2 Afs 58/2007 — Nejvyšší správní soud

15 Af 124/2017- 54 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 10 15 Af 124/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců JUDr. Jakuba Kroupy a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci žalobkyně: V. Ch., narozená „X“ bytem „X“ proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2017, č. j. 47358/17/5000-10610-712195 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2017, č. j. 47358/17/5000-10610-712195, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“), ze dne 31. 8. 2016, č. j. 1983603/16/2500-31472-505011, jímž byl žalobkyni vyměřen odvod do státního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 300 000 Kč. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 26. 5. 2008 uzavřela se Státním fondem rozvoje bydlení smlouvu č. 13205258 o poskytnutí úvěru z prostředků fondu, v souvislosti s níž se však stala obětí trestného činu úvěrového podvodu ve smyslu § 250b odst. 1, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákon“), ze strany pachatelů J. M. a M. Ř., kteří byli za tento čin následně pravomocně odsouzeni. Konkrétně J. M. žalobkyni předložil kupní smlouvu na prodej bytu od údajné prodávající H. K., jež ale byla opatřena zfalšovaným notářským razítkem notářky Mgr. Š. Z., a M. Ř. vystupující pod jménem O. P. jmenované předložil zfalšované potvrzení o výši příjmu ručitele M. P., kdy obě tyto listiny následně žalobkyně přiložila ke své žádosti o poskytnutí úvěru pro mladé rodiny ve výši 300 000 Kč adresované Státnímu fondu rozvoje bydlení. Současně pak na pokyn pachatelů vepsala do žádosti číslo účtu, jenž měl dle jejich sdělení patřit synu prodávající, ve skutečnosti se ale jednalo o číslo účtu osoby H. H., která finanční prostředky ze svého účtu vybrala a žalobkyni již nepředala. 3. Žalobkyně neměla nikdy zájem o koupi bytu, pouze o získání úvěru na splacení svých předchozích pohledávek, který jí přislíbil obstarat právě J. M., což ale neučinil. V souvislosti s uvedeným má žalobkyně za to, že by kupní smlouva na prodej bytu měla být posouzena jako neplatná, a z tohoto důvodu nemohla být platně uzavřena ani smlouva o poskytnutí úvěru, neboť jestliže by věděla, že do žádosti uvedla jiné číslo účtu, než se kterým byla obeznámena, a že pachatelé zfalšovali podpis na kupní smlouvě, neuzavřela by žádnou z nich. Přestože se tak dle svého názoru nikdy nestala dlužníkem z úvěrové smlouvy a nároky Státního fondu rozvoje bydlení jsou neoprávněné, finanční prostředky z úvěru po určitou dobu splácela, a to až do doby, kdy se dozvěděla o pravomocném odsouzení pachatelů. V trestním řízení byla rovněž spolu se Státním fondem rozvoje bydlení označena za osobu poškozenou a oba odkázáni se svým nárokem na náhradu škody do řízení ve věcech občanskoprávních, z toho dle žalobkyně vyplývá, že pokud úvěr nečerpala a přesto jej splácela, je požadavek správních orgánů na jeho doplacení neoprávněný, neboť za škodu je odpovědná jiná osoba. Splacením dluhu od žalobkyně a současně případným vymožením náhrady škody v občanskoprávním řízení od pachatelů by tak správní orgány dosáhly duplicitního plnění z úvěrové smlouvy, což je však nepřípustné. 4. Ačkoliv žalobkyně uznává, že jí i ručiteli M. P. bylo známo, že k žádosti o poskytnutí úvěru bylo ze strany pachatelů předloženo zfalšované potvrzení o příjmu M. P., a za uvedené jednání byla spolu se jmenovaným rovněž trestně stíhána, kdy trestní řízení bylo následně podmíněně zastaveno, sama se žádného úvěrového podvodu, jeho přípravy či pokusu nedopustila, neboť nebylo jejím úmyslem finanční prostředky od Státního fondu rozvoje bydlení úmyslně vylákat a následně je nesplácet. Nyní žalobou napadené správní řízení proto považuje za snahu o opětovné potrestání její osoby za jednání, které již bylo prošetřeno v trestním řízení, v němž se jmenovaná následně po uplynutí zkušební doby osvědčila. Je také s podivem, že státní fond odstoupil od úvěrové smlouvy až více než 3 roky po poslední provedené úhradě ze strany žalobkyně, která se původně snažila celou situaci řešit, avšak na její zprávy nebylo reagováno. 