9 Aps 11/2013 — Nejvyšší správní soud

15 A 209/2018- 86 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 11 15 A 209/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph. D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: Ing. T. Z., narozen „X“, bytem „X“, zastoupen JUDr. Prokopem Benešem, advokátem, se sídlem Antala Staška 38, 140 00 Praha, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství Ústeckého kraje, se sídlem Lidické náměstí 899/9, 401 79 Ústí nad Labem, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v tom, že dne 6. 8. 2018 vykázal žalobce ze společného obydlí, a to z bytu na adrese „X“, včetně veškerých prostor domu a okolí do vzdálenosti 200 metrů na dobu 10 dnů, byl nezákonný. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši 20 515 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal, aby soud vydal rozsudek, jímž určí, že zásah žalovaného ze dne 6. 8. 2018, jímž došlo k vykázání žalobce z místa jeho trvalého pobytu, byl nezákonný. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že nebyly splněny hmotněprávní předpoklady pro aplikaci § 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „ZPČR“), neboť z úředního záznamu o vykázání nevyplývá, na základě čeho žalovaný aplikoval institut vykázání, navíc jsou tam uvedena nepodložená tvrzení, kterými byl žalobce obviněn z jednání, kterého se vůči manželce nikdy nedopustil, přičemž žalovaný ani nic nezjišťoval. Především se žalobce vůči manželce nikdy žádného fyzického násilí nedopustil. Manželka žalobce nevyhledala lékařské ošetření a v její výpovědi na policii a v dotazníku pro ženy v porovnání s jejím návrhem na vydání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí podle § 401 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) jsou rozpory. Toho si povšiml i Okresní soud v Teplicích, když její návrh zamítl. To, že manželka v návrhu na určení úpravy péče k nezletilé dceři J. adresovanému Okresnímu soudu v Teplicích uvádí, že ji žalobce čtyřikrát fyzicky napadl, považoval žalobce za neobhajitelné. Vůbec nebyla splněna podmínka uvedená v § 44 odst. 1 ZPČR, že by byl dán „důvodný předpoklad“, že se žalobce dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví nebo svobodě nebo lidské důstojnosti jeho manželky. K podpoře své argumentace odkázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 84/2008-81. 3. Žalobce měl za to, že došlo k porušení i procesních pravidel, neboť byl ze společného obydlí vykázán telefonicky. Bylo mu sděleno, že je to na 10 dní a že si večer má přijít vyzvednout úřední záznam o vykázání, což také učinil. Až teprve po vyzvednutí úředního záznamu se dostavil do svého bydliště pro své osobní věci za doprovodu příslušníka Policie České republiky. Dále namítl nepřezkoumatelnost vypořádání se s jeho námitkami. Pokud by bylo vykázání provedeno v souladu se zákonem, žalovaný by měl jistě dostatek argumentů pro řádné vypořádání se s námitkami. Z přípisu žalovaného označeného jako Posouzení námitek proti vykázání nelze však ani určit, co je výrok a co odůvodnění, které je navíc nepřezkoumatelné. K podpoře své argumentace odkázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Aps 11/2013-39. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve namítl, že není pasivně legitimován vzhledem ke znění § 83 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Poté se ve svém vyjádření podrobně zabýval účelem institutu vykázání, přičemž poukázal na to, že účelem je zabránění potencionálnímu protiprávnímu jednání a tímto prizmatem je třeba interpretovat aplikační podmínky vykázání. Úkolem vykazujícího policisty je zhodnotit, zda útok hrozí neboli zda existují důvodné indicie, že vývoj situace mezi osobami ve společné domácnosti, nebude-li do ní policejním vykázáním zasaženo, může vyústit v nezákonné jednání (útok). Principiálně tato možnost nemusí v realitě vůbec nastat. Vykazující policista musí především ověřit ohroženou osobou tvrzené dosavadní skutečnosti (typicky různé slovní útoky a hádky, vyhrožování, stupňující se napětí ve společném obydlí, omezování svobody přímo i nepřímo, omezování v nakládání s majetkem, schválnosti apod.). Žalovaný porovnal podmínky vykázání s institutem předběžného opatření podle § 400 a násl. z. ř. s. a dospěl k závěru, že podmínky pro vydání předběžného opatření jsou přísnější. V posuzovaném případě manželka uvedla určitá skutková tvrzení, která nevykazovala vnitřní rozpornost a nebyla zjevně nesmyslná či přehnaná. Žalobcova tvrzení naopak spočívala pouze v popření tvrzení manželky a v konstatování, že nepředložila důkaz (lékařskou zprávu). Vykazující policisté vyslechli rovněž sousedy, přičemž tyto osoby potvrdily, že manželkou tvrzené skutečnosti se odehrály. Popsané skutkové okolnosti nakonec připustil i žalobce, byť zpochybňoval jejich závažnost a intenzitu. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce v minulosti svou manželku verbálně i fyzicky napadl, v posledních šesti měsících třikrát. Vyplněním a vyhodnocením dotazníku SARA DN bylo rovněž ověřeno, že podmínky pro vykázání žalobce jsou splněny. Není tedy pravda, že by žalovaný nic nezjišťoval a že postupoval na základě své libovůle. Dle žalovaného nelze dovozovat, že pokud poškozená nevyhledala lékaře, tak jí nebylo ublíženo. Žalovaný si je vědom požadavků judikatury i veřejného ochránce práv na to, aby úkon vykázání byl prováděn ústně a nezprostředkovaně. Zároveň je však přesvědčen, že zvolený postup, kdy si vykazující policista nechal nepřítomného žalobce pouze předvolat k podání vysvětlení, neboť ten se nacházel relativně daleko a nebylo za daných okolností žádoucí po něm neefektivně pátrat v terénu, bylo možné se s ním telefonicky spojit a tento spolupracoval, byl správný. Kromě předvolání nebyly telefonicky žalobci sděleny žádné další podrobnosti, pročež vykázání mu bylo oznámeno včetně všech náležitostí až posléze za jeho přítomnosti na služebně. Označit takový postup za nezákonný by bylo přehnaným formalismem. K vypořádání námitek žalovaný uvedl, že nemůže být nepřezkoumatelné, neboť nepřezkoumatelnost lze shledat pouze u rozhodnutí, kterým ovšem vyřízení námitek není. Institut námitek je konstruován jako svého druhu podnět pro nadřízené krajské ředitelství, a nejedná se tedy o klasický opravný prostředek. Žalovaný se domníval, že faktické přezkoumání zákonnosti vykázání a jeho popsání v posouzení námitek odpovídá požadavkům na tento úkon kladeným, jeho rozsah a forma nemůže být důvodem konstatování nezákonnosti celého postupu. Konstatoval, že žalobcem uváděný judikát Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Aps 11/2013-39 je nesprávný a nejedná se o ustálenou judikaturní praxi. Replika a vyjádření žalobce 5. Žalobce v replice a ve svých vyjádřeních poukázal na to, že pasivní legitimace žalovaného je dána, vycházel přitom z již uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Aps 11/2013-39. Dále uvedl, že výklad ustanovení § 44 ZPČR prezentovaný žalovaným je neakceptovatelný. Žádné předcházející útoky na zdraví nebo svobodu, kterých by se měl žalobce dopustit, neexistují, což potvrdila i sama manželka. Ta v návrhu na zaplacení výživného ze dne 20. 8. 2018 uvedla jen to, že se žalobce dopouštěl domácího násilí vůči ní. Nicméně v návrhu na určení úpravy výchovy a výživy vůči J. uvedla, že ji žalobce psychicky týral, urážel ji, ponižoval a 4x ji fyzicky napadl. Žalobce se však nikdy žádného násilí vůči manželce nedopustil a jedná se pouze o vykonstruované účelové obvinění. Žalobcovo vykázání mělo pouze posloužit k tomu, aby si ze společné domácnosti manželka odstěhovala vše, co potřebovala, a dále její tvrzení slouží k dehonestaci žalobce ve všech dalších řízeních. Dále poukázal na to, že sousedi žádný hrozící ani minulý útok vůči manželce neosvědčili. Žalovaný na jednu stranu připustil, že námitky proti vykázání není možné odbýt konstatováním, že je vše v pořádku, ale přesto z přípisu ze dne 10. 8. 2018, jímž námitky vyřídil, nic jiného nevyplývá. Následně žalobce zaslal soudu rozhodnutí přestupkové komise Statutárního města Teplice ze dne 31. 5. 2019, které dle jeho názoru prokazuje jeho tvrzení, že jeho vykázání bylo nedůvodné a že se žádného domácího násilí nedopustil. Duplika žalovaného 6. Ve své duplice žalovaný poukázal na to, že podmínky pro aplikaci vykázání jsou v ustanovení § 44 ZPČR uvozeny slovem zejména, a jedná se tedy o demonstrativní výčet podmínek, nikoliv taxativní, jak se nesprávně domnívá žalobce. Ústní jednání soudu 7. Při jednání soudu dne 25. 9. 2019 právní zástupce žalobce odkázal na žalobu a dosavadní stanoviska a uvedl, že trvá na tom, že žaloba byla podána důvodně, když v dané