5 Afs 35/2009 — Nejvyšší správní soud

15 Af 9/2014- 54 - text Pokračování 9 15Af 9/2014 15Af 9/2014-54 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého Ph.D. a Mgr. Gabriely Vršanské v právní věci žalobkyně: A. B., nar. „X“, bytem „X“, zastoupené Filipem Braunem, daňovým poradcem, se sídlem Valtířov 162, 403 23 Velké Březno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.12.2013, č.j. 30277/13/5000-14503-703692, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 13.12.2013, č.j. 30277/13/5000-14503-703692, a rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v Ústí nad Labem ze dne 3.5.2013, č.j. 1147471/13/2501-25201-506570, se pro nezákonnost zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9.800,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13.12.2013, č.j. 30277/13/5000-14503-703692, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v Ústí nad Labem ze dne 3.5.2013, č.j. 1147471/13/2501-25201-506570 – exekuční příkaz na srážky ze mzdy nebo z jiných příjmů dle ust. § 178 odst. 1 a odst. 5 písm. a) a ust. § 187 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „daňový řád), s použitím zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „o.s.ř.“), za účelem vymožení vykonatelného nedoplatku žalobkyně v celkové výši 1.507.818 Kč. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť žalovaný i správce daně porušili základní zásady správy daní vyjádřené v § 5 odst. 1 daňového řádu, neboť odvoláním napadeným exekučním příkazem je vymáhána daň, která byla vyměřena v rozporu s právními předpisy. Dále žalobkyně namítala, že správce daně ani žalovaný nezjistili co nejúplněji skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně ve smyslu § 92 odst. 2 daňového řádu a nerespektovali cíl správy daní ve smyslu § 1 odst. 2 daňového řádu. Žalobkyně zejména zdůraznila, že jí správce daně vyměřil daň z příjmů z částky, která se nikdy nestala jejím příjmem, neboť se jedná o poměrnou část škody vyčíslené v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12.5.1998, č.j. 2 T 66/97-948, ze kterého vyplývá, že žalobkyně je rukou společnou a nerozdílnou povinna uhradit způsobenou škodu. Žalobkyně poukazovala na to, že závěr, že postup správce daně při vyměření daně byl v uvedeném případě od počátku nesprávný, konstatoval i Veřejný ochránce práv, který vyzval správce daně k prominutí daně žalobkyni. Veřejný ochránce práv uvedl, že i kdyby žalobkyně získala částku vyplývající z rozsudku, kterou správce daně zdanil, nejednalo by se nikdy o její příjem ve smyslu zákona o dani z příjmů, ale šlo by o bezdůvodné obohacení, které by byla povinna vydat. Vykonatelný výkaz nedoplatků č.j. 224/03/214912/6016 byl vydán na základě nezákonně vydaného platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob za rok 1995. Žalobkyně doplnila svou argumentaci citací z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 16.9.1999, č.j. II. ÚS 91/98, který se týkal zdanění bezdůvodného obohacení. Žalobkyně rovněž namítla, že žalovaný i správce daně porušili ustanovení § 160 odst. 1 daňového řádu v návaznosti na § 264 odst. 5 daňového řádu, neboť nesprávně stanovili lhůtu pro promlčení práva vybrat a vymáhat daňové nedoplatky. Dle žalobkyně začala šestiletá promlčecí lhůta dle § 70 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění platném do 31.12.2010 (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) běžet dne 1.1.1997 a skončila dne 31.12.2002. Prvním úkonem směřujícím k vybrání daně, který mohl vést k přerušení lhůty pro vybrání a vymáhání daně, byla výzva k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě č.j. 7835/03/214940/1401, ze dne 24.1.2003, která však byla vydána správcem daně po uplynutí dané lhůty. Vzhledem k tomu, že se jednalo o lhůtu promlčecí a její promlčení nebylo ze strany žalobkyně namítáno, nebylo v té době k promlčení přihlédnuto. S účinností daňového řádu od 1.1.2011 došlo dle ust. § 265 odst. 5 daňového řádu ke změně všech promlčecích lhůt na prekluzívní. S ohledem na tuto změnu, kdy úkony provedené po 31.12.2002 nemohli mít vliv na běh lhůty podle § 160 odst. 1 daňového řádu, došlo k prekluzi práva vybrat a vymáhat daňový nedoplatek, k čemuž byl správce daně povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně