8 As 48/2012 — Nejvyšší správní soud

15 A 42/2016- 60 - text  8 15 A 42/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Mgr. Václava Trajera a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci žalobce: J. T., narozený „X“, t. č. ve výkonu trestu ve věznici Praha – Pankrác, sídlem Soudní 988/1, 140 57 Praha 4, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Nové Sedlo, sídlem Hlavní 2, 438 01 Žatec, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2015, č. j. VS 29/3/2015-19/OVT-300, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2015, č. j. VS 29/3/2015-19/OVT-300, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2015, č. j. VS 29/3/2015-19/OVT-300, kterým byla žalobci podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu“), zabrána věc – radiopřijímač Grundig Muzic 50, typ RP 52, plášť přístroje v barevné kombinaci červená – černá (dále jen „předmětný radiopřijímač“). Žaloba 2. V žalobě žalobce uvedl, že dne 11. 8. 2015 sepsal podrobnou stížnost veřejné ochránkyni práv a také do Věznice Pardubice a na generální ředitelství. Upozornil na chyby a porušování zákona ve Věznici Pardubice, kde se mu dostalo „lekce“ v tom, jak se nemá „plést“ do věcí, po kterých mu nic není. Po jeho stížnosti mu byl zabaven předmětný radiopřijímač. Žalobce konstatoval, že se odvolal, nicméně vše bylo v – podle něj nesmyslném – odůvodnění zamítnuto jako nedůvodné. Namítal, že nesouhlasí s řízením, vyšetřováním, ani s učiněnými závěry, že „udělali chybu, ale vlastně ji napravují tím, že [mu] rádio zabavili a dali propadnout státu“. Žalobce požádal o nastolení spravedlnosti. 3. K žalobě byla připojena písemnost ze dne 20. 6. 2015 nazvaná „Poděkování a doplnění stížnosti“, kterou žalobce adresoval veřejné ochránkyni práv, ve které vysvětlil, že přišel o rádio značky Philips a byl donucen zakoupit si nové – radiopřijímač Grundig za 700 Kč. K tomu odkázal na přiloženou účtenku ze dne 15. 1. 2015. Konstatoval, že si nechal od své matky poslat 2 000 Kč, aby si tento radiopřijímač mohl koupit. Měl jej v užívání od 15. 1. 2015 do 19. 2. 2015, kdy jej převezli do Věznice Nové Sedlo. Zdůraznil, že mu předmětný radiopřijímač byl prodán ve Věznici Pardubice a schválen jejím vedením, ačkoli je to údajně proti vnitřnímu řádu věznice. Dodal, že těchto radiopřijímačů prodal kantýnský ve Věznici Pardubice minimálně pět a všichni odsouzení je užívají protizákonně. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhla její zamítnutí pro nedůvodnost. Popsala, že žalobce, který byl dne 19. 2. 2015 přemístěn z Věznice Pardubice do Věznice Nové Sedlo, měl mimo jiné v držení radiopřijímač Grundig. Žalovaná konstatovala, že tento přístroj nebyl žalobci vydán do užívání, a to vzhledem k jeho technickým parametrům, které jsou v rozporu s povolenými parametry podle vnitřního řádu věznice i s čl. 26 přílohy č. 2 nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 4/2011, kterým se stanoví zásady pro zpracování a vydání vnitřního řádu věznice pro obviněné a vnitřního řádu věznice pro odsouzené (dále jen „nařízení č. 4/2011“). Rozpor spočíval v možnosti příjmu frekvencí v pásmech krátkých vln (SW) v rozsahu 5,8 až 18,5 MHz, přičemž čl. 25 odst. 2 vnitřního řádu Věznice Nové Sedlo stanoví, že ve věznici může odsouzený používat pouze rozhlasové přijímače, které umožňují příjem v následujících rozhlasových pásmech: velmi krátké vlny VKV II (FM) 87,5 až 108 MHz a VKV I (FM) 66 až 73 MHz. Na základě uvedeného byl žalobci předmětný radiopřijímač odebrán a uložen mezi jeho osobní věci do úschovy věznice. Následně bylo zjištěno, že tento přístroj byl užíván neoprávněně, neboť žalobce nemohl být jeho legálním vlastníkem. Ze šetření vyplynulo, že žalobce v době údajného nákupu (15. 1. 2015) měl na svém kontě spravovaném vězeňskou službou 20 Kč a nebyly mu zaslány žádné prostředky, ačkoli tvrdil, že mu byly zaslány 2 000 Kč. Dne 15. 1. 2015 byl podle žalované ve vězeňské prodejně Věznice Pardubice realizován nákup pouze odsouzeným P. N., nikoli žalobcem. Stejně tak vězeňská služba nedala souhlas s darováním, případně s jinou možností nabytí vlastnictví k radiopřijímači ve smyslu § 28 odst. 3 písm. g) zákona o výkonu trestu. Žalovaná konstatovala, že na základě výše uvedeného a vzhledem k tomu, že radiopřijímač by mohl být prohlášen za věc propadlou nebo zabranou, bylo rozhodnuto o odnětí věci. Podle žalované bylo rozhodnutí o zabrání věci ze dne 11. 