3 Ads 104/2012 — Nejvyšší správní soud

58 Ad 10/2017- 26 - text  58 Ad 10/2017 - 26 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Ing. R. K. bytem XX zastoupena obecným zmocněncem XX bytem XX proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2017, č. j. MPSV-2017/177984-917, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 28. 8. 2017, č. j. MPSV-2017/177984-917, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Liberci (dále jen „úřad práce“) ze dne 26. 5. 2017, č. j. 60810/2017/LIB. Označeným rozhodnutím úřad práce vyslovil, že se podle § 33 a § 35 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, na základě žádosti ze dne 26. 8. 2014, žalobkyni přiznává doplatek na bydlení ve výši 1 258 Kč od 1. 8. 2014 do 31. 8. 2014 s tím, že žalobkyni bude vyplaceno 946 Kč, neboť jí již byla na základě rozhodnutí o přiznání doplatku na bydlení od 1. 4. 2014 vyplacena za měsíc srpen 2014 částka 312 Kč. Napadeným rozhodnutí došlo ke změně výroku, žalovaný doplnil „§ 34“, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Žalobkyně namítala, že odůvodněné náklady na bydlení byly stanoveny v rozporu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci uvedeném v rozsudku ze dne 28. 6. 2017, č. j. 58 Ad 8/2016-45, a dalších rozsudcích, podle něhož má být výše obvyklého nájemného v daném místě pro účely nároku na doplatek na bydlení úřadem práce stanovena transparentně a objektivně, v souladu s principem předvídatelnosti rozhodování správního orgánu, aby byl zajištěn jednotný výklad, jednotná aplikační a rozhodovací praxe, nikoli vždy pro každého žadatele zvlášť ve vztahu ke konkrétnímu bytu. Takto žalovaný podle názoru žalobkyně nepostupoval, neboť nájemné v místě obvyklé bylo stanoveno až na základě odvolání a následných rozhodnutí, speciálně pro byt užívaný žalobkyní. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že prokazatelně placené nájemné za užívaný byt nebylo do výpočtu obvyklého nájemného zahrnuto. Důkaz - seznámení účastníka řízení s výpočtem stanovení nájemného v místě obvyklého pro účely opakovaných dávek pomoci v hmotné nouzi - se tváří, jakoby se vztahoval nejen na žalobkyni. 3. Podle žalobkyně úřad práce stanovil obvyklé nájemné tak, aby byl žalobkyni přiznán doplatek na bydlení v co nejnižší částce. Žalobkyně dále poukazovala na skutečnost, že pracovnice úřadu práce L. V. žalobkyni opakovaně svým postupem poškozovala, postupovala tak, aby svoje tvrzení obhájila. Žalobkyně se musela svých nároků nekompromisně domáhat, proto tuto osobu považuje za podjatou a soud by k této skutečnosti měl přihlédnout. 4. Žalobkyně trvala na tom, že daný výpočet obvyklého nájemného nelze použít, neboť byl stanoven speciálně pro byt užívaný žalobkyní. Právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 12. 10. 2017, č. j. 4 Ads 178/2017-35, je pro doplatek na bydlení za měsíc květen 2014 nepoužitelný. Protože obvyklé nájemné již nelze stanovit předem, měl by si soud vyžádat k jeho určení znalecký posudek. 5. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby soud rozhodnutí zrušil a žádala náhradu nákladů řízení. II. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 2. 3. 2016, č. j. 58 Ad 5/2015-33, jímž bylo zrušeno jeho rozhodnutí, jakož i rozhodnutí úřadu práce, ve věci doplatku na bydlení za měsíc duben 2014. Krajský soud správním orgánům v dalším řízení uložil, aby o žádosti žalobkyně o doplatek na bydlení znovu rozhodly a uvedly právní úvahy, které je vedly, zejména ke stanovení výše obvyklého nájemného, včetně konkrétní aplikace nařízení vlády č. 453/2013 Sb., pro účely zohlednění odůvodnění nákladů na bydlení při zachování procesních práv žalobkyně. 7. Proto byl proveden nový výpočet stanovení nájemného v místě obvyklého, konkrétně pro lokalitu města Liberec, městskou část Horní Růžodol. Nájemné v místě obvyklé pro město Liberec bylo stanoveno na základě průzkumu trhu provedeného v měsíci dubnu 2014. Úřad práce vyhotovil soubor srovnatelných 30 bytů, na základě získaných informací počítal s nájemným pro tržní byty ve výši 92,16 Kč/m2/měsíc, což by u bytu žalobkyně o velikosti bytu 34 m2 činilo částku 3 133,44 Kč. Vzhledem k tomu, že faktická výše nájemného za 1 m2 byla u bytů s menší rozlohou vyšší, vytvořil úřad práce soubor 4 bytů srovnatelné velikosti, které mu jsou známy z úřední činnosti, na základě tohoto vzorku bylo určeno nájemné v místě obvyklé pro tržní byty o velikosti do 40 m2 v městské části Liberce Horní Růžodol ve výši 120 Kč/m2. Protože žalobkyně obývá byt s podlahovou plochou 34 m2, činilo obvyklé nájemné částku 4 080 Kč, která byla vzata v úvahu jako započitatelné nájemné, i když žalobkyně ve skutečnosti hradí nájemné 5 000 Kč. 8. Podle žalovaného byla výše nájemného v místě obvyklého stanovena transparentně a objektivně, postup správním orgánům nevytkl ani krajský soud v rozsudku ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 58 Ad 8/2016, ani Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 4 Ads 178/2017. Úřad práce proto správně přiznal dávku doplatek na bydlení ve výši 1 258 Kč od 1. 5. do 31. 5. 2014, a protože byla žalobkyni za srpen 2014 vyplacena částka 312 Kč, rozhodl o vyplacení částky 946 Kč převodem na účet žalobkyně. 9. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy, zejména zákonem o pomoci v hmotné nouzi, zákonem o životním a existenčním minimu a správním řádem, proto navrhoval, aby soud žalobu zamítnul. III. Zjištění ze správního spisu 10. Dne 26. 8. 2014 žalobkyně podala žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení. Z hlediska uplatněných žalobních bodů nepovažuje soud za potřebné konstatovat celý průběh správního řízení, za podstatné považuje, že žalobkyně byla vyrozuměním ze dne 7. 8. 2017 informována o tom, že se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí ve věci opětovného posouzení nároku na dávku. Ve spise je založen dokument - seznámení účastníka řízení s výpočtem stanovení nájemného v místě obvyklého pro účely opakovaných dávek pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Podle něho nájemné v místě obvyklé pro malé byty do velikosti 40 m2 činí 120 Kč/m2. 11. Rozhodnutím ze dne 26. 5. 2016, č. j. 60810/2017/LIB, přiznal úřad práce žalobkyni dávku pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení od 1. 8. 2014 do 31. 8. 2014 ve výši 1 258 Kč, rozhodl současně o vyplacení částky 946 Kč převodem na účet, neboť žalobkyně na základě rozhodnutí o přiznání doplatku na bydlení od 1. 4. 2014, již obdržela za měsíc srpen 2014 dne 3. 12. 2014 částku 312 Kč. Úřad práce provedl výpočet stanovení nájemného v místě obvyklého pro lokalitu města Liberec, městskou část Horní Růžodol. Odkázal na § 3 a § 7 nařízení č. 453/2013 Sb., dle kterého je možné pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi stanovit v místě obvyklé nájemné na základě prokazatelného doložení výše nejméně 3 srovnatelných nájemných, které jsou správnímu orgánu známy z úřední činnosti. Ze vzorku 4 srovnatelných bytů, které mu jsou známy z úřední činnosti, úřad práce vytvořil započitatelné nájemné, které činí pro tržní byty o velikosti do 40 m2 v Liberci, městské části Horní Růžodol, částku 120 Kč/m2, tj. u bytu velikost 34 m2 činí obvyklé nájemné 4 080 Kč. Tato částka byla určena jako započitatelné nájemné pro byt žalobkyně. Úřad práce žalobkyni sdělil, že s podklady, které byly použity pro stanovení částky obvyklého nájemného, včetně nájemních smluv, byla žalobkyně seznámena. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 58 Ad 5/2015, úřad práce zdůvodnil, že nevyužil znaleckého posudku. Uvedl, že žalobkyní doložené náklady na bydlení činí celkem 7 311 Kč. Jedná se o nájemné ve výši 5 000 Kč, služby ve výši 641 Kč a zálohu na elektřiny ve výši 1 670 Kč. Při stanovení nároku na doplatek na bydlení úřad práce zpracoval doložené náklady následovně: nájemné hrazené v celkové výši 5 000 Kč při výměře bytu 34 m2 bylo započteno s ohledem k nájemnému v místě obvyklému a velikosti v částce 4 080 Kč, žalobkyní hrazená částka 1 670 Kč za elektřinu byla započtena v plné výši, stejně jako ostatní náklady za služby ve výši 641 Kč, celkem tedy se jedná o částku 6 391 Kč. Výše doplatku na bydlení byla stanovena rozdílem mezi částkou odůvodněných nákladů na bydlení připadajících na aktuální kalendářní měsíc, sníženou o příspěvek na bydlení ze systému státní sociální podpory ve výši 5 133 Kč vyplacený za předchozí kalendářní měsíc a částkou, o kterou příjem osoby (0 K