v této věci citovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9.2.2012, č.j. 1 Afs 14/2012-24, dostupného na www.nssoud.cz Žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného spočívající v jeho nesrozumitelnosti, kterou současně označila za porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Žalobkyně poukazovala na nesrozumitelnost úvah a závěrů žalovaného týkajících se úkonů přerušujících běh promlčecí lhůty, argumentovala tím, že žalovaný uvedl v rozhodnutí pouze výčet provedených úkonů, bez určení, zda se jedná o úkony přerušující běh promlčecí lhůty. Přehled vyjmenovaných úkonů proto působí zmatečně a nejasně. Dle žalobkyně by úkonem přerušujícím běh promlčecí lhůty bylo pouze kladné rozhodnutí o posečkání úhrady daně, ale protokol o ústním jednání úkonem přerušujícím běh promlčecí lhůty není. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K námitce nesprávného vyměření nedoplatku na dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1995 žalovaný uvedl, že námitky žalobkyně směřující proti vyměření daňové povinnosti jsou irelevantní, neboť v odvolacím řízení proti exekučnímu příkazu je možné posuzovat pouze skutečnosti, které se týkají exekučního řízení. Předmětem přezkumu v tomto řízení je otázka pravomoci a příslušnosti exekučního orgánu, formální a materiální vykonatelnosti exekučního titulu (t.j. zda splňuje zákonem stanovené formální náležitosti pro výkon rozhodnutí a zda určitě a srozumitelně stanoví obsah a rozsah vymáhaných práv a povinností), běhu lhůty pro placení daně, vhodnosti a proporcionality zvoleného způsobu exekuce. Naopak předmětem přezkumu nemohou být otázky týkající se řízení předcházejících (např. nalézacího řízení) či samostatných dílčích řízení (např. o zajištění daně). Všechny ostatní otázky se pak zkoumají až v rámci případného návrhu na zastavení exekučního řízení. K námitce nesprávného stanovení lhůty promlčení práva vybrat a vymáhat daňové nedoplatky žalovaný uvedl, že v případě daně z příjmů fyzických osob za r. 1995, která byla vyměřena platebním výměrem č. 990004225, č.j. 154280/99/214911/0237, ze dne 19.10.1999 a byla splatná dne 2.12.1999, původní lhůta pro vybrání a vymáhání daňových nedoplatků začala podle § 70 zákona o správě daní a poplatků běžet dne 1.1.2000 a měla skončit dne 31.12.2005. S ohledem na správcem daně provedené úkony [doručení výzvy k zaplacení nedoplatku č.j. 7835/03/214940/1401 žalobkyni dne 24.1.2003, doručení rozhodnutí o povolení splátek č.j. 41464/03/214912/6016 žalobkyni dne 4.3.2003, doručení rozhodnutí o posečkání daně č.j. 75000/03/214912/6016 dne 7.4.2003, doručení rozhodnutí o posečkání daně č.j. 36124/05/214912/6016 žalobkyni dne 4.3.2005, doručení rozhodnutí o posečkání daně č.j. 80614/05/214912/6016 žalobkyni dne 21.4.2005, doručení rozhodnutí o posečkání daně č.j. 131470/05/214912/6016 žalobkyni dne 12.7.2005, doručení výzvy k zaplacení nedoplatku (penále) č.j. 233917/07/214942/1401 zástupci žalobkyně dne 19.11.2007, doručení opakované výzvy k zaplacení daňového nedoplatku (daň) č.j. 175292/08/214941/1401 zástupci žalobkyně dne 21.8.2008, ústní jednání dne 4.2.2009 k projednání úhrady celkového daňového nedoplatku ve výši 1.478.254 Kč (viz Protokol o ústním jednání č.j. 26229/09/214941501401 ze dne 4.2.2009)], které ve smyslu ust. § 70 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků ovlivňují běh promlčecí lhůty a její výpočet, mohla lhůta promlčení (prekluze) uplynout až 31.12.2015. Žalovaný nesouhlasil s námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nesrozumitelnost, zdůraznil, že na str. 6 rozhodnutí odkázal na ust. § 70 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků a citoval text tohoto ustanovení, když následně vyjmenoval úkony správce daně ve věci předmětného nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob a daňového penále na této dani, přičemž jednotlivé úkony datoval. Jako poslední úkon ve věci nedoplatku na dani uvedl ústní jednání se zástupcem žalobkyně dne 4.2.2009 zachycené v protokolu č.j. 26229/09/214941501401, jehož předmětem bylo projednání úhrady celkového nedoplatku, tedy úkon, který je dle ust. § 70 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků úkonem ovlivňujícím běh lhůty a její výpočet. Dále ža