4 Ads 96/2009 — Nejvyšší správní soud

58 Ad 4/2014- 29 - text Pokračování 8 58Ad 4/2014 58Ad 4/2014-29 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. v právní věci žalobkyně J.K., bytem XX, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 1. 2014, č. j. MPSV-UM/7/14/4S-LBK a č. j. MPSV-UM/5/14/4S-LBK, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. 1. 2014, č. j. MPSV-UM/7/14/4S-LBK a č. j. MPSV-UM/5/14/4S-LBK, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Liberci ze dne 6. 11. 2013, č. j. 192477/13/LB a č. j. 192429/13/LB, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutím ze dne 3. 1. 2014, č. j. MPSV-UM/7/14/4S-LBK, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Liberci (dále jen „úřad práce“) ze dne 6. 11. 2013, č. j. 192477/13/LB, jímž úřad práce rozhodl o vzniku přeplatku na dávce státní sociální podpory - příspěvku na bydlení za období 7/2012 až 6/2013 ve výši 55 749 Kč a o povinnosti vrátit uvedený přeplatek do 31. 1. 2014. Rozhodnutím ze dne 3. 1. 2014, č. j. MPSV-UM/5/14/4S-LBK, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí úřadu práce ze dne 6. 11. 2013, č. j. 192429/13/LB, jímž úřad práce rozhodl o vzniku přeplatku na dávce státní sociální podpory - příspěvku na bydlení za období 1/2012 až 6/2012 ve výši 26 748 Kč a o povinnosti vrátit uvedený přeplatek do 31. 1. 2014. Žalobkyně namítala, že se žalovaný nevypořádal s jejími argumenty, jeho rozhodnutí je proto nedostatečně odůvodněné a nepřezkoumatelné. Žalobkyně rovněž nesouhlasila s právním názorem, který žalovaný ve věci zaujal. Tvrdila, že rozhodnutí spočívá na nesprávném výkladu a aplikaci pojmu „přeplatek“. O přeplatek se jedná v případě, kdy v důsledku jednání žadatele o dávku je vyplacena vyšší dávka, než jaká náležela. V případě žalobkyně přeplatek nevznikl, neboť skutečné okolnosti na straně žalobkyně přiznání příspěvku odůvodňovaly. Napadené rozhodnutí se dle názoru žalobkyně také opírá o nesprávný výklad § 7 odst. 6 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). Žalobkyně je přesvědčena, že úřad práce neměl rozhodnutí o přeplatku vydat dříve, než rozhodl o vyloučení XX z okruhu společně posuzovaných osob ve vztahu k celému období, ve kterém pro to byly dány důvody. Z § 7 odst. 6 zákona o státní sociální podpoře totiž rozhodně neplyne, že by mohlo mít účinky pouze do budoucnosti. Pokud by zákonodárce takové omezení zamýšlel, musel by je v ustanovení výslovně uvést. Napadené rozhodnutí dále vychází z nesprávného výkladu zákonného znaku skutkové podstaty odpovědnosti za přeplatek - porušení právní povinnosti žadatele či příjemce dávky. Dle žalobkyně je třeba rozlišovat mezi povinností uvést pravdivé údaje o trvalém pobytu třetích osob a povinností uvést pravdivé údaje jiné, kterými žadatel disponuje. Zákon neukládá žadateli povinnost pravdivě uvést údaje o trvalém pobytu třetích osob, neboť pro takový případ by musel zavést adekvátní oprávnění žadatele tyto údaje zjišťovat. Zákon nemůže ukládat povinnost, jejíž splnění je nemožné. Právní předpisy naopak ukládají správnímu orgánu, aby vycházel z údaje z registru obyvatel, které jsou mu, na rozdíl od žadatele, bez omezení přístupné. Napadené rozhodnutí také zcela pomíjí tvrzení žalobkyně, že uvedení nesprávných údajů v žádosti nezavinila. Žalobkyně zastává názor, že po žadatelích o dávky státní sociální podpory nelze objektivně požadovat vědomost o údajích o trvalém pobytu třetích osob. Znalost těchto údajů není samozřejmá, předpokládá vysokou míru znalosti právních předpisů vztahujících se k trvalému pobytu a vysokou rozlišovací schopnost, pokud jde o sobě blízké pojmy jako je „trvalý pobyt“, „bydliště“, „trvalé bydliště“, „domácnost“, „společná domácnost“ a podobně. Žadatelé o testované dávky státní sociální podpory jsou osoby s nízkým nebo žádným příjmem, tedy osoby sociálně slabé. Ze zákona o státní sociální podpoře nelze dovodit, že žadatel o příspěvek na bydlení je povinen zjišťovat údaje o trvalém pobytu třetích osob, tudíž že o údajích o trvalém pobytu třetích osob má vědět, což je ale základním předpoklad toho, aby alespoň nevědomou nedbalostí tento nepravdivý údaj v žádosti zavinil. Opačný výklad by byl v rozporu s článkem 2, odst. 2 Listiny základních práv a svobod i navazujícím odst. 3 téhož ustanovení. