9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

15 Af 5/2015- 72 - text Pokračování 12 15Af 5/2015 15Af 5/2015-72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse v právní věci žalobce: Město Žatec, IČ: 00265781 se sídlem náměstí Svobody 1, 438 01, Žatec, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 559/28, 120 00, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, 118 10, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2014, č. j. MF-17037/2014/12, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 28. 11. 2014, č. j. MF-17037/2014/12, s e pro vadu řízení z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20.706 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva financí ze dne 28. 11. 2014, č. j. MF-17037/2014/12, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen platební výměr č. 36/2013 Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad (dále jen „správce daně“) ze dne 8. 10. 2013, č. j. RRSZ 11449/2013. Tímto platebním výměrem správce daně podle § 22 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „rozpočtová pravidla“), a podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), vyměřil žalobci u projektu reg. č. CZ.1.09/4.1.00/04.00176 s názvem „Chrám Chmele a Piva“ odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3.545.601 Kč s odůvodněním, že žalobce jakožto zadavatel nevyřadil ze zadávacího řízení na podlimitní veřejnou zakázku č. 60032492 – soubor uměleckých děl v rámci zmíněného projektu – uchazeče, který nesplnil technické kvalifikační předpoklady v souladu s požadavky zadavatele. V žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje vyčerpávající vypořádání námitek uplatněných v odvolání, ale jen obecná tvrzení, o nichž nelze tvrdit, že by jimi žalovaný odpovídal na konkrétní odvolací námitky žalobce. K námitce týkající se charakteru nabídky uchazeče P. P. žalovaný jen zopakoval argumentaci z platebního výměru a ze Zprávy o auditu operace č. 110, která se stala jediným důkazním prostředkem při vydávání platebního výměru. Také na námitky týkající se pochybení auditního orgánu a rozporu užití Zprávy o auditu operace č. 110 s § 93 odst. 1 daňového řádu reagoval žalovaný jen obecnou úvahou o úkolech auditního orgánu a důkazních prostředcích v daňovém řízení, aniž hodnověrně vysvětlil, proč nelze přistoupit na argumentaci žalobce. Žalovaný podle žalobce zcela rezignoval na odůvodnění v tom směru, proč nejsou námitky žalobce důvodné. Žalobce k tomu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 3/2009 a rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 A 48/92, jež se zabývají povinností odvolacího orgánu vypořádat se s odvolacími námitkami. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřoval žalobce také v jeho vnitřní rozpornosti, neboť žalovaný v návaznosti na výběr vítězné nabídky P. P. uvedl, že tento postup nebyl v rozporu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), a současně v dalším odstavci žalovaný konstatoval, že tento postup nebyl v souladu s předmětným zákonem z důvodu nesplnění kvalifikačních předpokladů. Žalobce označil za velmi obecnou a zároveň nesprávnou argumentaci žalovaného, že pochybení při získání Zprávy o auditu operace č. 110 je nepodstatné, neboť tato zpráva byla jen podnětem pro šetření správce daně. Z platebního výměru totiž vyplývá, že žádné jiné důkazy, ani jiné poznatky nebyly v řízení před správcem daně použity. Podle žalobce správce daně neprovedl žádné vlastní šetření a vycházel jen ze Zprávy o auditu operace č. 110, která tudíž musí splňovat všechny náležitosti důkazního prostředku ve smyslu § 93 daňového řádu. Žalobce zdůraznil, že postup auditora vykazoval zásadní procesní vady, které činí audit nezákonným a nepoužitelným pro další řízení. Žalobce poukázal na povinnost zaměstnance kontrolního orgánu, vyplývající z § 13a odst. 3 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční kontrole“), seznámit osobu, u které je audit vykonáván, se získanými poznatky a s navrhovaným obsahem zprávy o auditu a poskytnout jí písemné vyhotovení návrhu této zprávy. Tato povinnost nebyla splněna zasláním dokumentu „Dílčí zpráva ke stanovisku příjemce“ z e-mailové adresy „X“, která nebyla opatřena žádným zaručeným elektronickým podpisem. Podle žalobce byl dále auditorský tým výhradně týmem externího dodavatele, což však neumožňuje Manuál řídících a kontrolních systémů operačních programů spolufinancovaných v programovém období let 2007 až 2013 z Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského rybářského fondu, který byl schválen usnesením Vlády České republiky ze dne 12. 