6 Azs 163/2015 — Nejvyšší správní soud

59 A 14/2020- 28 - text  59 A 14/2020 - 28 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X, narozen dne X státní příslušnost X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2020, č. j. X, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 1. 2020, č. j. X, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty a doba její platnosti nebyla prodloužena podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 329/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. II. Žaloba 2. Žalobce nejprve namítal, že zákon o pobytu cizinců vyložil žalovaný účelově a diskriminačně, napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do lidských práv žalobce, byla opomenuta zásada přiměřenosti podle § 174a zákona o pobytu cizinců, nesprávně aplikováno správní uvážení, nesprávně hodnoceny důkazy a porušeny předpisy o dokazování. Nadto žalobce namítal také nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 3. Žalobce konstatoval, že při rozhodování o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, nelze mechanicky aplikovat gramatický výklad § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ale je nutno posuzovat přiměřenost rozhodnutí z hlediska dopadů do soukromého a rodinného života žalobce. To dle žalobce vyplývá z aplikační přednosti Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, sdělení č. 209/1992 Sb., (dále jen „Úmluva“), či Úmluvy o právech dítěte před zákonem o pobytu cizinců a z práva Evropské unie, zejména z preambule, čl. 5 odst. 5 a čl. 17 Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (dále jen „směrnice o sloučení rodiny“). Žalobce přirovnával zásah do rodinného života cizince a jeho rodinných příslušníků v důsledku zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny k zásahu do rodinného života a práva na volný pohyb občana Evropské unie v důsledku vyhoštění. Žalobce dále argumentoval tím, že podle směrnice o sloučení rodiny je považováno odejmutí povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny z důvodu veřejného pořádku za přiměřené opatření výhradně v situacích, kde cizinec spáchal nebo od něj hrozí spáchání závažné trestné činnosti. Podle žalobce by také cizincům s integrovanou rodinou na území České republiky měla být vždy poskytována vyšší ochrana než ostatním cizincům. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu a Evropského soudu pro lidská práva musí být při posuzování přiměřenosti zásahu do práv žadatele v cizineckých věcech brány v potaz zejména následující faktory: 1) povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu, 2) délka pobytu cizince v hostitelském státě, 3) doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby, 4) cizincova rodinná situace, 5) počet nezletilých dětí a jejich věk, 6) rozsah, v jakém by byl soukromý nebo rodinný život cizince narušen, 7) rozsah a intenzita vazeb na hostitelský stát, 8) imigrační historie dotčených osob, 9) věk a zdravotní stav dotčeného cizince. Tato kritéria byla vytvořena primárně v souvislosti s přezkumem vyhoštění cizinců, Nejvyšší správní soud je nicméně považuje za aplikovatelná i na rozhodnutí o dlouhodobém pobytu. I samotné neprodloužení povolení k pobytu může svými důsledky za určitých okolností představovat natolik intenzivní zásah do soukromého a rodinného života cizince, že půjde o zásah nepřiměřený. Nastíněný test žalovaný neučinil. 4. Žalobce zde žije se svou manželkou (občankou Mongolska, která má v České republice trvalý pobyt) a dvěma dětmi již od roku 2015. Dcera (narozená roku X) X a syn (narozený v roce X) chodí do X. třídy základní školy. Rodina zde vlastní bytovou jednotku a splácí úvěr na její pořízení. V zemi původu žije již jen matka žalobce. Ostatní osobní a rodinné vazby, které lze považovat za podstatné, má žalobce na území České republiky. Zrušením dlouhodobého pobytu žalobce by nedůvodně byly postiženy i jiné osoby (žalobcova žena a děti), které na celé záležitosti nenesou žádnou vinu. Žalobci byl za čin, který spáchal, uložen pouze peněžitý trest a trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel, které jsou již vykonány. Za uvedený čin je možné uložit trest odnětí svobody až na 1 rok, žalobce však dostal pouze peněžitý trest ve výši 18 000 Kč a trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Jednalo se o přečin nejnižší společenské nebezpečnosti a šlo o jediné a výjimečné vybočení z jinak řádně vedeného života na území České republiky. Dle žalobce jsou proto splněny okolnosti pro užití zmírňujícího správního uvážení. 5. Závěrem žalobce namítal, že v rozporu se zásadami správního řízení je dle nové úpravy zákona o pobytu cizinců vyloučeno podání odvolání proti rozhodnutí žalovaného. 6. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný zopakoval závěry uvedené v napadeném rozhodnutí. Shrnul, že žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty žalobci byla zamítnuta z důvodu uvedeného v zákoně o pobytu cizinců a rozhodnutí bylo řádně odůvodněno. Ačkoli zákon o pobytu cizinců žalovanému neukládá povinnost posuzovat dopad vydaného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, takové posouzení v napadeném rozhodnutí žalovaný vzhledem k čl. 8 Úmluvy provedl. Dospěl však k závěru, že neprodloužením doby platnosti zaměstnanecké karty nebude zasaženo do rodinného a soukromého života žalobce s takovou intenzitou, aby byl porušen čl. 8 Úmluvy. Ztráta (neprodloužení) pobytového oprávnění spojená s povinností žalobce území České republiky opustit není tak závažná, že by mohla vyvážit veřejný zájem na zachování pořádku a bezpečnosti, protože žalobce se dopustil úmyslného trestného činu. Žalovaný proto navrhoval žalobu zamítnout. IV. Zjištění ze správního spisu 8. Žalobce podal dne 21. 11. 2019 žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky ve formě zaměstnanecké karty. Z výpisů evidence rejstříků trestů žalovaný zjistil, že žalobce byl pravomocně odsouzen v trestním řízení vedeném pod sp. zn. X rozsudkem X pro X za úmyslný trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobci byl za tento čin uložen peněžitý trest, jehož výměra byla stanovena na 30 denních sazeb, kdy 1 denní sazba činila 600 Kč. Peněžitý trest byl žalobcem uhrazen 29. 3. 2019. Dále byl žalobci uložen trest zákazu řízení motorových vozidel po dobu 1 roku, který vykonával od 2. 4. 2019. 9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že zjištěný stav věci odpovídá důvodu pro neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu a toto odsouzení nebylo dosud zahlazeno. Dle žalovaného zákon o pobytu cizinců neukládá v případě důvodu uvedeného v § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců povinnost posuzovat dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Žalovaný je ale povinen dbát mezinárodních závazků České republiky, které mají přednost před zákonem, a rozhodnutí nevydat v případě, že by jím byl porušen závazek vyplývající z mezinárodního práva. V případě žádosti o pobytové oprávnění, jeho prodloužení nebo zrušení, přichází v úvahu pouze závazek na respektování soukromého a rodinného života uvedený v čl. 8 Úmluvy. Veřejná moc dle tohoto ustanovení může do osobní sféry jednotlivce zasáhnout pouze, pokud tím sleduje legitimní cíl, a v rozsahu nezbytném a přiměřeném tomuto cíli. Žalovaný zdůraznil, že povolení k pobytu (zaměstnanecká karta) není prodlužováno z důvodu spáchání úmyslného trestného činu, proto jen skutečně velmi závažný zásah do sféry rodinného či soukromého života by odůvodňoval vydání kladného rozhodnutí o žádosti účastníka řízení. Žalobce na území České republiky pobývá výrazně menší část svého života, v obecné rovině tedy neexistuje žádná vážnější překážka pro to, aby se opět integroval v prostředí svého domovského státu. Za intenzivní zásah do jeho práva na soukromý a rodinný život však lze považovat skutečnost, že již