6 Ads 36/2015 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 15/2015- 36 - text  60 Ad 15/2015 - 36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou v právní věci žalobkyně Ing. R.K., bytem XX, zastoupené obecným zmocněncem P. K., bytem N. Ch. 28/E, V. 1, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2015, č. j. MPSV-UM/3406/15/9S-LBK, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. 7. 2015, č. j. MPSV-UM/3406/15/9S-LBK, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Liberci ze dne 12. 5. 2015, č. j. MPSV-UM/29960/15/LB, jímž žalobkyni nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí na základě žádosti podané dne 28. 11. 2013. Žalobkyně se bránila tomu, aby jí jako skutečné výživné hrazené rodiči byla započtena částka 5 000 Kč. Podle žalobkyně správní orgán I. stupně zneužil podrobný rozpis nákladů a výdajů. O skutečné vyjádření nákladů a výdajů se nejednalo, šlo jen o odhad pravidelných příjmů a výdajů. Žalobkyně namítala, že ona ani její zmocněnec takto částku nikde nevyčíslili a jako důkazu se dovolávala přiložené fotokopie listiny o výplatě výživného. Žalobkyně se ohradila proti konstatování, že odmítá snahu o zvýšení příjmu vlastním přičiněním jak uplatněním nároku a pohledávek, tak zvýšením příjmů vlastní prací. Žalobkyně uvedla, že se poctivě připravovala na své budoucí povolání, proto si ji vysoká škola vybrala pro vyšší stupeň studia. Takových výsledků by nedosáhla, pokud by během studia pracovala. Za nepřijatelný označila právní názor správních orgánů, že neuplatnila nárok na pohledávku. Bránila se tím, že žádnou pohledávku, na niž by měla nárok, neměla. Pokud měly správní orgány na mysli pohledávku na výživném, to bylo plněno řádně v rozsahu uzavřené dohody. Správní orgány přehlédly, že žalobkyně překročila standardní dobu studia, které měla ukončit v červnu 2013, kdy rodičům měla skončit vůči žalobkyni vyživovací povinnost. Žalobkyně si toho byla vědoma, poskytování výživného ve výši 2 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2013 bylo dobrovolné. V tomto směru žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. II ÚS 2121/14. Pokud bylo výživné ve stejné výši poskytováno i v době studia nad jeho rámec standardní doby, nebyl požadavek na zvýšení výživného namístě. Žalobkyni v tomto řízení správní orgány nevyzvaly k tomu, aby uplatnila nárok na vyšší výživné. Požadavek na zvýšení výživného v okamžiku, kdy vyživovací povinnost rodičů vůči žalobkyni jednoznačná nebyla, považuje žalobkyně za absurdní. Dále uváděla, že v době nad rámec standardní doby studia jí nebylo poskytováno sociální stipendium. To jí bylo naposledy vyplaceno dne 11. 7. 2013 ve výši 4 860 Kč za měsíce duben až červen 2013. Je zřejmé, že právě v době studia nad rámec standardní doby, totiž v měsíci listopadu 2013, potřebovala příspěvek na živobytí z celé doby studia nejvíce. Závěr správních orgánů, že zmocněnec nevyužil práva k věci se vyjádřit, je zkreslením skutkového stavu věci. Podáním ze dne 14. 10. 2014 zmocněnec žádal o zaslání kalkulačního listu a dokladu o výši měsíčních příjmů rozhodných pro výpočet dávky, a to elektronickou poštou. Požadavku nebylo vyhověno. Přitom dle veřejného ochránce práv má zmocněnec právo nahlížet do spisu na dálku, toto právo uplatnil, správní orgán prvního stupně na žádost nereagoval. Správní orgány přitom měly přihlédnout k tomu, že mezi zmocněncem a správním orgánem I. stupně je vzdálenost 60 km. Žalobkyně vyjádřila očekávání, že soud přihlédne i k tomu, že mu z úřední činnosti musí být známo, že správní orgán I. stupně vůči žalobkyni volil často nesprávný procesní postup, což ve svém důsledku způsobovalo žalobkyni škodu. Pokud zmocněnec považoval za postačující nahlédnutí do spisu, a to na dálku, mělo být jeho žádosti vyhověno. Proto je nepatřičná poznámka žalovaného, že zmocněnec, resp. oprávněná osoba, nevyužila práva seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Žalovaný upírá žalobkyni právo na zastoupení, právo nezasahovat do činnosti jejího zástupce a její právo nezabývat se svým případem. Postup žalovaného, jehož povinností bylo vypořádat se s tím, že žádosti zmocněnce nebylo vyhověno, znemožňuje zástupci plnohodnotnou obhajobu práv žalobkyně. Podle žalobkyně správní orgány neuvedly rozhodné období a příjmy v něm dosažené. Žalovaný se v této otázce omezil na citaci právního předpisu. Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žalobkyně namítala, že pro výpočet příspěvku na živobytí jí bylo započítáno vyšší výživné než pro výpočet příspěvku na bydlení. Přitom hlásila pro výpočet obou dávek stejné výživné. Žalobkyně vyjádřila domněnku, že za tímto postupem je její předcházející obhajoba práv ve věcech doplatku na bydlení. Postup správního orgánu se proto jeví jako účelový, aby žalobkyni nemohl být příspěvek na živobytí přiznán, což zaručuje právě zohlednění částky 5 000 Kč jako výživného. Pokud se žalovaný v napadeném rozhodnutí odvolával na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 1. 2015, č. j. 60 Ad 11/2014-49, uvedla žalobkyně, že byl napaden kasační stížností. I pokud by napadený rozsudek obstál a žalobkyně obdržela, není zřejmé za jaké období, částku 5 000 Kč, naposledy však za měsíc říjen 2013, potom by se při takovýchto hypotetických úvahách musely správní orgány zabývat tím, že v měsíci listopadu 2013 došlo k výraznému poklesu, protože v měsíci listopadu 2013 bylo žalobkyni vyplaceno výživné ve výši 2 000 Kč. II. Vyjádření žalovaného V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhoval, aby soud podanou žalobu zamítnul. K zahrnutí částky 5 000 Kč jako výživného poznamenal, že tato částka vycházela ze sdělení žalobkyně i zmocněnce při osobním jednání dne 1. 11. 2013. Dle protokolu o ústním jednání byla tato částka skutečně hrazeným výživným od rodičů po dobu vysokoškolského studia, kdy rodiče přispívali žalobkyni dobrovolně každý měsíc. Částka se netýkala pouze jediného měsíce, nejednalo se o jednorázovou výpomoc. Již v srpnu 2013 úřad práce žalobkyni vyzval, aby s ohledem na věk a formu studia doložila dohodu o zvýšení výživného nebo návrh na nové určení, protože výživné bylo nepřiměřeně nízké. K tomu se žalobkyně písemně vyjádřila tak, že jsou to rodiče, kteří jí vedle výživného pomáhají také materiálně. Do písemného vyjádření uvedla několik příkladů, ze kterých vyplývá, že pokud by se s rodiči dohodla na zvýšení výživného, mělo by to za následek zhoršení situace. Z těchto důvodů vycházel úřad práce pro stanovení nároku na příspěvek na živobytí z částky ve výši 5 000 Kč i v dalších měsících. Žalovaný uvedl, že nikterak nezpochybňuje studijní výsledky žalobkyně a její rozhodnutí během studia nepracovat, na druhou stranu podle něj není povinností státu hradit náklady spojené se studiem na vysoké škole. Nelze akceptovat argument zmocněnce žalobkyně, že pokud by rodiče zvýšili výživné, prohloubila by se tak její hmotná nouze a životní situace, protože by došlo ke snížení sociálních dávek. I z tohoto sdělení vyplývá, že dohoda o výživném ze dne 21. 12. 2011 ve výši 2 000 Kč je účelová právě z důvodu pobírání dávek hmotné nouze. Žalovaný neupírá žalobkyni právo na zastoupení a právo nezasahovat do činnosti zmocněnce ani právo nezabývat se svým případem. Žalobkyně vyřizuje svoje záležitosti osobně, např. dne 3. 6. 2015 osobně donesla na podatelnu žádost o elektronické zaslání kalkulačního listu, dne 14. 10. 2014, pokud tedy úřad práce zaslal zmocněnci vyrozumění účastníka správního řízení v souladu s § 36 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a zmocněnec této možnosti nevyužil, mohla možnosti využít žalobkyně. Úřad práce není povinen zasílat výstupy z aplikačního programu automatizovaného zpracování údajů, mezi které patří kalkulační listy. Dle § 10 zákona o pomoci v hmotné nouzi je rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem období třech kalendářních měsíců. U žalobkyně v měsíci podání žádosti o dávku k podstatnému poklesu příjmů nedošlo, protože jejími příjmy během studia byly přídavky na děti ve výši 700 Kč a výživné od rodičů. Žalobkyně byla povinna nahlásit stejné příjmy, které přiznala orgánu pomoci v hmotné nouzi i na oddělení státní sociální podpory, které rozhoduje o dávce příspěvek na bydlení. Žalovaný zdůraznil, že dávky pomoci v hmotné nouzi měly být poskytovány v situaci, kdy osoba nemůže řešit svoji situaci jiným objektivním způsobem. Žalovaný dále konstatoval, že podle vyjádření žalobkyně a jejího zmocněnce žalobkyně pobírala vyšší částku od rodičů, než která byla uvedena v dohodě o výživném. Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno v souladu s právními předpisy, zejména zákonem o pomoci v hmotné nouz