 000,- Kč, což je výše ručení žalobce. V replice žalobce setrval na svém dosavadním stanovisku nezákonnosti vydaných rozhodnutí a požádal o výslech svědka V. V., bývalého společníka společnosti ENSTA mechanizace s.r.o., který mohl objasnit mnohé skutečnosti. Dle žalobce neexistuje zákon, které by nařizoval vlastnit počítač a přihlašovat se do datové schránky. Nebyl mu rovněž předložen žádný doklad z evidence vozidel, kde je uvedeno, že v daném období tato společnost vlastnila uvedená vozidla. Mohlo dojít k omylu, neboť existuje ještě společnost ENSTA spol. s r.o. Společnost po ukončení konkurzu nemůže fungovat, má být zlikvidována a nemůže tedy vyvíjet činnost a tvořit zdanitelné položky. Při jednání žalobce odkázal na znění žaloby a repliky a uvedl, že společnost ENSTA mechanizace s.r.o. byla dne 27.10.2006 zrušena po ukončení konkurzu, a tudíž má za to, že od této doby neexistovala. Z tohoto důvodu tato společnost nevykonávala žádnou činnost a nemohla jí svědčit ani žádná daňová povinnost. Tento názor žalobce zastává i s ohledem na fakt, že k vymazání této společnosti z obchodního rejstříku došlo až následně. Dále zdůraznil, že neměl přístup do datové schránky této společnosti, ostatně o tento přístup neměl ani zájem, když společnost se nacházela po ukončeném konkursním řízení. Vedle toho zdůraznil, že zhruba rok po existenci dotyčné společnosti odešel z této společnosti a společnost nadále v zásadě vedl pan V. V. Dále uvedl, že mu není ani známo, kolik vozidel dotyčná společnost vlastně vlastnila, když v této společnosti, v níž sice byli čtyři společníci, měl rozhodující slovo právě pan V. s podílem 51%. Považuje za nespravedlivé, aby se správce daně ve věci placení daně za dotyčnou společnost obracel jen na něj, popřípadě na pana A. P., který je ovšem nesolventní, takže žalobce by měl být pro správce daně snadným objektem, třebaže ve společnosti figurovali ještě další dva společníci. Trvá na tom, že svůj obchodní podíl dotyčné firmě po faktické stránce prodal, a proto ztratil možnost jakékoliv kontroly nad touto společností, když kontrolu v ní získal M. P. Na dotaz soudu, zda žalobce věděl, zda dotyčná společnost je v konkursu a zda byl v kontaktu s jejím konkursním správcem, žalobce uvedl, že o této skutečnosti věděl, ovšem nebyl v kontaktu s jejím konkursním správcem, když s ním byl v kontaktu V. V. Pověřený pracovník žalovaného při tomtéž jednání navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost a v podrobnostech odkázal na písemné vyjádření k žalobě. Dále uvedl, že v rozhodné době společnost ENSTA mechanizace s.r.o. měla evidována čtyři vozidla, a proto jí svědčila daňová povinnost k dani silniční. Trval na tom, že tato společnost měla svoji datovou schránku aktivní, a proto bylo v souladu se zákonem ze strany správce daně doručováno právě do její datové schránky. Do této schránky byl doručován i platební výměr na příslušnou daň včetně výzvy k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě. Dále podotkl, že daňová pohledávka nemohla být přihlášena do konkursu, neboť konkurs byl již zrušen, a proto správce daně se legitimně mohl obrátit na její společníky. Vycházel přitom v souladu se zákonem z údajů zapsaných v obchodním rejstříku, v němž nebyla zachycena změna ve společnících, jak tvrdí žalobce z hlediska faktické stránky, a proto se správce daně mohl obrátit s požadavkem na úhradu dotyčné daňové povinnosti na žalobce jakožto ručitele dotyčné společnosti. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního