4 As 257/2017 — Nejvyšší správní soud

59 A 58/2016- 83 - text  59 A 58/2016 - 83 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka v právní věci žalobkyně: XX a. s., IČO: XX sídlem XX zastoupena advokátkou JUDr. Lenkou Vidovičovou, LL.M. sídlem Zámečnická 497/3a, 779 00 Olomouc proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát sídlem Gorazdova 24, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. 59/051102714, takto: I. Rozhodnutí Státní energetické inspekce, ústřední inspektorát, ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. 59/051102714, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 16.993 Kč, k rukám advokátky JUDr. Lenky Vidovičové, LL.M., ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované. Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Státní energetické inspekce, územní inspektorát pro Liberecký kraj, ze dne 14. 1. 2016, č. j. 51/051102714. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta za správní delikt spočívající v porušení cenových předpisů podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění v době rozhodné, kterého se měla dopustit tím, že nedodržela věcné podmínky pro uplatnění úředně stanovené ceny upravené v bodě 1.9 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 7/2011 (dále jen „cenové rozhodnutí 7/2011“), čímž získala nepřiměřený majetkový prospěch. Za toto jednání jí byla uložena pokuta ve výši 659.000 Kč dle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách. Žalobkyně vyrábí ve XX (dále také jen „elektrárna“) elektřinu využitím slunečního záření. Žalobkyně fakturovala v roce 2012 jednotkovou výkupní cenu elektřiny 12.650 Kč za MWh stanovenou pro zdroje s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedené do provozu v roce 2010. Dle správních orgánů však měla uplatnit jednotkovou výkupní cenu elektřiny 5.610 Kč na MWh stanovenou pro zdroje s výkonem nad 100 kW uvedené do provozu v roce 2011. Proto dle jejich závěrů nedodržela věcné podmínky pro uplatnění úředně stanovené ceny podle bodu 1.9 cenového rozhodnutí 7/2011 a dopustila se shora uvedeného správního deliktu. II. Žaloba Žalobkyně v žalobě zásadně nesouhlasila se závěrem správních orgánů, že provoz elektrárny zahájila až v lednu 2011. Trvala na tom, že provoz elektrárny byl zahájen již v roce 2010. Dle žalobkyně probíhala v říjnu 2010 výroba elektřiny v tzv. ostrovním režimu a odběratelem této elektřiny byla společnost XX s. r.o. Žalobkyně konstatovala, že pro elektrárnu původně dne 10. 3. 2010 zvolila podporu formou zelených bonusů. Teprve oznámením ze dne 4. 10. 2010 o změně volby formy podpory na výkupní cenu žalobkyně s účinností od 1. 1. 2011 formu podpory změnila. Žalobkyně brojila proti tvrzení žalované, že výrobu elektřiny v roce 2010 v tzv. ostrovním provozu neprokázala. Namítala, že ji žalovaná ani správní orgán I. stupně neupozornily, že přikládají zásadní význam dokladům o měřidlech, která byla k měření elektřiny vyrobené v ostrovním provozu použita. Žalobkyně v odvolání tyto listiny doplnila, na což reagoval správní orgán I. stupně tím, že je potřeba doplnit celou řadu dalších dokladů a podle § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), k těmto dodatečným dokladům stejně nelze v rámci odvolacího řízení přihlédnout. Žalobkyně je přesvědčena, že tento postup správních orgánů byl nezákonný, neboť odporuje zásadám zakotveným v § 50 odst. 2 a 3 správního řádu. Pokud měl správní orgán I. stupně jakékoliv pochybnosti o skutkovém stavu, měl žalobkyni vyzvat k předložení dalších dokladů a vysvětlit jí důvody, které ho k takové výzvě vedly. Správní orgány však žalobkyni vytkly nedoložení dokladů v okamžiku, kdy již chybějící důkazy doložit nemohla. Ani ze skutečnosti, že v montážním listu ze dne 7. 1. 2011 o instalaci elektroměru pro měření dodávek elektřiny do distribuční soustavy nebylo uvedeno nic o měřidlech použitých při ostrovním provozu v říjnu 2010, nelze dovozovat, že k výrobě elektřiny v roce 2010 nedošlo. Žalobkyně tvrdila, že měřidla před zahájením dodávek do veřejné sítě demontovala. Tyto důkazy nebyly předloženy v průběhu správního řízení. Dle žalobkyně také není nutnou podmínkou vzniku nároku na zelený bonus z výroby elektřiny z obnovitelného zdroje uzavření smlouvy mezi výrobcem a provozovatelem distribuční soustavy. Nárok na vyplacení zeleného bonusu vzniká volbou formy této podpory a předáním údajů o množství vyrobené elektřiny, jak vyplývá z § 4 odst. 3 a § 5 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) ve znění ke dni zahájení provozu elektrárny v roce 2010. Tyto doklady žalobkyně ve správním řízení předložila. Žalobkyně rovněž tvrdila, že k dodávání elektřiny společnosti XX s. r. o. nepotřebovala licenci na obchod s elektřinou, protože elektřinu nenakupovala od jiného subjektu, ale sama vyráběla. Dodávky vyrobené elektřiny společnosti XX s. r. o. byly navíc krátkodobé a ze strany žalobkyně nešlo o soustavnou výdělečnou činnost. K tvrzení žalované o účelovosti dodávek elektřiny společnosti XX s. r. o. vzhledem k neexistenci registrace její provozovny v budově, na níž byla elektrárna instalována, žalobkyně konstatovala, že společnost XX s. r. o. prostory v objektu využívala na základě nájemní smlouvy. Na podporu svého tvrzení žalobkyně doložila smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 2. 2010 mezi společností Seba T, a. s. a společností XX s. r. o. Žalobkyně dále namítala, že elektrárna byla uvedena do provozu nejpozději provedením zkušební dodávky do distribuční soustavy při zkoušce způsobilosti v prosinci 2010. Dne 16. 12. 2010 byla elektrárna připojena k distribuční soustavě distributora ČEZ Distribuce, a. s. a zároveň byla provedena první zkušební dodávka vyrobené elektřiny do této soustavy (tzv. první paralelní připojení k soustavě), což je dle žalobkyně třeba považovat za opětovné uvedení do provozu. Také dle výkladového stanoviska Energetického regulačního úřadu (ERÚ) ze dne 27. 10. 2010 se za den uvedení elektrárny do provozu v souladu s bodem 1.9 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009 (dále jen „cenové rozhodnutí 4/2009“) rozumí pozdější z termínů „účinná“ licence na výrobu elektřiny a datum paralelního připojení výrobny k distribuční soustavě. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením žalované, že výkladové stanovisko ERÚ není právně relevantní vzhledem k neexistenci oprávnění ERÚ k vydávání těchto stanovisek v roce 2010. Žalobkyně zdůraznila, že byla v dobré víře, když postupovala v souladu s tímto stanoviskem. Uvedení do provozu až v roce 2011 dle žalobkyně neprokazuje ani výkaz o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů za měsíc leden 2011, jak se žalovaná snaží dovodit, neboť v něm se výroba elektřiny v roce 2010 vůbec nevykazovala. Žalobkyně navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované V písemném vyjádření k žalobě žalovaná trvala na správnosti napadeného rozhodnutí a zopakovala argumentaci v něm uvedenou. Dle žalované žalobkyně elektrárnu chybně zařadila jako výrobnu elektřiny uvedenou do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, ačkoli byla uvedena do provozu až v roce 2011, a nesplnila tak podmínku bodu 1. 9 cenového rozhodnutí č. 4/2009, tj. dodávat a vyrábět elektřinu již v roce 2010. K tzv. „ostrovnímu provozu“ elektrárny v říjnu 2010 žalovaná uvedla, že se jedná o účelovou kalkulaci spočívající v obhajobě zařazení elektrárny jako uvedené do provozu v roce 2010. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně nepředložila údaje o měřidle ani měsíční výkaz množství vyrobené elektřiny v říjnu 2010. Dle žalované elektrárna nezačala a ani nemohla začít vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy v roce 2010, neboť až dne 7. 1. 2011 došlo k jejímu fyzickému připojení k distribuční soustavě instalací a aktivací měřícího zařízení provozovatele distribuční soustavy a první měřená dodávka elektřiny do elektrizační soustavy při uplatnění formou výkupních cen tudíž byla uskutečněna nejdříve dne 7. 1. 2011. První faktura za dodanou elektřinu z obnovitelného zdroje energie pak byla vystavena společností ČEZ Distribuce a.s. dne 9. 2. 2011 za leden 2011. Pokud by žalobkyně provozovala elektrárnu v ostrovním provozu, musela by zajistit její galvanické oddělení od elektrizační soustavy, což neučinila. Žalobkyně navíc informaci o ostrovním provozu sdělila správnímu orgánu I. stupně až dne 19. 11. 2014 v žádosti o pokračování v ukončené kontrole. Přípisy žalobkyně ze dne 10. 3. 2010 a ze dne 4. 10. 2010 byly dle žalované v rozporu s § 4 odst. 3 zákona o podpoře výroby elektř