— Nejvyšší správní soud

59 Af 28/2020- 51 - text  59 Af 28/2020 - 51 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupen daňovým poradcem Mgr. Vladimírem Richterem sídlem Dolení 20, 514 01 Jilemnice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2020, č. j. X takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 14. 5. 2020, č. j. X, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzen dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 18. 10. 2018 č. j. X, na daň z příjmů fyzických osob, kterým byla žalobci za zdaňovací období roku 2014 doměřena daň ve výši 149 610 Kč a současně uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 29 922 Kč. 2. Dne 30. 3. 2015 podal žalobce přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014, ve kterém vykázal výčet dílčího základu daně ve výši 22 581 Kč. V příloze č. 2 k výpočtu tohoto dílčího základu daně žalobce uvedl příjmy z nájmu ve výši 32 258 Kč a výdaje ve výši 9 677 Kč. Vlastní vyhledávací činností správce daně zjistil, že žalobce uzavřel s X smlouvu o převzetí dluhu za zaplacení kupní ceny nemovitostí v katastrálním území Zápy ve výši 707 500 Kč a nemovitostí v katastrálním území X ve výši 443 240 Kč. Žalobci tak vznikl v roce 2014 nepeněžní příjem ve výši 1 150 740 Kč na základě dohody o převzetí dluhu. Správce daně proto vyzval žalobce k podání daňového tvrzení k dani z příjmů fyzických osob dle § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. 3. Žalobce uvedl, že uzavřel se společností Stavební společnost s.r.o. kupní smlouvu na nemovitosti o celkové ceně 1 150 740 Kč. Dále uzavřel s X smlouvu o převodu obchodního podílu a smlouvu o převzetí dluhu. Uvedl, že veškeré plnění, které obdržel na základě smlouvy o převzetí dluhu, bylo součástí úhrady kupní ceny za převod obchodního podílu. Tento podíl vlastnil déle než 5 let a nebyl součástí jeho obchodního majetku, tudíž byl dle jeho názoru od daně osvobozen. 4. Dne 27. 11. 2017 zahájil správce daně u žalobce daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014. V rámci daňové kontroly byl žalobce vyzván k předložení smlouvy o převodu obchodního podílu, smlouvy o úschově a dalších důkazních prostředků prokazujících převod a výplatu obchodního podílu. 5. Na tuto výzvu žalobce dne reagoval podáním nazvaným „Doplnění protokolu“, ve kterém uvedl, že dne 23. 12. 2013 se ve společnosti X rozhodli o rozdělení firmy, společníku X připadla čerpací stanice na X a X a obytný dům s obchody v X, žalobci skladový areál X, zemědělská usedlost X a finanční kompenzace ve výši 6 392 539 Kč. Žalobce zároveň předložil správci daně smlouvu o převodu obchodního podílu, smlouvu o úschově, dohodu o převzetí dluhu a dohodu o ukončení účasti společníka ve společnosti. 6. Po prozkoumání předložených listin došel správce daně k závěru, že převzetím dluhu vznikl žalobci jiný majetkový prospěch (bezúplatný příjem) ve smyslu § 10 odst. 1 písm. n) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále pouze „ZDP“). Žalobce ke kontrolnímu zjištění namítal, že převzetí závazku nelze posuzovat samostatně. Závazek, jehož převzetím měl vzniknout nepeněžní příjem, by nevznikl, kdyby nebyl součástí celého komplexu smluv, je nutné nahlížet na něj jako na součást plnění převodu obchodního podílu. Žalobce na podporu svých argumentů navrhl výslech svědka X. 7. Dne 29. 6. 2018 byl za přítomnosti žalobce vyslechnut svědek X, který mimo jiné uvedl, že kupní smlouvy na prodej nemovitostí a smlouva o převzetí dluhu byly uzavřeny v souvislosti se smlouvou o převodu podílu. Dne 12. 10. 2018 byl žalobce seznámen se stanoviskem správce daně ke kontrolnímu zjištění. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke změně výsledku kontrolního zjištění, přistoupil správce daně k projednání a podpisu zprávy o daňové kontrole, čímž byla daňová kontrola ukončena. 8. Na základě výše uvedených zjištění vydal správce daně dne 18. 10. 2018 dodatečný platební výměr, proti kterému podal žalobce dne 2. 11. 2018 odvolání. 9. Správce daně po doplnění odvolacího řízení postoupil svá zjištění žalovanému. Po posouzení všech důkazních prostředků dospěl správce daně k závěru, že uzavřením kupních smluv ze dne 13. 1. 