5 Azs 4/2004 — Nejvyšší správní soud

15 A 2/2015- 39 - text Pokračování 7 15A 2/2015 15A 2/2015-39-42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse, v právní věci žalobce: A. A., nar. „X“, státní příslušnost Arménská republika, bytem „X“, zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, P.O.BOX 78, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2014, č.j. CPR-19383-2/ČJ-2014-930310-258, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalované Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 17. 12. 2014, č.j. CPR-19383-2/ČJ-2014-930310-258, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend v Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 17. 10. 2014, č.j. KRPU-157115-11/ČJ-2014-040026, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání cestovního průkazu totožnosti a podle ust. § 115 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), rozhodnuto tak, že se cestovní průkaz totožnosti nevydá. Žalobce podal dne 08. 07. 2014 žádost o vydání cestovního průkazu totožnosti. Přestože na území České republiky žije již od svých 9 let, nedisponuje žádným cestovním dokladem, neboť si jej nemůže z objektivních důvodů opatřit. Zastupitelský orgán Arménské republiky odmítá nový cestovní doklad vydat s odůvodněním, že žalobce musí nejprve absolvovat základní vojenskou službu v Arménii. Zároveň však o této skutečnosti odpírá vydat jakékoliv potvrzení. Zastupitelskému úřadu je totiž známo, že by tak žalobce splnil podmínky stanovené v ust. § 114 zákona o pobytu cizinců pro vydání cestovního průkazu totožnosti či cizineckého pasu. Poslední pokus o získání nového cestovního dokladu učinil dne 20. 02. 2014 spolu se čtyřmi dalšími osobami, jejichž výslech byl navrhován v rámci správního řízení. Žalovaná se však tímto návrhem relevantním způsobem nezabývala. Znalost uvedené aplikační praxe zastupitelského úřadu přitom správní orgány nerozporují. Pokud jde o samotný důvod zamítnutí žádosti žalobce o vydání cestovního průkazu totožnosti, správní orgán jej zdůvodnil tím, že nebyl prokázán úmysl žalobce vycestovat z území České republiky. Je sice pravdou, že ust. § 114 odst. 1 zákona o pobytu cizinců hovoří o „cestovním průkazu totožnosti k vycestování“, nicméně nikde dále není stanoveno, že by se jednalo o zákonnou podmínku pro jeho vydání. Správní orgán opřel své rozhodnutí o prokazatelný úmysl nevycestovat z území České republiky – tím však žalobce měl na mysli úmysl nevycestovat zpět do Arménie, kde by musel vykonat vojenskou službu a byl odtržen od rodinného života. Jeho vztah k České republice ostatně dokazuje i fakt, že aktuálně požádal o vydání povolení k trvalému pobytu na jejím území. Jestliže tedy správní orgán tvrdí, že důvodem nevyhovění žádosti je pouze neprokázání úmyslu vycestovat z území České republiky, je takový výrok zcela neurčitý a nepřezkoumatelný, a samotný důvod pak nezákonný a přepjatě formalistický. Ust. § 114 odst. 5 zákona o pobytu cizinců slouží právě pro případy, kdy cizinec nemá platný cestovní doklad a z objektivních důvodů si nemůže obstarat jeho náhradu. Přitom ale potřebuje doklad obecně umožňující cestovat, nikoliv jen vycestovat. Uvedený cestovní průkaz navíc žalobce potřebuje i pro účely řízení o udělení trvalého pobytu, neboť jeho doložení je formální náležitostí žádosti. V případě jeho nevydání tak žalobci hrozí zásah do jeho základních práv a svobod, kdy by svou situaci musel řešit nastoupením vojenské služby v zemi, která je mu cizí, neboť v ní již od dětství nežije. S vojenskou službou navíc ze svého přesvědčení vnitřně nesouhlasí a tvrdí, že právo odmítnout její výkon spadá pod ochranu čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nelze ani opomíjet závazek státu nevystavit žádnou osobu reálnému nebezpečí vážné újmy. Nevydání průkazu je proto porušením principu dobré správy, neboť zájem na ochraně práv a svobod žalobce jistě předčí pochybnosti správních orgánů o tom, zda neexistuje jiná cesta, jak by žalobce mohl vydání cestovního dokladu přece jen dosáhnout. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze opomíjet jejich účel a smysl. Pro osobu, která je natolik integrována se státem, a jež dokonce materiálně splňuje podmínky pro získání státního občanství, jsou možné následky a existující nebezpečí zásahu do jejích základních práv a svobod zcela mimořádně v porovnání s případnými čistě formálními důvody pro nevydání cestovního průkazu totožnosti. Z uvedených důvodů proto žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalované a správního orgánu zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobcem uplatněné žalobní námitky v předmětné žalobě jsou shodné jako námitky žalobce uplatněné v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 17. 10. 2014 č. j. KRPU-157115-11/ČJ-2014-040026, se kterými se odvolací správní orgán již vypořádal v žalobou napadeném rozhodnutí. Proto plně odkazuje na rozhodnutí ředitelství služby cizinecké policie ze dne 17. 12. 2014 č.j. CPR-19383-2/ČJ-2014-930310-258. Dále pak uvedla, že žalobní námitky jakož i námitky uvedené žalobcem v odvolání podaném proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 17. 10. 2014 č.j. KRPU-157115-11/ČJ-2014-040026, jsou totožné s námitkami uvedenými žalobcem v řízení o žalobě vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 A 31/2014. Žalovaná neshledala ve svém postupu pochybení, a navrhla proto zamítnutí žaloby. Při jednání soudu právní zástupce žalobce odkázal na písemné vyhotovení žaloby. Zdůraznil, že žalobce je fakticky uvězněn na území České republiky, když mu arménské úřady ustavičně odmítají vydat cestovní doklad. Žalobce hodlá vycestovat z území České republiky a to do jakékoli země, která mu bude ochotna vystavit cestovní doklad, který mu umožní cestovat. Žalovaná zaslala soudu písemnou omluvu z jednání, ve které souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Napadené rozhodnutí žalované i jemu předcházející rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle ust. § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Po zhodnocení skutkové a právní stránky věci dospěl soud na základě spisu předloženého žalovanou k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu postoupeného žalovanou soud zjistil tyto podstatné skutečnosti. Dne 08. 07. 2014 podal žalobce žádost o vydání cestovního průkazu totožnosti. Žádost byla doplněna o průvodní dopis, ve kterém právní zástupce účastníka uvedl, že žalobce v současnosti nemá žádný platný cestovní doklad a není schopen si ho z objektivních důvodů opatřit. Největší problém je spatřován ve spolupráci se Zastupitelským úřadem Arménie, který odmítá vydat cestovní doklad, neboť jeho vydání podmiňuje vykonáním vojenské služby v Arménii. Vzhledem k tomu, že účastník řízení nevlastní žádný cestovní doklad a nemůže si jej z důvodu nezávislých opatřit, je tedy žádoucí, aby mu příslušný doklad vystavila Česká republika. Správní orgán I. stupně měl za to, že je vázán právním názorem Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, která zamítla vydání cestovního průkazu totožnosti ve dvou předchozích žádostech žalobce. Z dosud nashromážděného spisového materiálu nevyplývá, že by od nabytí právní moci rozhodnutí z roku 2009 a 2013 došlo k podstatným změnám okolností, které by odůvodňovaly vydání cestovního průkazu totožnosti. Správní orgán I. stupně kontaktoval Zastupitelský úřad Arménie s tím, že žádal o sdělení informací, zdali jsou i nadále podmínky pro udělení cestovního dokladu Arménie st