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby soud napadená rozhodnutí žalovaného i jim předcházející rozhodnutí úřadu práce zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Náhradu nákladů řízení žalobkyně neuplatňovala. II. Vyjádření žalovaného V písemném vyjádření k žalobě žalovaný konstatoval, že napadená rozhodnutí byla vydána v souladu s právními předpisy a na základě správně zjištěného skutkového stavu. Zopakoval závěry, ke kterým v napadených rozhodnutích dospěl, a navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. III. Zjištění ze správního spisu Z předložených správních spisů soud zjistil, že písemností úřadu práce ze dne 14. 10. 2013, č. j. 167027/13/LB, bylo zahájeno řízení o přeplatku na dávce - příspěvek na bydlení za období 1/2012 až 6/2012 ve výši 26 748 Kč a písemností úřadu práce z téhož dne, č. j. 166978/13/LB, řízení o přeplatku na dávce - příspěvek na bydlení za období 7/2012 až 6/2013 ve výši 55 749 Kč. Žalobkyně v reakci na to požádala dne 5. 11. 2013 o vyloučení dcery XX z okruhu společně posuzovaných osob ode dne 1. 11. 2002, neboť od tohoto data s dcerou na dané adrese nežila. Uvedla, že dcera žila od 1. 11. 2002 se svým druhem XX v XX a od roku 2007 žije trvale v XX. Dne 6. 11. 2013 vydal úřad práce rozhodnutí o vzniku přeplatku, pod č. j. 192429/13/LB za období 1/2012 až 6/2012 ve výši 26 748 Kč a pod č. j. 192477/13/LB za období 7/2012 až 6/2013 ve výši 55 749 Kč. Žalobkyni uložil povinnost uhradit přeplatky do 31. 1. 2014. V odůvodnění těchto rozhodnutí uvedl, že na základě provedené kontroly bylo zjištěno, že žalobkyně při podání žádostí o příspěvek na bydlení v rozhodném období neuvedla, že její dcera XX a její syn XX (nar. XX) mají trvalý pobyt na adrese XX, Liberec, na kterou žalobkyně žádala o příspěvek na bydlení. Adresy trvalého pobytu u těchto osob byly ověřeny v evidenci obyvatel. Úřad práce zdůraznil, že žalobkyně tyto osoby v žádosti neuvedla i přesto, že vlastnoručním podpisem stvrdila, že uvedla všechny osoby, které jsou v bytě hlášeny k trvalému pobytu a že veškeré údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé, i že si je vědoma případných následků, které by pro ni z uvedení nepravdivých údajů vyplývaly. Úřad práce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2009, č. j. 4 Ads 96/2009 - 93, ze kterého jasně plyne, že vyloučení z okruhu společně posuzovaných osob má působení pouze pro budoucnost a nelze tedy vyloučit osobu z okruhu společně posuzovaných osob zpětně. V projednávané věci sice bylo zjištěno, že dcera žalobkyně XX žije od roku 2007 v XX, avšak příslušným správním orgánem bylo rozhodnuto o tom, že se ona ani její syn XX neposuzují při vyhodnocení nároku na příspěvek na bydlení až ode dne 5. 8. 2013. Úřad práce odkázal dále na novelu zákona o státní sociální podpoře, dle které musí být od 1. 1. 2012 pro nárok na dávku státní sociální podpory splněna podmínka bydliště na území České republiky pro všechny společně posuzované osoby, což dcera žalobkyně ani její syn v rozhodném období nesplňovali. Žalobkyni tak byla dávka přiznána neprávem, na dávce jí vznikl přeplatek, který je povinna vrátit. Dne 26. 11. 2013 podala žalobkyně proti uvedeným rozhodnutím odvolání, ve kterých uváděla v podstatě shodné skutečnosti jako v podané žalobě. O podaných odvoláních rozhodl žalovaný dne 3. 1. 2013 napadenými rozhodnutími, kterými odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí úřadu práce potvrdil. V odůvodnění obou rozhodnutí zopakoval argumenty uvedené v rozhodnutí úřadu práce včetně odkazu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2009, č. j. 4 Ads 96/2009 – 93. IV. Posouzení soudem Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen ,,s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s. V posuzovaném případě je meritem sporu výklad institutu odpovědnosti oprávněné osoby za přeplatek na dávce, tj. právní úprava obsažená v § 62 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, a dále výklad § 7 odst. 6 téhož zákona, konkrétně otázka, zda lze vyloučit osobu z okruhu společně p