1 As 24/2011 — Nejvyšší správní soud

15 A 98/2017- 28 - text  7 15 A 98/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Mgr. Václava Trajera a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: L. T. M., narozená „X“, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem „X“, zastoupená Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Příkop 834/8, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2017, č. j. MV-28023-4/SO-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 13. 4. 2017, č. j. MV-28023-4/SO-2017, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 30. 1. 2017, č. j. OAM-224583-12/MC-2015. Tímto usnesením správní orgán I. stupně dle § 66 odst. 1 písm. f) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastavil řízení o žádosti žalobkyně o vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu podle § 87x odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobkyně se současně v žalobě domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že správní orgán I. stupně své usnesení odůvodnil tím, že jí bylo dne 13. 9. 2016 pravomocně zrušeno povolení k trvalému pobytu, a že tedy zaniklo právo, kterého se žádost o vydání průkazu týká. Namítla, že rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu je nicotné podle § 77 odst. 2 správního řádu, neboť bylo vydáno podle § 77 zákona o pobytu cizinců, ačkoli v době zahájení řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu byla rodinným příslušníkem občana Evropské unie a je jím až do současnosti. Poukázala na to, že podle § 65 odst. 2 zákona o pobytu cizinců nelze rodinnému příslušníku občana Evropské unie zrušit povolení k trvalému pobytu podle § 77 téhož zákona, protože se na něj vůbec nevztahuje. Nicotnost rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu namítala již v odvolání, žalovaný se s touto námitkou nevypořádal, pouze uvedl důvody, jež způsobují nicotnost rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného bylo dle názoru žalobkyně nepřezkoumatelné. 3. Uvedla, že její syn je občanem České republiky a v době zahájení řízení o zrušení trvalého pobytu byl mladší 21 let a byl studentem, a tedy nezaopatřeným dítětem. Žalobkyně proto byla v době zahájení řízení rodinným příslušníkem občana Evropské unie podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Podotkla, že trvalý pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie a trvalý pobyt občana třetí země jsou dva odlišné tituly, byť je spojuje označení trvalý pobyt. Žalobkyně byla původně držitelkou povolení k trvalému pobytu občana třetí země, avšak jakmile se stala rodinným příslušníkem občana Evropské unie – svého syna, tento její trvalý pobyt se změnil v trvalý pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie. Zdůraznila, že rozhodnutím ze dne 13. 9. 2016, č. j. MV-79246-4/SO-2016, jí bylo „zrušeno“ povolení k trvalému pobytu občana třetí země, kterého však v té době vůbec nebyla držitelem, a proto její pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie tím zůstal nedotčen, a má tedy právo na vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu dle § 87x zákona o pobytu cizinců. Uvedla, že i tuto námitku vznesla v odvolání, žalovaný se však ve svém rozhodnutí nevyjadřuje k námitce změny právního důvodu povolení k trvalému pobytu žalobkyně. 4. Namítala, že rozhodnutí žalovaného je vnitřně rozporné. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobkyně nikdy nedisponovala průkazem o povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, a proto nebylo možné vést řízení o jeho prodloužení. Dále žalovaný i správní orgán I. stupně odůvodnili svá rozhodnutí tím, že žalobkyně nikdy nedisponovala právem k pobytu na území České republiky jako rodinný příslušník občana Evropské unie. Žalovaný tedy tvrdil, že žalobkyně oprávněním k pobytu jako rodinný příslušník občana Evropské unie nikdy nedisponovala, přesto však potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, který žádost zamítl proto, že toto právo zaniklo. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Vzhledem k tomu, že žalobní námitky jsou totožné s námitkami vznesenými žalobkyní v odvolacím řízení, odkázal žalovaný na odůvodnění svého rozhodnutí, v němž se s námitkami žalobkyně dostatečně vypořádal. Správní spis 6. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Dne 26. 10. 2015 podala žalobkyně žádost pro občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky, a to o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k pobytu – vydání náhradního průkazu o povolení k pobytu. Součástí spisu je rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2016, č. j. MV-79246-4/SO-2016, kterým zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterým byla žalobkyni dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců zrušena platnost povolení k trvalému pobytu a byla jí k vycestování stanovena lhůta 30 dnů od právní moci rozhodnutí; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 9. 2016. 7. Správní orgán I. stupně poté usnesením ze dne 30. 1. 2017, č. j. OAM-224583-12/MC-2015, zastavil řízení o žádosti žalobkyně o vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu podle § 87x odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce odvolání. Následně vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 18. 4. 2017. Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili. 9. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty třiceti dnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanoví § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s. ř. s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky však nebyly v projednávané věci zjištěny. 10. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Podle § 66 odst. 1 písm. f) správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel zemřel nebo zanikl, pokud v řízení nepokračují právní nástupci nebo pokud není více žadatelů, anebo zanikla-li věc nebo právo, kterého se řízení týká; řízení je zastaveno dnem, kdy se správní orgán o úmrtí nebo zániku žadatele nebo o zániku věci nebo práva dozvěděl. 12. Podle § 87x odst. 1 zákona o pobytu cizinců žádost o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území, pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie, průkazu o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie nebo průkazu o povolení k trvalému pobytu nebo prodloužení doby platnosti průkazů je žadatel oprávněn podat ministerstvu. 13. Nejprve se soud zabýval námitkou nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2016, č. j. MV-79246-4/SO-2016, týkající se zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu žalobkyně na území České republiky. Soud k tomu předně uvádí, že není oprávněn vyslovit nicotnost rozhodnutí, které bylo vydáno v jiném správním řízení, než které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Nicméně to neznamená, že by soud namítanou nicotnost rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2016, č. j. MV-79246-4/SO-2016, které bylo vydáno v jiném řízení, nemohl posuzovat. Pokud by totiž uvedené rozhodnutí trpělo takovými vadami, které způsobují jeho nicotnost, mohlo by to mít vliv i na zákonnost rozhodnutí správních orgánů, která soud přezkoumává v tomto řízení. 14. Rozsáhlá judikatura správních soudů (viz např. rozsudek rozšířeného senátu N