2 Afs 218/2021 — Nejvyšší správní soud

15 A 226/2018- 66 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 6 15 A 226/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci žalobce: Hygi družstvo, IČO: 00029459, sídlem Bořivojova 3130, 415 01 Teplice, zastoupen AGIS účetnictví a daně, a. s., IČO: 25008340, sídlem Jaroslava Průchy 1682/1, 434 01 Most, proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, sídlem Velká Hradební 39/61, 400 21 Ústí nad Labem, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto: I. Žaloba se zamítá. II. V řízení o žalobě a v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2020, č. j. 15 A 226/2018-39, žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou na ochranu proti nečinnosti podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ve znění podání ze dne 9. 3. 2021 se žalobce prostřednictvím své zástupkyně domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o registraci žalobce jako plátce daně z přidané hodnoty od 1. 9. 2018. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce předeslal, že dne 10. 8. 2018 u žalovaného podal přihlášku k registraci k dani z přidané hodnoty (dále jen „nová přihláška“) z důvodu dosažení zákonem stanoveného obratu, tedy z důvodu odlišného oproti předchozí přihlášce ze dne 14. 12. 2017 (dále jen „původní přihláška“). Žalobce popsal, že žalovaný novou přihlášku zaevidoval pod č. j. 1945245/18, nicméně na ni nijak nereagoval, a proto žalobce dne 18. 9. 2018 podal k Odvolacímu finančnímu ředitelství podnět k ochraně před nečinností žalovaného podle § 38 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Tento podnět však Odvolací finanční ředitelství odložilo. Podle žalobce nepostupoval žalovaný v souladu s platnou právní úpravou, neboť novou přihlášku posoudil jako doplnění odvolání proti rozhodnutí o původní přihlášce. Žalobce poznamenal, že v opakovaném podání přihlášky nelze spatřovat podvodné jednání, přičemž případné znaky podvodného jednání měly být navíc zkoumány v samostatném řízení o nové přihlášce tak, aby žalobce mohl řádně uplatňovat svá práva. Pokud žalovaný nevyužil možnosti prověřit údaje uvedené v nové přihlášce, podle žalobce mu nezbývá než vydat rozhodnutí o tom, že se žalobce ze zákona stal plátcem daně z přidané hodnoty k 1. 9. 2018. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve svém vyjádření popsal dosavadní průběh řízení a konstatoval, že postupoval v souladu s § 101 odst. 4 daňového řádu, a tedy nemohl stejné právo nebo stejnou povinnost uložit ze stejného důvodu témuž příjemci. Podotkl, že o původní přihlášce podané dne 14. 12. 2017 nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, a proto novou přihlášku podanou dne 10. 8. 2018 posoudil jako doplnění žalobcova odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí registrace k dani z přidané hodnoty ze dne 6. 2. 2018, č. j. 259874/18/2514-00510-507778. S odkazem na vyrozumění Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 10. 2018, č. j. 45466/18/5100-41454-712447, vztahující se k žalobcovu podnětu na ochranu proti nečinnosti, žalovaný trval na tom, že novou přihlášku posoudil správně a že mu nevznikla povinnost vydat rozhodnutí o registraci. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. Další podání žalobce 4. V replice ze dne 10. 12. 2018 žalobce uvedl, že pro užití § 101 odst. 4 daňového řádu nebyly splněny podmínky, neboť nešlo o řízení vedená ze stejného důvodu. Připomněl, že původní přihláškou se domáhal dobrovolné registrace k dani z přidané hodnoty podle § 6f zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), zatímco novou přihlášku podal proto, že se stal plátcem daně z přidané hodnoty ze zákona, a to z důvodu překročení obratu podle § 6 odst. 1 téhož zákona. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 214/2017, z něhož dovodil, že povinná registrace k dani z přidané hodnoty má deklaratorní povahu. Zdůraznil, že v případě pochybností o správnosti nebo úplnosti údajů uvedených v přihlášce měl být vyzván k vysvětlení, doložení nebo doplnění, což by mělo platit i v případě podezření na daňový podvod. Závěrem žalobce odmítl, že by Odvolací finanční ředitelství ve zmíněném vyrozumění potvrdilo správnost procesního postupu žalovaného, když pouze konstatovalo, že nebyly splněny podmínky pro podání podnětu na ochranu před nečinností podle § 38 daňového řádu. 5. Žalobce následně v podání ze dne 9. 