2 Ads 13/2018 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 2/2019- 19 - text  8 41 Ad 2/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: F. K., narozen „X“, bytem „X“, zastoupen JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 11. 2018, č. j. „X“, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 11. 2018, č. j. „X“, kterým byly zamítnuty jeho námitky a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 9. 2018, č. j. „X“, bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o příplatek k důchodu podle § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mimosoudních rehabilitacích“) a o zvláštní příspěvek k důchodu podle § 5 odst. 1 zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ocenění účastníků boje“). Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal nesprávné vyhodnocení skutkového stavu a nesprávné právní posouzení věci. Předně poznamenal, že celé uspořádání vojenských táborů nucených prací bylo ze strany státu nezákonné a zločinné a jeho hlavním cílem bylo trestat, šikanovat a převychovávat ty, kteří se vymykali představám tehdejšího režimu a ideologii. Uvedl, že jeho otec byl původně samostatně hospodařícím zemědělcem, který vlastnil 12 hektarů půdy. Ačkoli vlastnil o 8 hektarů půdy méně, než uváděla směrnice pro utvoření a činnost útvarových výběrových komisí, byl považován za tzv. kulaka, který nechtěl vstoupit do JZD a měl spory s jeho představiteli. Žalobce poznamenal, že jeho otec nakonec do JZD vstoupil, protože chtěl zabránit zařazení žalobce do vojenského tábora nucených prací. Ani to však podle žalobce nepomohlo, výsledkem bylo pouze to, že jeho otec byl z JZD vyloučen. Konstatoval, že uvedené skutečnosti svědčí o jeho politické nespolehlivosti. Připomněl, že žalovaná vyvodila politickou spolehlivost žalobce z jeho hodnocení ze dne 30. 9. 1953, kde se k osobě žalobce uvádí: „politicky částečně sečtělý; poměr k lidově-demokratickému zřízení kladný; … spolehlivý“. K tomu žalobce podotkl, že hodnocení prováděli tzv. politruci, vyjádření odporu k tehdejšímu zřízení tudíž znamenalo hrozbu pobytu ve vězení. Pochybnost hodnocení vyplývá i z použitého výrazu „politicky částečně sečtělý“ a z toho, že u „spolehlivosti“ nebylo nijak specifikováno, zda jde o dochvilnost, pečlivost v práci či spolehlivost jiného druhu. K zařazení do poddůstojnické školy a povýšení do hodnosti svobodníka a následně do velitelské funkce desátníka žalobce uvedl, že škola musela být po svém založení naplněna žáky, mnozí z tehdejšího mužstva však byli pologramotní a nebylo možné je do školy zapsat, proto byl zapsán žalobce, který vůči těmto mužům musel po absolvování školy vykonávat funkci velitele. Tyto skutečnosti však podle žalobce nic nemění na tom, že byl do vojenského tábora nucených prací zařazen kvůli politické nespolehlivosti jakožto syn kulaka. Odkázal přitom na § 18 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích, podle kterého je podstatné, proč byla osoba do vojenského tábora nucených prací zařazena, a nikoli, jak se s ní během služby zacházelo. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná předložila k výzvě soudu správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhla její zamítnutí pro nedůvodnost. K věci uvedla, že při posuzování žalobcovy politické nespolehlivosti vycházela z usnesení Ministerstva obrany ze dne 2. 11. 2006, č. j. 81/7-114/162/2006-7542, jímž bylo zrušeno potvrzení o žalobcově mimosoudní rehabilitaci ze dne 7. 9. 1999, a zdůraznila, že žalobce v dokladech žádný záznam o politické nespolehlivosti, naopak je osvědčen jeho třídní původ, rolnická profese a kladný poměr k lidově-demokratickému zřízení. Žalovaná připomněla, že žalobce byl klasifikován „Cj“, tj. schopen pro těžkou fyzickou práci, přičemž podle stanoviska Vojenského historického ústavu Praha byli takto klasifikovaní branci politicky spolehliví a žádný politicky nespolehlivý voják s klasifikací „E“ nemohl být povýšen do poddůstojnické hodnosti ani vykonávat jakoukoli velitelskou funkci. Tvrzení žalobce, že samostatné zemědělské hospodaření jeho otce ve skutečnosti způsobilo jeho politickou nespolehlivost, tak v řízení nebylo osvědčeno, naopak je podle žalované toto tvrzení v rozporu s učiněnými zjištěními. Zdůraznila, že výkon vojenské základní služby u pomocných technických praporů a technických praporů, zvláště v letech 1953 až 1954, neznamená automaticky politickou nespolehlivost. Žalovaná popsala, že politická nespolehlivost byla posuzována speciálními komisemi na základě údajů z dotazníku a osobním pohovorem, a to podle taxativně vymezených kritérií s tím, že při odvodech byli branci podle výsledků prověrek bezpečnostních orgánů a na základě dalších zjištění rozděleni do klasifikací nejen podle zdravotního stavu, ale především podle politické spolehlivosti. Na základě výše uvedeného žalovaná dospěla k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky podle § 18 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích, neboť přestože nastoupil k výkonu vojenské služby u 51. pomocného technického praporu, nebyl tam zařazen jako politicky nespolehlivá osoba, a zrušení rozkazu o jeho zařazení do vojenského tábora nucených prací je tudíž vyloučeno. Replika žalobce k vyjádření žalované 4. V replice k vyjádření žalované žalobce setrval na své žalobní argumentaci a opětovně poukázal na nezákonnost zařazování osob do pomocných technických praporů. Nezákonné podle něj bylo i přidělování klasifikací, u kterého navíc docházelo ke zmatkům, když klasifikace „E“ zpočátku neexistovala, poté byla stanovena, aby se po nějakém čase přestala používat, aniž byla formálně zrušena. Za podstatné žalobce považoval to, že jeho otec byl rolníkem s 12 hektarů vlastní půdy, který měl neshody s vedením JZD. To podle žalobce postačovalo k tomu, aby byl za tehdejších poměrů pokládán za politicky nespolehlivého a byl za trest zařazen do vojenského tábora nucených prací místo k běžné základní vojenské službě. Následné události označil za nepodstatné. Žalobce poznamenal, že pokud byl hodnocen jako spolehlivý, bylo to ve vztahu k jeho práci kulturního referenta. Závěrem podotkl, že pochybná kádrová hodnocení činěná armádními představiteli totalitního režimu by neměla být na újmu tomu, kdo musel snášet perzekuci spojenou se zařazením do pomocného technického praporu. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaná nesdělila soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 6. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 7. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Podle § 5 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o ocenění účastníků boje platí, že „[o]bčan České republiky, který pobírá starobní důchod nebo invalidní důchod z českého důchodového pojištění a který byl zařazen v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru, jestliže rozhodnutí o tomto zařazení bylo zrušeno p