12. 2015 řádně odůvodněno a žalobcova stížnost byla řádně posouzena. Žalovaná se ohradila proti tvrzení žalobce o chybě, kterou napravili zabavením rádia, a trvala na tom, že všechna její rozhodnutí byla vydána na základě prokázaných skutečností a v souladu s právními předpisy. Replika žalobce k vyjádření žalované 5. Žalobce v replice ze dne 29. 4. 2016 uvedl, že ve vyjádření žalované našel spousty lží a fabulací užitých za účelem získání výhod a převahy nad žalobcem. Označil se za poškozeného a vyjádřil vůli dokázat svou pravdu. Upozornil na stížnost podanou veřejné ochránkyni práv a předložený originál účtenky z vězeňské kantýny v Pardubicích o provedeném nákupu radiopřijímače. Podotkl, že tento lístek neukradl, nikdo mu jej nepůjčil, ani neprodal, a žalobce tímto v žádném případě neporušil vězeňský řád. Žalobce přiznal, že mu matka neposlala jím popisované 2 000 Kč, a popsal, že doopravdy to bylo tak, že mu radiopřijímač koupil ze svého účtu odsouzený P. N., kterého žalobce zároveň navrhl jako svědka s tím, že potvrdí, že žalobci radiopřijímač daroval. P. N. již byl propuštěn z výkonu trestu, a proto jej podle žalobce žalovaná nemůže ovlivňovat či zastrašovat jako žalobce, který neuposlechl doporučení, aby upustil od žaloby, a byl proto odeslán do nejhorší věznice v České republice, a to do Bělušic. Žalobce dále uvedl, že doklad o koupi radiopřijímače obdržel vychovatel Bc. M., který mu na základě darování věci ve smyslu § 28 odst. 3 písm. g) zákona o výkonu trestu standardní a legální formou přepsal radiopřijímač do jeho osobní karty, nechal jej zkontrolovat a opatřit kontrolním štítkem. Žalobce navrhl tohoto vychovatele jako svědka a doplnil, že jeho chybou a leností přišel o rádio bez náhrady. Zdůraznil, že radiopřijímač obdržel po jeho zakoupení P. N. dne 15. 1. 2015, který vyvrátí lživá slova vychovatele Bc. M., že radiopřijímač nebyl žalobci darován. Podle žalobce to byl Bc. M., kdo vyzvedl radiopřijímač ve vězeňské kantýně, neboť kantýnský je nesmí předat přímo odsouzenému (musí předcházet kontrola a zápis do osobní karty). Žalobce konstatoval, že to Bc. M. učinil, neboť měl jasný důkaz o darování. 6. Podle žalobce by soud měl vše nezávisle prošetřit, vyslechnout svědky, učinit zákonný závěr a vynést rozsudek, kterým nepotvrdí napadené rozhodnutí. Toto rozhodnutí je podle žalobce o tom, že vychovatel udělal chyby, které se „zametou pod koberec“ tím, že se odsouzenému zabaví nepovolená věc, kterou koupil ve vězeňské kantýně. Žalobce vysvětlil, že si sám nemohl radiopřijímač koupit, neboť patří do II. diferenční skupiny, která má zákonem povolený nákup pouze do výše 600 Kč, tudíž by mu ani nepomohlo nechat si poslat od matky 2 000 Kč. Proto mu radiopřijímač zakoupil a daroval P. N., patřící do I. diferenční skupiny s limitem 800 Kč. To vše podle žalobce vychovatel moc dobře ví, protože sám žalobci „doporučil“ nechat si radiopřijímač koupit a darovat od osoby v I. diferenční skupině. Žalobce dále navrhl vyslechnout odsouzeného A. N., kterému vychovatel Bc. M. vyzvedl rádio ve vězeňské kantýně a vyřídil povolení k jeho užívání ve stejný den jako žalobci. Správní spis 7. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Podle stavu kont odsouzených disponoval žalobce ke dni 14. 1. 2015 částkou 20 Kč a podle výpisu z konta žalobce tento neprovedl v lednu 2015 žádný nákup, ani neobdržel žádné finanční prostředky. Z přípisu Vězeňské služby České republiky, Generálního ředitelství Praha, odboru kontroly, ze dne 4. 12. 2015, č. j. VS-6536-27/ČJ-2015-800012-STG, vyplynulo, že ředitel odboru kontroly vyhodnotil stížnost žalobce, že mu byl odebrán radiopřijímač Grundig, jako nedůvodnou. Uvedl, že nezjistil žádné pochybení Věznice Nové Sedlo, neboť technické parametry (frekvenční pásma) předmětného radiopřijímače jsou v rozporu s čl. 26 přílohy č. 2 nařízení č. 4/2011. Zakoupení takového rádia podle ředitele odboru kontroly nemělo být odsouzenému povoleno. Dále bylo zjištěno, že žalobce používal radiopřijímač Grundig zakoupený ve vězeňské prodejně Věznice Pardubice neoprávněně i s ohledem na skutečnost, že nebyl jeho vlastníkem, neboť j