2 As 95/2008 — Nejvyšší správní soud

15 A 93/2014- 113 - text [OBRÁZEK]15A 93/2014-113 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Mgr. Václava Trajera a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse v právní věci žalobce: Ing. B. H., narozeného dne „X“, bytem „X“, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Perglem, advokátem, se sídlem Janáčkova 317, 436 03, Litvínov, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02, Ústí nad Labem, zastoupenému JUDr. Danielem Volákem, advokátem, se sídlem Jiráskova 413, 436 01, Litvínov, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2014, č. j. 4013/ZPZ/2014-4, JID: 164098/2014/KUUK, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 2. 12. 2014, č. j. 4013/ZPZ/2014-4, JID: 164098/2014/KUUK, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kadaň (dále jen „městský úřad“) ze dne 5. 9. 2014, č. j. MUKK/31560/2014. Tímto rozhodnutím městský úřad podle § 64 odst. 3 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“), uložil žalobci jako uživateli honitby Mašťov pokutu ve výši 5.000 Kč za překročení normovaných stavů srnčí zvěře v této honitbě v období od 1. 4. 2012 Pokračování 2 15A 93/2014 do 31. 3. 2013 o 186 kusů a dále mu uložil povinnost nahradit náklady správního řízení 1.000 Kč. Žalobce v žalobě současně navrhl, aby mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. V žalobě žalobce namítal, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon o myslivosti a zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ rozhodnutí, nemá oporu v provedených důkazech (je v rozporu s obsahem správního spisu) a žalobce byl procesním postupem zkrácen na svých právech. Správní orgán od počátku řízení nepostupoval v intencích správního řádu a dopustil se pochybení formálního i procesního charakteru. Ve věci vydal celkem 11 rozhodnutí, z nichž nejméně čtyři jsou vadná. Již zahájení řízení dne 6. 9. 2013 bylo zatíženo vadami. Žalobce zdůraznil, že v průběhu řízení požadoval vysvětlení, které jeho jednání bylo v rozporu s konkrétním ustanovením zákona, tedy jak se má přesně sčítat. V této souvislosti navrhl žalobce soudu provedení důkazu přehledem metod sčítání s komentářem Ing. Z. V., Ph.D. Žalobce upozornil na to, že ve vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd (dále jen „vyhláška č. 491/2002 Sb.“), není uveden výklad nejvýše přípustného jarního stavu, tedy parametru, který je podkladem pro udělení sankce. Žalobce podotkl, že zákon stanovuje jako nejvýše přípustný jarní stav normované stavy, které odpovídají kvalitě životního prostředí a úživnosti honitby; normované stavy tedy definují stav rovnováhy. Podle žalobce je právě tato definice stavu rovnováhy nedostatečná, problematická a přitom klíčová. Žalobce považuje za evidentní, že stanovit skutečnou početnost volně žijících druhů zvěře je prakticky nemožné, proto je nutné hledat pro definici stavu rovnováhy jiné ukazatele, nejlépe odvozené od posouzení stavu prostředí, což souvisí se změnou § 3 odst. 2 zákona o myslivosti. Žalobce uvedl, že sledování početnosti zvěře sčítáním není nutné zcela opustit, za účelné označil legitimizování zpětných propočtů, které mohou v rámci víceletého období přispět k upřesnění představy o početnosti zvěře. Ustanovení § 64 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti je podle žalobce vysloveně kontraproduktivní, protože neumožňuje beztrestně docílit nápravy (redukce početnosti zvěře) přiznáním vyšších jarních kmenových stavů a navýšením odlovu. Paradoxem zákona o myslivosti je podle žalobce skutečnost, že podle jeho § 61 odst. 2 mají obecní úřady obcí s rozšířenou působností soustavně dozírat, zda uživatelé honiteb myslivecky hospodaří v souladu se zákonem a dodržují zásady chovu zvěře, nicméně z § 60 téhož zákona vyplývá, že nemají oprávnění uložit opatření k odstranění zjištěných nedostatků. Dokud nepřišlo na pořad sankcionování uživatelů honiteb, nebylo podle žalobce třeba tento nedostatek zákona odstranit, ač existovala možnost podle § 149 správního řádu. Žalobce konstatoval, že Ministerstvo zemědělství jako orgán státní správy myslivosti bylo opakovaně