12. 2007 č. 1382 (dále jen „manuál“). Žalobce shrnul, že došlo k porušení zákona o finanční kontrole, zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní kontrole“), a zmíněného manuálu, audit operace č. 110 byl proveden nezákonným způsobem, a proto výstup z něj není použitelný jako důkaz v daňovém řízení. Podle žalobce se žalovaný nijak nevypořádal s jeho konkrétními a věcnými námitkami týkajícími se nesplnění technických kvalifikačních předpokladů v případě nabídky vítězného uchazeče P. P. Žalovaný pouze obecně uvedl, že část nabídky obsahující subdodávku od MgA. D. S. nebyla označena jako čestné prohlášení, nebyla subdodavatelem zvlášť podepsána a neobsahovala osvědčení objednatelů s uvedením ceny, rozsahu a doby plnění. Tento závěr je podle žalobce nedostatečný a nepřezkoumatelný, neboť jen opakuje závěry ze Zprávy o auditu operace č. 110. Žalovaný rovněž nevysvětlil, jak a proč se žalobce dopustil porušení zákona o veřejných zakázkách. Žalobce zdůraznil, že nabídku uchazeče je třeba posuzovat jako celek, nikoli jako nabídku hlavního dodavatele a nabídku subdodavatele, neboť veřejnému zadavateli je odpovědný výhradně hlavní dodavatel. Pokud měl subdodavatel čestně prohlásit určitou skutečnost, podle žalobce postačí, pokud je toto čestné prohlášení (nebo s ním srovnatelný dokument) připojeno k dalším komponentům nabídky, která je finálně podepsána hlavním dodavatelem. Žalobce podotkl, že zákon o veřejných zakázkách neukládá povinnost, aby čestné prohlášení podle § 56 odst. 1 písm. a) bodu 3 tohoto zákona bylo v případě subdodávky validní jen za předpokladu, že je podepíše sám subdodavatel. Podle žalobce Petr Podzemský ve své nabídce splnil podmínku 4.1 zadávací dokumentace, a to prostřednictvím svého subdodavatele MgA. D. S., neboť uvedené ustanovení zadávací dokumentace nevylučovalo, aby byl seznam významných dodávek obdobného charakteru předložen ve formě čestného prohlášení. Z nabídky P. P. vyplývá, že část technické kvalifikace spočívající v předložení seznamu nejméně tří děl sklářské profese byla prokázána pomocí subdodavatele, přičemž seznam referencí je nedílnou součástí ucelené svázané originální nabídky. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že některé z referencí byly prověřeny zaměstnancem žalobce. Tvrzení o vlivu na výběr nejvhodnějšího kandidáta označil žalobce za zcela nesprávné, protože P. P. byl jediným uchazečem, který splnil podmínky stanovené zadávací dokumentací. Zrušení a opětovné vyhlášení veřejné zakázky by navíc bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti. I kdyby žalobce připustil důvodnost argumentace žalovaného, jednalo by se o marginální pochybení, kvalifikační předpoklady by byly fakticky materiálně splněny a dovozování odpovědnosti žalobce by bylo jen tuhým právním formalismem ignorujícím zásady, na nichž je problematika veřejných zakázek založena. Žalobce také poukázal na skutečnost, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-P563,P564/2012/VZ-3130/2013/533/PZa neshledal důvody pro zahájení správního řízení z moci úřední, což svědčí o tom, že průběh zakázky byl v naprostém souladu se zákonem o veřejných zakázkách. S ohledem na poslání Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je podle žalobce třeba na jeho závěry brát zřetel a správce daně ani žalovaný nemohou bezdůvodně jít proti jeho právnímu názoru. Žalobce nesouhlasil s konstatováním žalovaného, že není rozhodnutím zmíněného úřadu vázán, naopak žalobce má za to, že žalovaný měl podle zásady volného hodnocení důkazů k tomuto rozhodnutí, s jehož závěry se žalobce plně ztotožňuje, přihlédnout. Podle žalobce Úřad pro ochranu hospodářské soutěže potvrdil, že žalobce postupoval v rámci té