5. V dalším žalobním bodu vznesla žalobkyně námitku promlčení, neboť je s ohledem na původní předpis splátek úvěru přesvědčena, že minimálně část nároku již nelze vymáhat. Dále konstatovala, že nesouhlasí se závěry správních orgánů o tom, že by se dopustila porušení rozpočtové kázně neoprávněným použitím a zadržením návratné finanční výpomoci, když žádné finanční prostředky v důsledku trestního jednání třetích osob neobdržela. A to zvláště pak za situace, kdy se na celkové vině mohl podepsat i samotný nedokonalý způsob poskytování finančních prostředků ze strany Státního fondu rozvoje bydlení. Správní orgány proto v uvedené věci rozhodovaly pouze se zaměřením na formální stránku věci, bez přihlédnutí k materiální stránce. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uvedl, že na základě provedené daňové kontroly zjistil, že žalobkyně nepoužila poskytnutý úvěr k účelu stanovenému v úvěrové smlouvě, čímž došlo k porušení povinností stanovených smlouvou. Následným nevrácením finančních prostředků na základě výzvy Státního fondu rozvoje bydlení doručené jmenované dne 14. 8. 2016 pak došlo i k porušení rozpočtové kázně. 7. Pokud žalobkyně namítala, že úvěr sama nečerpala, neboť se stala obětí trestného činu, má žalovaný za to, že jmenovaná věděla o padělání ověřovacího razítka notářky na kupní smlouvě, o zfalšovaném potvrzení o příjmech ručitele, i o faktu, že jí v žádosti uváděný bankovní účet patří jiné osobě. Přesto uzavřela s fondem úvěrovou smlouvu na úhradu části nákladů spojených s výstavbou či pořízením bytu, aniž by finanční prostředky chtěla pro uvedený účel použít. Skutečnosti zjištěné v rámci trestního řízení proto nemohou mít vliv na to, že smlouva byla uzavřena mezi ní a státním fondem, stejně tak nebylo zjištěno, že by soud v občanskoprávním řízení dospěl k závěru o její absolutní neplatnosti. Podstatné je tedy pouze to, že smlouva byla řádně a platně uzavřena a že na jejím základě došlo k plnění. O tom ostatně svědčí i to, že ihned po poskytnutí finančních prostředků začala úvěr splácet způsobem dohodnutým ve smlouvě, splátky zasílala i po dobu trestního řízení a následné zkušební doby až do chvíle, kdy bylo rozhodnuto o jejím osvědčení, kdy se splácením ustala. 8. Co se týče námitky promlčení, platí dle žalovaného ustanovení § 44a odst. 11 věty poslední zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), dle kterého lze odvod a penále vyměřit do 10 let od 1. ledna roku následujícího po roce, v němž k porušení rozpočtové kázně došlo. Jak přitom vyplývá z napadeného rozhodnutí, úvěrová smlouva mezi žalobkyní a Státním fondem rozvoje bydlení byla uzavřena dne 26. 5. 2008 a úvěr byl jmenované poskytnut dne 2. 6. 2008. K ukončení splácení došlo v březnu 2012, dne 31. 7. 2015 pak žalobkyně obdržela odstoupení od smlouvy a dne 14. 8. 2015 jí byla doručena výzva k úhradě zbývající části dluhu. Tento den je tedy rovněž okamžikem porušení rozpočtové kázně, proto k promlčení vyměřeného odvodu a penále dosud nemohlo dojít. Replika žalobkyně 9. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně konstatovala, že námitku neplatnosti úvěrové smlouvy vznesla již v řízení před Okresním soudem v Lounech vedeném pod sp. zn. 12 C 130/2015, kde vystupovala v pozici žalované strany. Předmětné řízení však bylo ze strany tehdejšího žalobce Státního fondu rozvoje bydlení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, otázku neplatnosti smlouvy by si proto dle názoru žalobkyně měl posoudit správní soud. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobkyně i žalovaný s takovýmto projednáním vyslovili svůj souhlas. 11. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty dvou měsíců ode dne, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení, jak stanoví § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námit