upozorňováno na rozporuplný stav, přesto dosud nevytvořilo návrh změny zákona tak, aby odpovídal veřejnému zájmu. Žalobce rovněž podotkl, že opakovaně upozorňoval na přemnoženou spárkatou zvěř vycházející na jeho pozemky z vojenských lesů Hradiště za účelem pastvy. V této souvislosti žalobce navrhl soudu provedení důkazu otevřeným dopisem adresovaným ministru zemědělství a myslivecké radě a dále dokumenty o sčítáních zvěře za roky 2010 až 2012 provedených žalobcem. Podle žalobce je nezpochybnitelným úkolem legislativy definovat veřejný zájem a vytvořit právní rámec pro kontrolu a případné vynucení plnění veřejného zájmu v případech, kdy uživatelé honiteb neplní své povinnosti a držitelé honiteb nechtějí nebo neumějí uplatnit své zákonné možnosti. Kontrola a vynucení veřejného zájmu přísluší státní správě, jejíž nečinnost nelze přičítat k tíži uživatelů a držitelů honiteb. K tomu žalobce citoval (K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování 3 15A 93/2014 z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03, týkajícího se výkladu zákona o myslivosti. Podle žalobce stát jako suverén na svém území vykonává právo, jež dopadá na konkrétní subjekty. Toto právo představuje v daném případě též povinnost suveréna reagovat na podněty vedoucí k úpravě zákona v tom smyslu, aby odpovídal veřejnému zájmu. Žalobce poukázal na to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že městský úřad nemá kompetence ve věci správy myslivosti v honitbách vojenských lesů Hradiště. Z toho podle žalobce vyplývá zjevná kolize a šikana uživatele honitby mezující s pozemky vojenských lesů, neboť zde žijící zvěř je právě tou zvěří, která v období sčítání, tedy v období, kdy zvěři dochází jí vytvořené zimní zásoby, vyhledává zdroje obživy i mimo hranice domácí honitby, tj. v honitbě žalobce. Nasčítaná (přemnožená) spárkatá zvěř podle žalobce prokazatelně přešla do jeho honitby na porosty řepky a za dalšími potravními zdroji ze sousední státní honitby, v níž přímou státní správu myslivosti vykonává Ministerstvo zemědělství. Žalobce dále upozornil na podle něj naprosto neadekvátní dopad správního trestání spočívající v tom, že je-li fyzické osobě jako uživateli honitby uložena pokuta, přestane být osobou bezúhonnou a bude jí odebrán lovecký lístek, bez něj nemůže být uživatelem honitby, proto ze zákona skončí nájemní smlouva a tato osoba přijde o svou pronajatou honitbu. Současně tato osoba přijde o zbrojní průkaz a ztratí možnost vykonávat funkci myslivecké stráže a mysliveckého hospodáře. Podle žalobce se tak jedná o naprosto neadekvátní trest pouze za to, že tato dosud bezúhonná fyzická osoba měla ve statistickém výkazu v kolonce „jarní kmenové stavy k 31. 3. (sčítané)“ poctivě a přesně uvedeny početní stavy populací spárkaté zvěře, které se ve stanovený den sčítání vyskytovaly na území dané honitby. To žalobce označil za nepřiměřenou tvrdost zákona o myslivosti. Podle žalobce nejsou jím zpracované statistické výkazy použité jako podklad pro zahájení řízení takovými důkazy, které by byly schopny obstát v konfrontaci s požadavky § 51 odst. 1 správního řádu, neboť podléhají zvláštnímu právnímu režimu utajovaných dat. Žalobci není znám právní předpis, jímž by bylo užití statistických údajů pro správní trestání povoleno. Žalobce zdůraznil, že žalovaný neprovedl v odvolání navržené důkazy obsahem sčítacích výkazů, žádostmi o zásah správního orgánu v oblasti migrace zvěře z přiléhající honitby vojenských lesů, dopisy adresovanými správnímu orgánu a Ministerstvu zemědělství. Napadené rozhodnutí je proto v rozporu s § 90 správního řádu a postrádá také náležitosti § 68 odst. 3 téhož zákona. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný nerozporoval existenci určitých procesních pochybení městského úřadu, nicméně veškerá pochybení byla v rámci správního řízení zákonným způsobem napravena. Podle žalovaného lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Podklady poskytnuté žalobcem tedy bylo nepochybně možné použít i v řízení proti němu samotnému. Žalovaný zdůraznil, že ze správního spisu je zřejmé, že žalobci je kladeno za vinu porušení § 3 odst. 2 záko