1 Azs 108/2016 — Nejvyšší správní soud

15 A 128/2016- 51 - text  8 15 A 128/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: B. V. H., narozený „X“, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem „X“, zastoupený Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem, sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2016, č. j. MV-80618-6/SO-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 30. 6. 2016, č. j. MV-80618-6/SO-2016, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 29. 4. 2016, č. j. OAM-2524-20/DP-2011. Správní orgán I. stupně usnesením dle § 66 odst. 1 písm. f) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastavil řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě odkázal na původní rozhodnutí žalovaného (ze dne 1. 3. 2016, č. j. MV-108251-12/SO-2013 – pozn. soudu), z něhož jednoznačně vyplýval právní názor žalovaného spočívající v tom, že s přihlédnutím k vytvořeným rodinným vazbám žalobce na území České republiky nemůže usnesení o zastavení řízení, které bylo shodně zastaveno dle § 66 odst. 1 písm. f) správního řádu, obstát. Uvedl, že správní orgán I. stupně neměl zákonné oprávnění setrvávat na svém právním názoru, ale měl dle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu postupovat v intencích závazného právního názoru, který byl žalovaným v minulosti formulován. Pokud správní orgán I. stupně závazný právní názor nadřízeného orgánu nerespektoval, je jeho rozhodnutí nezákonné. Zdůraznil, že se žalovaný zachoval zcela nepochopitelným způsobem a především nezákonně, když rozhodnutí správního orgánu I. stupně nezrušil, jak mu velí zákon, ale rozhodnutí, které bylo v rozporu s jeho původním rozhodnutím, potvrdil. Tím žalovaný porušil zásadu právní jistoty, přiměřenosti a předvídatelnosti správních rozhodnutí, jakož i zásadu, aby ve stejných věcech orgány veřejné moci rozhodovaly obdobně. Žalovaný podle žalobce zcela ignoroval své procesní postavení nadřízeného správního orgánu a na místo, aby se řídil svým původním právním názorem, přejal názor správního orgánu I. stupně. Žalobce považoval rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné, což je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. Dále uvedl, že tvrzení žalovaného, že žalobce je v „procesní pasti“, jako přezkoumatelné odůvodnění nemůže obstát. Zdůraznil, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s odvolacími námitkami. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedl, že změnu právního názoru dostatečně odůvodnil v napadeném rozhodnutí. Poznamenal, že pokud nastane situace předvídaná v § 62 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), tj. nabyl právní moci rozsudek ukládající trest vyhoštění nebo nastane vykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění, správní orgán nemá jinou možnost než nevyhovět žádosti o pobytové oprávnění, neboť toto ustanovení nedává správnímu orgánu žádný prostor pro správní uvážení. Správní spis 4. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Žalobce pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná v období od 2. 7. 2008 do 1. 7. 2010. Dne 26. 5. 2010 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, Inspektorát cizinecké policie Rumburk, skupina povolování pobytu Děčín, rozhodnutím ze dne 29. 6. 2010 žádost žalobce zamítla. K odvolání žalobce podanému prostřednictvím jeho tehdejšího právního zástupce žalovaný svým rozhodnutím ze dne 4. 4. 2013 rozhodnutí tohoto správního orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5. Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, Inspektorát cizinecké policie Rumburk, skupina povolování pobytu Děčín, rozhodnutím ze dne 19. 6. 2009, č. j. CPUL-01880-14/CI-2009-044064, udělila žalobci správní vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 9. 11. 2009, č. j. CPR-10775/ČJ-2009-9CPR-V237, zamítnuto. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, č. j. 8 Ca 356/2009-36, zamítnuta; tento rozsudek nabyl právní moci dne 31. 8. 2010. 6. Usnesením ze dne 10. 7. 2013, č. j. OAM-2524-10/DP-2011, správní orgán I. stupně zastavil řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání dle § 66 odst. 1 písm. f) správního řádu. Rozhodnutím ze dne 1. 3. 2016, č. j. MV-108251-12/SO-2013, žalovaný zrušil usnesení správního orgánu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Spisová dokumentace byla následně doplněna o rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 2. 2016, č. j. 15 A 196/2013-49, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2013, č. j. MV-2555-4/SO/sen-2013, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 24. 10. 2012, jímž bylo dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu dle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Usnesením ze dne 29. 4. 2016, č. j. OAM-2524-20/DP-2011, správní orgán I. stupně řízení o této žádosti opětovně dle § 66 odst. 1 písm. f) správního řádu zastavil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím právního zástupce odvolání, které bylo doplněno dne 19. 5. 2016. Následně vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 30. 6. 2016. Ústní jednání soudu 8. Při jednání soudu konaném dne 10. 10. 2018 právní zástupce žalobce setrval na tom, že žaloba byla podána důvodně a soud by jí měl v plném rozsahu vyhovět. Vyslovil přesvědčení, že žalobce byl oprávněn podat na území České republiky předmětnou žádost, neboť mu zde vznikla fikce pobytu. K tomu podotkl, že z usnesení zdejšího soudu ze dne 30. 8. 2016, č. j. 15 A 128/2016-20, lze dovodit, že soud souhlasil s pobytem žalobce na území České republiky, přesto žalovaný odmítl tuto skutečnost akceptovat a mj. odmítl žalobci vystavit tzv. překlenovací štítky apod. V důsledku této skutečnosti byl žalobce nucen opakovaně se podrobovat správnímu řízení o jeho vyhoštění. Uvedl, že pro žalobce je žalobou napadené rozhodnutí nepřijatelné, když jeho dvě děti a manželka mají na území České republiky trvalý pobyt. Zdůraznil, že žalobou napadené rozhodnutí zřetelně představuje silný zásah do soukromého a rodinného života žalobce. Poukázal na to, že žalovaný se v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2012, č. j. 7 As 142/2011-62, nezabýval přiměřeností dopadů do soukromého a rodinného života žalobce a celé jeho rodiny. V této souvislosti zdůraznil, že žalobce nemá žádné zázemí na území Vietnamu, což ostatně i vyplývá z výslechu manželky, který je zachycen v protokolu ze dne 5. 10. 2018. Dále zdůraznil, že požadavek žalovaného na osobní podání žádosti v zemi původu žalobce je nesmyslný a pro žalobce nespravedlivý, když nelze nikterak garantovat, že při vycestování do země původu se žalobci podaří tuto žádost, navíc v reálně únosné době, podat, neboť podávání těchto žádostí fakticky nefunguje, podmínky se neustále mění, čehož využívají rozličné mafiánské subjekty. Dokladem toho byl v minulosti dle právního zástupce žalobce nefunkční systém VISAPOINT, který byl právě pro nefunkčnost v mezidobí zrušen. 9. Žalovaný se z ústního jednání soudu nařízeného na 10. 10. 2018 předem omluvil, přičemž souhlasil s tím, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti. Posouzení věci soudem 10. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předp