5 As 56/2009 — Nejvyšší správní soud

54 A 4/2019- 22 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 9 54 A 4/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: P. Š., narozen „X“, bytem „X“, zastoupený Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou, advokátkou, sídlem J. Průchy 1915, 434 01 Most, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, Sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2019, č. j. KUUK/84269/2019/ZPZ, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 8. 7. 2019, č. j. KUUK/84269/2019/ZPZ, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2019, č. j. KUUK/84269/209/ZPZ, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Podbořany, odboru životního prostředí, (dále jen „městský úřad“) ze dne 5. 6. 2019, č. j. OŽP/4151/2018/Bla/30. Tímto rozhodnutím městského úřadu byl žalobce uznán vinným tím, že dne 28. 6. 2018 v obci Chmelištná opakovaně troubil na koně vedené panem S. a tím ve smyslu § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat”) vyvolával ve zvířatech bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy, čímž se dopustil přestupku dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat, a za to mu byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč podle § 27 odst. 12 písm. a) téhož zákona a zároveň mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit náklady řízení. Žaloba 2. V podané žalobě žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, rovněž namítal nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Konstatoval, že nebylo prokázáno, že by se dopustil týrání zvířat ve smyslu zákona na ochranu zvířat, neboť městský úřad rozhodl na základě nepřezkoumatelného odborného vyjádření Krajské veterinární zprávy, obsahu listin, výslechů několika osob a rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, čímž porušil zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a zasáhl do žalobcova práva na spravedlivý proces. Byl toho názoru, že ani žalovaný napadené rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, neboť neprovedl hodnocení provedených důkazů, nedospěl ke skutkovým zjištěním a neuvedl, na základě kterých důkazů a úvah dospěl ke svému rozhodnutí. Zdůraznil, že žalovaný se vůbec nezabýval jeho argumenty uvedenými v odvolání, zejména absencí řádného odůvodnění formy zavinění, nezahájení správního řízení a neprokázání mnohočetnosti troubení. Podotkl, že sám ve správním řízení uvedl, že pro překážku na silnici (vodič a tři koně) zatroubil, což uvedli i svědci, přičemž žádný ze svědků neuvedl, že by žalobce troubil opakovaně. Odborné vyjádření Krajské veterinární správy se podle žalobce nevyjadřuje k troubení jako samostatnému jednání, nezohledňuje okolnosti, místo, ani jednání vlastníka koní. Uvedl, že městský úřad dospěl k závěru, že troubení se dopustil bezdůvodně, aniž by objasnil, proč je třeba troubení na veřejné komunikaci považovat za bezdůvodné a nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy. Trval na tom, že zvukové znamení užil zcela v souladu s § 31 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), neboť netroubil v místech, kde je zakázáno na komunikaci užití zvukového znamení. Naopak se jednalo o místo, v jehož blízkosti se nachází vojenský prostor, v němž se pravidelně střílí. Hluku ze střelby jsou tak vystavována hospodářská zvířata i obyvatelé, kteří v obci žijí. Zdůraznil, že samu situaci vyvolal pan S., který porušil § 60 odst. 1, 7, 9 zákona o silničním provozu a § 9 odst. 2 zákona na ochranu zvířat. Přestupek pana S. však nebyl městským úřadem řešen. Uvedl, že koně pana S. se dlouhodobě pasou poblíž silnice, troubení pro ně není cizím zvukem a navíc se v obci opakovaně doručuje za užití troubení pošta, na což si opakovaně stěžoval. Odpověď České pošty, s. p., spolu s vyznačením místa, kde se koně pasou, předložil městskému úřadu. V další námitce žalobce uvedl, že žalovaný postupoval v rozporu s pravidly volného hodnocení důkazů, neboť opomenul vyhodnotit obsahy výpovědí svědků, výpověď žalobce, konkurenci dvou právních předpisů a neaktuálnost odborného vyjádření Krajské veterinární zprávy. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě s tím, že navrhl, aby soud žalobu zamítl pro nedůvodnost. Žalovaný konstatoval, že podle § 24a odst. 5 zákona na ochranu zvířat si obecní úřad s rozšířenou působností vyžádá v řízení o správním deliktu odborné vyjádření krajské veterinární správy, které je pro toto řízení závazné. Připomněl, že v odborném vyjádření Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Ústecký kraj ze dne 25. 2. 2019, č. j. SVS/2019/024236-U bylo potvrzeno, že koně se mohli splašit a způsobit újmu sobě, vodiči, panu Š., případně jiné osobě vyskytující se v tu dobu v místě incidentu. Trval na tom, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, neboť z výpovědí svědků bylo zjištěno, že žalobce navečer dne 28. 6. 2018 najížděl svým osobním automobilem do bezprostřední blízkosti koní vedených panem S. a použil při tom houkačku. Uvedl, že v napadeném rozhodnutí se důkazy provedenými městským úřadem zabýval na straně 3, kde se rovněž vypořádal se subjektivní stránkou přestupku. Z vyjádření krajské veterinární správy podle žalovaného jednoznačně vyplývá, že troubení představuje samo o sobě stresový vliv fyzikální povahy naplňující skutkovou podstatu přestupku. Trval na tom, že na překážku v podobě koní vedených po komunikaci nelze reagovat ve smyslu § 31 odst. 1 zákona o silničním provozu. Zdůraznil, že případné pochybení pana S. (§ 60 odst. 1, 7, 9) není předmětem tohoto řízení, a troubení pracovníků pošty či střelba ve vojenském prostoru nezpochybňují zavinění žalobce (naplnění skutkové podstaty přestupku). Replika 4. V replice žalobce navrhl provedení důkazu článkem na str. 5 Týdeníku Lounska Press ze dne 4. 12. 2019, v němž pan S. popisuje vlastnosti jím chovaných koní. Rovněž zmiňuje jejich odolnost vůči vnějším vlivům. Žalobce se domníval, že výstřely, převádění koní přes hořící prkno či pohybování hořící pochodně v blízkosti koní je rovněž přestupkem. Posouzení věci soudem 5. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 6. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, kterou žalobce spatřoval v tom, že se žalovaný vůbec nezabýval jeho argumenty uvedenými v odvolání, zejména týkajícími se absence řádného odůvodnění formy zavinění, nezahájení správního řízení a neprokázání mnohočetnosti troubení. 8. Za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou považována zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se správní orgán řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, www.nsssoud.cz). Správní orgány však nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem argumentace účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19, www.nssoud.cz). Podstatné