2014 na prodej nemovitosti X za sjednanou cenu 707 500 Kč a nemovitosti X za sjednanou cenu 443 240 Kč vznikl žalobci vůči společnosti X závazek ve výši 1 150 740 Kč, který X prospěch, který je předmětem daně z příjmů dle § 10 odst. 1 písm. n) ZDP. Správce daně tak neakceptoval tvrzení žalobce, že převzetí závazku je nutné posuzovat jakožto součást převodu obchodního podílu, který je v daném případě od daně osvobozen. S výsledky doplnění odvolacího řízení a jejich hodnocením žalovaným byl žalobce seznámen. 10. Se závěry správce daně se žalovaný v napadeném rozhodnutí plně ztotožnil. Ačkoli lze podle žalovaného z jednání s žalobcem či ze svědecké výpovědi X usuzovat, že v ceně převáděného obchodního podílu mělo být zohledněno převzetí závazku, nebyla tato transakce smluvně ošetřena. Z předložených smluv je patrné, že se jedná o dva zcela odlišné obchody. K dohodě o ukončení účasti společníka ve společnosti ze dne 23. 12. 2013 žalovaný uvedl, že tuto lze posoudit pouze jako trojstranné ujednání mezi společností X, X a žalobcem, ve kterém jsou „zrekapitulovány“ jednotlivé úmluvy těchto stran. Závazek k uzavření těchto smluv byl sice ujednán v rámci dohody o ukončení účasti společníka ve společnosti ze dne 23. 12. 2013, to však nijak neovlivňuje skutečnost, že tyto závazky byly ujednány mimo dohodnutou kupní cenu za prodej obchodního podílu v samostatných smlouvách. II. Žaloba 11. Žalobce považuje rozhodnutí za nesprávné a tvrdí, že jím byl zkrácen na svých právech. Má za to, že rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správce daně vycházejí z nesprávného a neúplného skutkového zjištění stavu věci a nesprávného právního posouzení věci. 12. V odvolání žalobce namítal, že správce daně nepostupoval podle daňového řádu a nehodnotil důkazy ve vzájemné souvislosti. Pokud tvrdil, že smlouva o převodu obchodního podílu neobsahuje další úhradu a kompenzace, má sice pravdu, když hodnotil tento jednotlivý důkaz. Ve shodě s výpovědí svědka X a dohodou o ukončení společníka ve společnosti ze dne 23. 12. 2013 tomu tak není. 13. Tvrzení správce daně, že dohoda o ukončení účasti společníka je jen jakousi rekapitulací uzavřených dohod, je v rozporu se skutečností i výpovědí svědka. Svědek i žalobce potvrdili, že veškeré dohody byly uzavírány v souvislosti se smlouvou o převodu obchodního podílu, byly tedy podmíněné a uzavírané jako celek a nelze na ně hledět jako na samostatné obchody. Správce daně i žalovaný tak nehodnotili důkazy v souladu s daňovým řádem ve vzájemné souvislosti, nevycházeli ze skutečného obsahu právního jednání a nepřihlédli též ke všemu, co vyšlo během řízení najevo. 14. Žalovaný se vůbec nevyjádřil k bodu 5 odvolání, v němž žalobce namítal, že bez převzetí závazku by nedošlo k transakci a jedná se tudíž o podmíněnou součást kupní ceny. Žalovaný pouze zopakoval, bez řádného zdůvodnění, že správce daně toto neakceptoval a žalovaný se ztotožňuje s názorem, že se jedná o dva odlišné obchody. 15. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 16. Žalovaný v písemném vyjádření žalobcovy výhrady vůči hodnocení důkazů odmítnul. Neztotožnil s tvrzením žalobce ohledně převodu obchodního podílu. K převodu účasti na společnosti může dojít výhradně smlouvou o převodu obchodního podílu. 17. Ve vztahu ke kupní ceně za převáděný obchodní podíl, která je předmětem sporu mezi žalobcem a žalovaným, žalovaný uvedl, že smlouva o převodu podílu může být úplatná či bezúplatná. V případě úplatného převodu však musí být cena dostatečně určitě stanovena ve vlastní smlouvě. Svoji argumentaci opíral o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2000, sp. zn. 32 Cdo 97/2000, a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 1995, sp. zn. 7 Cmo 120/1994. 18. Ve smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 23. 12. 2013 i článku II. odst. 2.1 dohody o ukončení účasti společníka na společnosti žalobce jasně a určitě vyjádřil, že výše kupní ceny činí 6 392 539 Kč. Toto ustanovení považuje žalovaný za dostatečně určité a jednoznačné stanovení ceny, za kterou byl obchodní podíl převáděn. Žádná další kompenzace v předmětné smlouvě zakotvena není. Tvrzení žalobce, že převzetí dluhu je podmíněnou součástí smlouvy o převodu obchodního podílu, je tedy dle žalovaného ne