2 As 53/2007 — Nejvyšší správní soud

59 A 88/2020- 76 - text  59 A 88/2020 - 76 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobců: a) X bytem X b) X sídlem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Janem Matznerem SPOLAK advokátní kancelář s.r.o. sídlem 8. března 21/13, Liberec V - Kristiánov proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 za účasti osob na řízení zúčastněných: I. X sídlem X II. X sídlem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. X, KULK 53220/2020 OSŘ, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. X, X, a rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant, odboru stavebního úřadu a životního prostředí, ze dne 21. 4. 2020, č. j. X, se zrušují pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům k rukám Mgr. Jana Matznera, advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 19 120 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osobám na řízení zúčastněným se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobci domáhali přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant, odboru stavebního úřadu a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“ či „správní orgán I. stupně“), ze dne 21. 4. 2020, č. j. X. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), nařízeno žalobcům jako vlastníkům stavby odstranění stavby s názvem „Oplocení pozemků parc. č. X, X, X a X v katastrálním území X uX“, uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč a stanoveny podmínky odstranění stavby. 2. Podle prvostupňového rozhodnutí se jednalo o stavbu, která obsahuje: - oplocení pozemku parc. č. X v katastrálním území X u X, jež se nachází na pozemcích parc. č. X, X, X v katastrálním území X u X a parc. č. X v katastrálním území X (pozn. soudu nebude-li uvedeno jinak, nachází se všechny dále uvedené pozemky v katastrálním území X u X) a sestává se z ocelových poplastovaných sloupků o průměru 40 mm pnutých do betonových základových patek a plotových polí v počtu 199 kusů z poplastovaného pletiva s dvoukřídlou bránou stejné konstrukce o celkové délce oplocení 792,86 m a výšce 1,6 m; a - oplocení pozemků parc. č. č. X, X a X, jež se nachází na pozemcích parc. č. č. X, X, X, X a X a sestává se z ocelových poplastovaných sloupků o průměru 40 mm pnutých do betonových základových patek a plotových polí v počtu 188 kusů z poplastovaného pletiva s dvoukřídlou bránou stejné konstrukce o celkové délce oplocení 753,8 m a výšce 1, 6 m. II. Žaloba 3. Žalobci nejprve namítali, že oplocení ovocného sadu není stavbou ve smyslu stavebního zákona, pro jehož realizaci by bylo nezbytné jakékoliv rozhodnutí a povolení podle stavebního zákona. Žalobci v této souvislosti odkazovali na Společné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí ve věci oplocování pozemků pro lesnické účely a oplocování pozemků pro účely zakládání územních systémů ekologické stability ze dne 16. 9. 2009 (dále jen „společné stanovisko ministerstev“), které navrhovali provést jako důkaz. Tvrdili, že podle usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006-132, založilo společné stanovisko ministerstev jako interní předpis legitimní očekávání žalobců v popsaný postup při realizaci oplocení ovocného sadu jako prvku územního systému ekologické stability. Proto nežádali o územní rozhodnutí ani stavební povolení pro realizaci oplocení ovocného sadu a důvodně očekávali zachování tohoto postupu ze strany správních orgánů. Dle společného stanoviska ministerstev individuální, skupinové nebo plošné prostředky ochrany dřevin, které jsou konstruovány jednoduše, s předpokládanou dočasnou dobou životnosti za účelem ochrany mladých dřevin před jejich poškozením zvěří okusem a vytloukáním jako prvku územního systému ekologické stability ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), nejsou stavbou ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 stavebního zákona, ani zařízením ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 stavebního zákona, a proto nevyžadují k realizaci územní rozhodnutí ani stavební povolení. Žalobci tvrdili, že ovocný sad je prvkem územního systému ekologické stability nadregionálního biocentra X obora vyznačeného v Zásadách územního rozvoje Libereckého kraje. Odvolávali se na fakt, že jsou příjemci dotace v rámci dotačního programu 1. R. Podpora restrukturalizace ovocných sadů na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 6. 