Stručně: Paragraf 17 zákona o mimosoudních rehabilitacích ruší rozhodnutí o zařazení do táborů nucených prací a pracovních útvarů z let 1948, s výjimkou osob soustavně páchajících majetkovou trestnou činnost, a stanovuje nárok na peněžní náhradu za dobu strávenou v těchto zařízeních.
§ 17
(1) Zrušují se rozhodnutí o zařazení do tábora nucených prací vyslovená podle zákona č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce, a zařazení do pracovního útvaru vyslovená podle nařízení Slovenské národní rady č. 7/1948 Sb. SNR, o zřízení pracovních útvarů, ledaže by už předchozí potrestání jasně ukazovala, že šlo o osobu soustavně páchající majetkovou trestnou činnost.
(2) Příslušný ústřední orgán státní správy republiky je povinen poskytnout peněžní náhradu za dobu strávenou v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru v rozsahu a za podmínek stanovených v § 23 zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb.
Paragraf 17 zákona o mimosoudních rehabilitacích ruší rozhodnutí o zařazení do táborů nucených prací a pracovních útvarů z let 1948, s výjimkou osob soustavně páchajících majetkovou trestnou činnost, a stanovuje nárok na peněžní náhradu za dobu strávenou v těchto zařízeních.
Co to znamená v praxi
Rozhodnutí o zařazení do táborů nucených prací (podle zákona č. 247/1948 Sb.) a pracovních útvarů (podle nařízení Slovenské národní rady č. 7/1948 Sb. SNR) se považují za zrušená.
Osoby, které byly do těchto zařízení zařazeny, mají nárok na peněžní náhradu za dobu, kterou v nich strávily.
Výše a podmínky této peněžní náhrady se řídí § 23 zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb.
Náhradu je povinen poskytnout příslušný ústřední orgán státní správy republiky.
Na co si dát pozor
Zrušení rozhodnutí a nárok na náhradu se nevztahuje na osoby, u nichž by předchozí potrestání jasně ukazovalo, že soustavně páchaly majetkovou trestnou činnost.