5 Azs 22/2003 — Nejvyšší správní soud

75 Az 3/2017- 51 - text  12 75 Az 3/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. ve věci žalobkyně: T. H. N., narozená „X“, státní příslušnost Vietnam, bytem „X“, zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2017, č. j. OAM-694/ZA-ZA05-HA08-2014, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2017, č. j. OAM-694/ZA-ZA05-HA08-2014, E. č. „X“, kterým jí žalovaný neudělil mezinárodní ochranu z důvodu nesplněných podmínek uvedených v ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalobkyně se rovněž domáhala přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že je přesvědčena o nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, neboť vychází z nespolehlivě zjištěného stavu věci. Žalobkyně namítla, že v žalobou napadeném rozhodnutí chybí dostatečné odůvodnění, což odporuje ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád), a ani výroková část žalobou napadeného rozhodnutí nedosahuje požadavků na přesnost a určitost, v čemž spatřuje nepřezkoumatelnost. Žalobkyně se domnívá, že se jedná o vady, které jsou způsobilé přivodit nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobkyně dále uvedla, že správní orgán nezohledňuje jím nashromážděné podklady pro vydání rozhodnutí a tyto neváže na aktuální situaci žalobkyně. Žalobkyně připomněla, že se obává návratu do své vlasti s ohledem na problémy, které vznikly před jejím odjezdem, a zájmu státních orgánů o její osobu. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že již ve správním řízení dostatečně popsala složitost situace své rodiny, jakož i na probíhající spory o pozemky. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že i z podkladů založených ve správním spise vyplývá obtížnost přesídlení osob zdržujících se mimo území Vietnamu, nemožnost se po svém návratu do země původu usadit a získat zaměstnání. Žalobkyně dále upozornila na chybějící sociální systém ve Vietnamu a nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že spor o pozemek je soukromoprávního charakteru, neboť složky státu do tohoto procesu zasahují, čímž je narušena svoboda vlastnictví. Žalobkyně je přesvědčená, že azylově relevantní důvody jsou v předmětné věci dány, přičemž žalovaný je dostatečně neposoudil. Žalobkyně trvá na tom, že pokud by nebyly zjištěny azylově relevantní důvody pro udělení azylu dle ust. § 12 zákona o azylu, pak jí uvedené skutečnosti jsou důvody zvláštního zřetele hodných pro udělení azylu ve smyslu ust. § 14 zákona o azylu. 3. Žalobkyně připomněla přístup Vietnamu k bojovníkům za lidská a občanská práva a poukázala na skutečnost, že existence hrozby vážné újmy pro žalobkyni nebyla žalovaným ve správním řízení nijak vyvrácena. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 – 82, ke kterému doplnila, že nemusí být postaveno na jisto, že žadatel o azyl bude mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu vystaven, ale zkoumá se existence odůvodněného a reálného nebezpečí, že tato újma žadateli hrozí. Žalobkyně doplnila, že s ohledem na obsah správního spisu, konkrétně zprávu organizace Human Rights Watch, nelze vyloučit, že jí v případě návratu do země původu nehrozí persekuce ze strany státních orgánů, vězení či umístění do jednoho ze speciálních zařízení. Argumentaci žalovaného, že nebyla dostatečně aktivní v boji za pracovní podmínky, rozporuje, neboť na základě těchto aktivit přišla o práci. Žalobkyně opětovně připomněla perzekuci ze strany policie ve věci sporu o pozemky. Žalobkyně je přesvědčená, že v zemi původu jí hrozí reálné nebezpečí, přičemž žalovaný neprokázal opak. 4. Žalobkyně dále namítala pochybení žalovaného tím, že jí neudělil dle ust. § 14 zákona o azylu humanitární azyl. Žalobkyně je přesvědčená, že v jejím případě nastaly závažné a výjimečné okolnosti, vzhledem ke kterým je neudělení humanitárního azylu nehumánní. Žalobkyně odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2011, č. j. 4 Azs 14/2011 – 135, ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 – 38, ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 – 48, a ze dne 30. 11. 