3. 2021 upřesnil, že se domáhá vydání rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty, nikoli osvědčení. Posouzení věci soudem 6. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tím výslovně souhlasili. 7. Soud předesílá, že žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se žalobce může po bezvýsledném vyčerpání prostředků k nápravě nečinnosti ve správním řízení domáhat, aby soud uložil příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je podle odstavce 2 téhož ustanovení ten správní orgán, jenž má podle žalobního tvrzení povinnost rozhodnutí či osvědčení vydat. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. 8. Podmínky řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu jsou podle názoru soudu splněny, neboť žalobce podal žalobu včas a po bezvýsledném vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti ve správním řízení, jak vyplývá ze žalobcova podnětu ze dne 18. 9. 2018 k ochraně před nečinností žalovaného a z vyrozumění Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 10. 2018, č. j. 45466/18/5100-41454-712447, které tento podnět odložilo, neboť neshledalo důvody pro postup podle § 38 odst. 3 daňového řádu. 9. Na tomto místě soud konstatuje, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předložené spisové dokumentace dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Před vypořádáním jednotlivých námitek soud připomíná, že o žalobě v projednávané věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 11. 3. 2020, č. j. 15 A 226/2018-39, jímž žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce požadoval vydání osvědčení o své registraci jako plátce daně z přidané hodnoty ke dni 1. 9. 2018 v situaci, kdy žalovaný nebyl nositelem zákonné povinnosti (a dokonce ani zákonného oprávnění) takové osvědčení vydat, neboť o registraci se nevydává osvědčení, nýbrž rozhodnutí. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12. 2. 2021, č. j. 2 Afs 99/2020-34, zmíněný rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že zdejší soud mohl z textu žaloby zjistit, že se žalobce dopustil nepřesnosti ve svém vyjádření, v čem spatřuje nečinnost žalovaného a co od soudu požaduje. Podle Nejvyššího správního soudu posoudil zdejší soud žalobu nesprávně, přičemž v dalším řízení bude třeba žalobce vyzvat k odstranění zjištěných nesprávností a při vyhovění výzvě žalobu věcně projednat. Nejvyšší správní soud dodal, že je třeba věnovat pozornost tomu, zda o žalobcem podaném odvolání proti rozhodnutí o první přihlášce, jehož součástí se zřejmě stala druhá přihláška jako doplnění odvolání, nebylo v mezidobí rozhodnuto a zda se toto rozhodnutí nestalo předmětem soudního přezkumu. Tímto právním názorem je zdejší soud v projednávané věci podle § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán. 11. Mezi účastníky řízení není sporu o skutkovém stavu, který současně vyplývá i z předložené spisové dokumentace, tj. že dne 14. 12. 2017 podal žalobce původní přihlášku k registraci k dani z přidané hodnoty, žalovaný však rozhodnutím ze dne 6. 2. 2018, č. j. 259874/18/2514-00510-507778, registraci zamítl; toto rozhodnutí žalobce napadl odvoláním. Dne 10. 8. 2018 podal žalobce novou přihlášku k registraci k dani z přidané hodnoty. Mezi stranami je naopak sporné to, zda žalovaný postupoval správně, když novou přihlášku posoudil jako doplnění odvolání proti zmíněnému rozhodnutí ze dne 6. 2. 2018, nebo zda byl povinen o této nové přihlášce rozhodnout a zda je v tomto nečinný. 12. Soud připomíná, že registrační řízení je upraveno v § 125 a násl. daňového řádu jako zvláštní typ řízení, jehož smyslem je, aby měl správce daně přehled o klíčových údajích, z nichž je nutné vycházet při stanovení daně a zajištění jejího placení. Registrace je založena na principu registrace daňového subjektu k jednotlivé dani, resp. druhu daně (srov. § 125 daňového řádu), přičemž registrační povinnost zahrnuje jednak povinnost podat přihlášku k registraci podle § 126 daňového řádu a jednak oznamovací povinnost stran údajů, které jsou povinnými údaji v přihlášce k registraci (srov. § 127 daňového řádu). Z § 129 odst. 4 daňov