2 As 146/2015 — Nejvyšší správní soud

78 A 27/2017- 33 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 6 78 A 27/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D. ve věci žalobce: L. T., narozený dne „X“, bytem „X“, zastoupený JUDr. Radkem Bechyně, advokátem, se sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Velká hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 10. 10. 2017, č. j. 4450/DS/2017, JID: 157812/2017/KUUK/Ven, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 10. 10. 2017, č. j. 4450/DS/2017, JID: 157815/2017/KUUK/Ven, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odbor správních činností – oddělení přestupků, (dále jen „magistrát“), ze dne 5. 6. 2017, č. j. MgMT-SČ 104908/PŘ/3448/2016/Ku, kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. d), dále dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2018 (dále jen „zákon o silničním provozu“), a dle ust. § 16 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pojištění“), za což mu byla podle ust. § 125c odst. 5 písm. a) a ust. § 125c odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 35 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců a současně mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Předmětných přestupků se měl žalobce dopustit tím, že dne 2. 9. 2016 v 9:05 hod., v ul. Pražská v Teplicích, řídil motorové vozidlo tov. značky Peugeot, r. z. „X“, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, kdy se na výzvu odmítl podrobit testu na přítomnost návykových látek, i lékařskému vyšetření s odběrem biologického materiálu. Při řízení u sebe neměl řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla a doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že po svém vyjádření před zasahujícími policisty měl být poučen o dalších možnostech odběru biologického materiálu a následně měl být policisty převezen do nemocnice. Žalobce zdůraznil, že odmítl pouze odběr krve, a nikoliv odběr biologického materiálu obecně, jak argumentují správní orgány. Podotkl, že nebyl zasahujícími policisty poučen o tom, že jeho odmítnutí odběru krve považují za odmítnutí podrobit se lékařskému vyšetření s tím, že mu tak hrozí pokuta ve výši 25 000 Kč – 50 000 Kč. Domníval se, že tímto postupem si policisté nastalou situaci zjednodušili. Žalobce byl rovněž přesvědčen o tom, že jednání policistů bylo v rozporu s čl. 10 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 95/46/ES, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „směrnice“, neboť se jednalo o vyloučení souhlasu s odběrem biologických vzorků, tedy osobních údajů, jakož i k porušení ust. § 11 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). 3. Dále žalobce namítl, že žalovaný se vůbec nezabýval tím, zda měl žalobce naplnit materiální znaky daného přestupku, který mu byl kladen za vinu, přičemž rovněž podle jeho názoru nedošlo k naplnění ani formálních znaků přestupku. V jednání žalobce nelze spatřovat osobu, která by závažně porušila právem chráněný zájem, neboť přítomnost návykové látky nebyla žalobci prokázána. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. 5. Předně žalovaný uvedl, že žalobce žalobou napadá pouze část rozhodnutí týkající se přestupku odmítnutí vyšetření na základě výzvy. K této námitce žalovaný uvedl, že není sporu o tom, že žalobce odmítl na výzvu policistů dechovou zkoušku. Žalobce se následně policistům přiznal, že vypil dvě malá piva, a proto vznikl důvod domnívat se, že žalobce je pod vlivem alkoholu. Policisté tak měli důvod nařídit žalobci, aby se podrobil lékařskému vyšetření. K žalobcově námitce, že nemůže vidět krev, doplnil, že žalobce mohl požádat o provedení dechové zkoušky, neboť toto orientační vyšetření na místě by bylo dostatečné. Žalovaný rovněž poukázal na videozáznam, který byl ve správním řízení proveden jako důkaz, a podle něhož jsou všechny námitky žalobce liché. Žalobce byl policisty řádně poučen a opakovaně dotazován, zda se podrobí dechové zkoušce. 6. K namítanému rozporu postupu policistů se směrnicí žalovaný uvedl, že povinnost podrobit se na výzvu policistů vyšetření je dána zákonem, který žalobce jako účastník silničního provozu musí znát, neboť neznalost zákona neomlouvá. V této souvislosti žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. I. ÚS 699/200. 7. K poslední námitce žalobce žalovaný uvedl, že obecně lze u materiálního znaku přestupku vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Žalovaný připomněl, že žalobci je kladeno za vinu spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, kterým zákonodárce postihuje řidiče, kteří bezdůvodně odmítli vyšetření, zda při řízení vozidla nebyli pod vlivem alkoholu či návykových látek. Smyslem vyšetření řidiče je totiž vyvrácení či potvrzení podezření na vykonávání činnosti pod vlivem alkoholu, tedy jednání, při kterém by podezřelá osoba mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek. Žalovaný rovněž požadoval přiznat náhradu nákladů řízení. Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť právní zástupce žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný po řádném poučení nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání. 9. Napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanovuje ust. § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost podle ust. § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 10. Soud po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba není z pohledu uplatněných žalobních námitek jakkoliv důvodná. Na tomto místě soud poznamenává, že žalobce ohledně přestupkového jednání ze dne 2. 9. 2016 výlučně brojil proti závěru žalované strany o tom, že se přes výzvu policistů odmítl podrobit vyšetření, čímž spáchal přestupek ve smyslu ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, další přestupek v podobě skutku, že při řízení neměl u sebe řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla a doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, žalobce nerozporoval. 11. Dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu se tohoto přestupku dopustí ten, kdo se v provozu na pozemních komunikacích přes výzvu dle ust. § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla či jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. 12. K přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, k němuž došlo dne 2. 9. 2016, kdy žalobce tvrdil, že neodmítl se podrobit odbornému lékařskému vyšetření na přítomnost návykových látek, soud uvádí, že ve shodě se žalovaným považuje toto tvrzení za ryze účelové, vedeno zřejmou snahou žalobce vyvinit se z dotyčného přestupkového jednání. Z obsahu správního spisu v tomto směru jednoznačně vyplývá, že dne 2. 9. 2016 v 9:05 hod., v ul. Pražská v Teplicích, byl žalobce zastaven hlídkou Policie ČR při řízení osobního automobil