2004, č. j. 3 As 24/2004 – 79, které se zabývají pojmem „případ zvláštního zřetele hodný“, správním uvážením a přezkoumatelností úvah správního orgánu. Žalobkyně k tomu podotkla, že soudnímu přezkumu je podrobeno správní uvážení a zda jeho použití bylo řádně odůvodněno. V této souvislosti žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 – 42, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 1993, č. j. 6 A 99/92 – 50. Žalobkyně namítala nedostatečné přezkoumání udělení humanitárního azylu. Žalobkyně považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhuje žalobou napadené rozhodnutí zrušit. Žalobkyně se také domáhá přiznání náhrady nákladů řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že je toho názoru, že uplatněné žalobní námitky neprokazují nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a nemohou tak závěry uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí zpochybnit. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, posoudil ji ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnosti, které žalobkyně v průběhu správního řízení uvedla, a dal žalobkyni možnost vyjádřit se ke všem nashromážděným podkladům. Po posouzení těchto skutečností žalovaný nedospěl k závěru, že by žalobkyni svědčil některý z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí pak velmi podrobně, jasně a srozumitelně vyhodnotil důvody, pro které žalobkyně žádá o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný připomněl, že během správního řízení byl objasněn skutečný důvod žádosti žalobkyně o azyl, a to legalizace jejího pobytu na území České republiky, neboť vstoupila do nového vztahu a hodlá i s dcerou na území České republiky setrvat. Žalobkyně se také obává problémů ohledně sporu o pozemek, neboť její rodina odmítla pozemek prodat soukromé společnosti a stavební úřad jim pak činil potíže. Žalovaný připomněl, že důvody pro udělení mezinárodní ochrany jsou obsaženy v zákoně o azylu a odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2004, sp. zn. IV. ÚS 12/04. Žalovaný se domnívá, že žalobkyně měla svou pobytovou situaci řešit jinou cestou, tj. prostřednictvím zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). K legalizaci pobytu na území České republiky prostřednictvím žádosti o udělení azylu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2004, č. j. 7 Azs 117/2004 – 55. Žalovaný dále poukázal na rozpor ve výpovědích žalobkyně, neboť uvedla, že jí není znám důvod zrušení pobytového povolení, nicméně v předešlé výpovědi žalobkyně uvedla, že pobytové oprávnění jí bylo zrušeno, neboť se nezdržovala v místě jí ohlášené adresy. 6. Žalovaný trvá na tom, že na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu posoudil žádost žalobkyně a žalobou napadené rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Žalobou napadené rozhodnutí je zákonné a žalovaný nesouhlasí se vznesenými námitkami vztahujícími se k jeho formální stránce, neboť výroková část je přesná a úplná. Žalovaný se neztotožňuje s námitkami žalobkyně ohledně nedostatečného vypořádání se s jednotlivými důvody udělení azylu, přičemž okolnosti uváděné žalobkyní podle žalovaného nenaplňují udělení tzv. humanitárního azylu, podle ust. § 14 zákona o azylu. Závěrem žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Replika 7. Žalobkyně podotkla, že žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobkyně trvá na tom, že žalovaný nedostatečně přezkoumal možnost udělení azylu a doplňkové ochrany, a zdůraznila, že nejpodstatnějším důvodem pro podání její žádosti nebyla snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Žalobkyně je přesvědčená, že v průběhu správního řízení prokázala skutečnosti, na základě kterých má důvodnou obavu o svou bezpečnost a zdraví v případě svého návratu do země původu. Ústní jednání 8. Právní zástupkyně žalobkyně při jednání soudu konaném dne 10. 12. 2018 v plném rozsahu odkázal na podanou žalobu a repliku. Dále uvedla, že spor o pozemek rodičů žalobkyně ve Vietnamu nelze považovat za soukromoprávní spor. V daném případě měly být zkoumány konkrétní okolnosti případu, neboť zde byly indicie o zapojení státních orgánů. Rodiče žalobkyně byli vydíráni, jejich m