12. 2018, reg. č. X. Podmínkou této dotace určené na předmětný oplocený ovocný sad je povinnost příjemce dotace po dobu 10 let udržet stanovený počet životaschopných jedinců a být členem Svazu pro integrované systémy pěstování ovoce a každoročně získat jeho ochrannou známku. Žalobce b) doložil Zápisem z kontroly dodržování Zásad systémů integrovaného pěstování ovoce v SISPO ze dne 10. 7. 2020, že je držitelem ochranné známky, se kterou je spojena povinnost spoluvytváření územních prvků ekologické stability, což plní ve vztahu k předmětnému ovocnému sadu vysazením doporučených dřevin a bylin, budováním úkrytů pro predátory a chovem včel. Všechny citované dokumenty navrhli žalobci k důkazu. 4. K argumentu správních orgánů obou stupňů, že oplocení z části zasahuje na pozemky ve vlastnictví třetích osob, žalobci uvedli, že k uspořádání poměrů mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby není příslušný stavební úřad a že takovou věc je nutno řešit občanskoprávní cestou. Pokud oplocení ovocného sadu zasahuje na lesní pozemek ve vlastnictví třetí osoby, na němž je zakázáno stavět oplocení a jiné objekty ve smyslu zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon, tato skutečnost nenaplňuje důvod pro odstranění stavby. Žalobci jsou připraveni zjištěné a prokázané porušení právního předpisu dodatečně napravit. 5. Pro případ, že by oplocení ovocného sadu bylo soudem považováno za stavbu ve smyslu stavebního zákona, žalobci konstatovali, že nevyžaduje stavební povolení podle § 103 odst. 1 písm. e) bod 14 stavebního zákona ani územní rozhodnutí podle § 79 odst. 2 písm. k) stavebního zákona. Žalobci brojili proti názoru žalovaného, že výjimku podle § 79 odst. 2 písm. k) stavebního zákona uplatnit nelze, neboť oplocení ovocného sadu omezuje provoz na pozemní komunikaci, když zpochybnili správnost geodetického zaměření skutečného stavu. Dle žalobců jsou hranice pozemků v katastrální mapě zakresleny chybně, ve skutečnosti oplocení ovocného sadu do pozemní komunikace vůbec nezasahuje, což žalobci navrhli prokázat místním šetřením na dotčených pozemcích. Zbudování oplocení bylo rovněž povoleno Krajskou správou silnic Libereckého kraje. 6. Žalobci rovněž nesouhlasili se závěrem správních orgánů, že § 18 odst. 5 stavebního zákona vylučuje umístit oplocení ovocného sadu v nezastavěném území. Uvedli, že oplocení ovocného sadu v projednávané věci je ve veřejném zájmu, neboť sad jako prvek územního systému ekologické stability je možné v nezastavěném území podle tohoto ustanovení oplotit, což nevylučuje ani územně plánovací dokumentace. 7. K nesouhlasným stanoviskům orgánu státní správy lesů a orgánu státní správy myslivosti žalobci uvedli, že jsou pro řízení o odstranění stavby irelevantní, neboť by k nim bylo možné přihlédnout pouze v řízení o dodatečném povolení stavby, které však neproběhlo. Oplocení není provedeno v rozsahu, který by byl způsobilý přerušit migrační trasy zvěře či snížit úživnost honitby, naopak působí pozitivně snížením rizika střetu zvěře s auty. Zákaz oplocení ovocného sadu z důvodu snížení úživnosti honitby není zakotven v právním řádu, proto žalobci odkázali na ústavně zakotvenou zásadu legální licence a ochranu vlastnického práva. Veřejný zájem na ochraně ovocného sadu jako prvku územního systému ekologické stability před poškozením zvěří převažuje nad minimálním zásahem do migrační trasy zvěře a zanedbatelným snížením úživnosti honitby. 8. Dále žalobci namítali procesní vadu správního řízení spočívající v nedostatku pasivní legitimace žalobce a). Napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno nařízení odstranění stavby oběma žalobcům, přestože žalobci nejsou spoluvlastníky oplocení ovocného sadu. Žalobci vysvětlili, že část pozemků, na kterých se oplocení nachází, je ve vlastnictví žalobce a), a část ve vlastnictví žalobce b). Celé oplocení je ve vlastnictví žalobce b), který má pozemky vlastněné žalobcem a) propachtované na základě pachtovní smlouvy ze dne 8. 5. 2018, kterou žalobci navrhli k důkazu. Žalobci namítali, že žalovaný nevysvětlil, jak dospěl k pasivní legitimaci obou žalobců