7 Afs 198/2018 — Nejvyšší správní soud

15 Af 49/2016- 90 - text  12 15 Af 49/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: Regionální rada regionu soudržnosti Severozápad, IČO: 75082136, sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem, zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Schüllerem, sídlem U Sluncové 666/12a, 180 00 Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2016, č. j. 15412/16/5000-10470-700938, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 4. 2016, č. j. 15412/16/500010470700938, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. V řízení o žalobě a kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2016, č. j. 15 Af 49/2016-23, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 55 422 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou prostřednictvím právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 4. 2016, č. j. 15412/16/500010470700938, kterým bylo zamítnuto její odvolání a byl potvrzen platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj, (dále jen „správce daně“) č. 267/D/2015 ze dne 3. 9. 2015, č. j. 1926684/15/2500-31471-506373, kterým byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 94 746 Kč. Současně se žalobkyně domáhala přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 2. Žalobkyně primárně namítala nesprávné posouzení zákonného režimu dotace čerpané žalobkyní. Žalovaný trval na tom, že v daném případě se nejednalo o dotaci poskytnutou žalobkyni jako příjemci dotace od Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad jako poskytovatele dotace v režimu zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů“), ale že se jednalo o dotaci poskytnutou žalobkyni Ministerstvem pro místní rozvoj na základě Rámcového rozhodnutí o poskytování dotací Regionálnímu operačnímu programu regionu soudržnosti Severozápad v období 2007-2013 ze dne 13. 4. 2007, č. 1/RS_SZ, (dále jen „rámcové rozhodnutí“) a rozhodnutí o poskytnutí dotace na rok 2008 ze dne 13. 2. 2008, č. 1/RS_SZ_2008, ve znění rozhodnutí o změně tohoto rozhodnutí ze dne 22. 12. 2008, č. 2/RS_SZ_2008, (dále jen souhrnně „rozhodnutí 2008“). S tímto závěrem žalobkyně kategoricky nesouhlasila. 3. Žalobkyně trvala na tom, že Regionální radě soudržnosti Severozápad byla dne 13. 2. 2008 přiznána Ministerstvem pro místní rozvoj dotace, a to rozhodnutím 2008, jejímž účelem bylo použití poskytnutých peněžních prostředků k financování výdajů dle ustanovení § 16c písm. a) zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, (dále jen „zákon o podpoře regionálního rozvoje“) na podporu projektů realizovaných v rámci Regionálního operačního programu. Usnesením Výboru Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad ze dne 27. 6. 2008, č. 9/20/2008, bylo schváleno poskytnutí účelové dotace z prostředků, které měla k dispozici Regionální rada soudržnosti Severozápad, žalobkyni na realizaci projektu Publicita a absorpční kapacita v roce 2008. Žalobkyně tedy trvala na tom, že sama sobě poskytla dotaci ze svého rozpočtu a na tuto dotaci se vztahují stejně jako na jiné dotace, které poskytla, ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, a to včetně kontroly plnění podmínek dotace. Poukázala na skutečnost, že dle § 22 odst. 1 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů je porušením rozpočtové kázně každé neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti a dle § 22 odst. 9 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů o uložení odvodu a penále za porušení rozpočtové kázně rozhoduje u Regionálních rad soudržnosti Úřad Regionální rady soudržnosti a dle § 22 odst. 10 citovaného předpisu je odvolacím orgánem proti takovému rozhodnutí Ministerstvo financí. 4. Žalobkyně trvala na tom, že neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých z rozpočtu Regionální rady soudržnosti je porušením rozpočtové kázně dle § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, a nemůže tedy jít o porušení rozpočtové kázně, kterou kontrolují územní finanční orgány dle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Žalobkyně tedy trvala na tom, že správce daně ani žalovaný nebyli věcně ani místně příslušnými orgány k prověření nakládání s peněžními prostředky, které byly žalobkyni přiděleny jako dotace v režimu zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. 5. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že odvod za porušení rozpočtové kázně jí byl vyměřen dle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech ve výši odpovídající finanční opravě stanovené auditním orgánem, a to ve výši 25 % hodnoty dotčené veřejné zakázky vypsané v rámci uplatnění poskytnuté dotace. Žalovaný trval na tom, že z podmínek rozhodnutí 2008 nevyplývá povinnost dodržovat aktualizovaný Pokyn ke stanovení finančních oprav, jež mají být provedeny u výdajů financovaných Evropskou unií v rámci sdíleného řízení v případě nedodržení pravidel pro veřejné zakázky [příloha rozhodnutí Komise ze dne 19. 12. 2013, č. j. C (2013) 9527] (dále jen „pokyn COCOF“). Žalobkyně trvala na tom, že aktualizovaný pokyn COCOF by se na daný případ měl použít, neboť by se měl uplatnit při provádění finančních oprav, které se týkají nesrovnalostí zjištěných po dni jeho přijetí. Žalobkyně poukazovala na skutečnost, že sice auditní orgán poukázal na existenci nesrovnalostí již před účinností aktualizovaného pokynu COCOF, ale správce daně zjistil existenci nesrovnalostí až po jeho účinnosti, a proto jej měl na daný případ aplikovat. 6. Žalobkyně rovněž namítala porušení zásady rovného zacházení a zásady legitimního očekávání. Zdůraznila, že správnost postupu žalobkyně při čerpání finančních prostředků získaných z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad měla být posuzována podle shodných předpisů, jako v případě jiných příjemců dotace z tohoto rozpočtu. Totéž dle žalobkyně platí i ve vztahu ke stanovení sankce za porušení podmínek dotace. V tomto směru žalobkyně v obecné rovině odkázala na zprávu o daňové kontrole vypracovanou Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, která obsahuje závěry, které jsou v příkrém rozporu se závěry správce daně i žalovaného. 7. Dále žalobkyně namítala, že daňové orgány dospěly k nesprávnému závěru, že údajným nedostatečným vymezením předmětu veřejné zakázky došlo k porušení transparentnosti zakázky, kdy potenciální uchazeči nepodali nabídku z důvodu nejasnosti zadávací dokumentace. Žalobkyně zdůraznila, že vzhledem ke skutečnosti, že poptávala mediální kampaň a předem neznala množství a druh poptávaných služeb, vymezila své požadavky rámcově s tím, že následně budou jednotlivé služby objednávány. Trvala na tom, že zadávací dokumentace byla určitá, jasná a srozumitelná a umožňovala podání porovnatelných nabídek. V tomto směru poukázala i na skutečnost, že případní zájemci mohli položit žalobkyni jako zadavateli dodatečné dotazy, na které by bylo řádně odpovězeno. 8. Dále žalobkyně uváděla, že daňové orgány považovaly za nedostatek rámcové smlouvy uzavřené na základě výběrového řízení dne 19. 5. 2008 s obchodní společností RING agency s. r. o. skutečnost, že neobsahovala údaje o ceně a případně množství objednávaných služeb. Dle žalobkyně to však nezpůsobuje žádnou vadu předmětné rámcové smlouvy, když jednotlivé služby byly poskytovány tak, že objednatel zaslal poskytovateli písemnou výzvu, ve které vymezil poptávané služby, a poskytovatel předložil objednateli na tyto služby nabídku. V případě, že objednatel akceptoval nabídku, byla zaslána poskytovateli písemná objednávka. Žalobkyně trvala na tom, že pojem rámcová smlouva tak, jak je vymezen v § 11 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), je závazný pouze pro účely tohoto zákona. Pojem rámcová smlouva je však obecnější pojem. Trvala na tom, že rámcová smlouva, kterou uzavřela ona, obsahuje veškeré náležitosti uvedené v zákoně o veřejných zakázkách a v kombinaci s údaji obsaženými v zadávací dokumentaci k předmětné veřejné zakázce představuje platně uzavřenou smlouvu, na základě které došlo k plnění ze strany společnosti RING agency s. r. o. 9. Dále žalobkyně namítala, že správce daně ve svém prvostupňovém rozhodnutí neuvedl, jaký subjekt je povinen stanovený odvod zaplatit. Dle žalobkyně je nepochybné, že součástí rozhodnutí o stanovení odvodu musí být i určení osoby, které je daná povinnost ukládána. Trvala na tom, že určení osoby, které je povinnost ukládána, je obligatorní náležitostí rozhodnutí správce dan