2 Afs 42/2005 — Nejvyšší správní soud

78 Ad 10/2020- 29 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 6 78 Ad 10/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobkyně: L. J., narozena „X“, bytem „X“, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2020, č. j. MPSV-2020/98880-916, sp. zn. SZ/MPSV-2020/89300-916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. 5. 2020, č. j. MPSV-2020/98880-916, kterým bylo v řízení o odvolání žalobkyně změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 16. 3. 2020, č. j. 23038/2020/TEP, ve znění usnesení úřadu práce ze dne 23. 4. 2020, č. j. 23038/2020/TEP/II. Zmíněným rozhodnutím úřad práce stanovil žalobkyni povinnost vrátit přeplatek dávky příspěvek na živobytí za měsíce 1/2017, 2/2017, 4/2017, 6/2017, 12/2017, 2/2018, 3/2018, 9/2018 a 11/2018 až 7/2019 (úhrnně dále jen „předmětné období“) v celkové výši 16 380 Kč nejpozději do 30. 9. 2020. Změna provedená napadeným rozhodnutím spočívala ve změně adresy trvalého pobytu žalobkyně ve výroku rozhodnutí úřadu práce; ve zbytku bylo rozhodnutí úřadu práce potvrzeno. Žalobkyně se v žalobě současně domáhala toho, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí úřadu práce. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“) a přirozenoprávními principy. Nesouhlasila se závěrem, že jí vznikla povinnost vrátit přeplatek dávky příspěvek na živobytí za shora uvedené měsíce. Konstatovala, že aby bylo možné příjmy z výživného na nezletilé dítě a na rozvedenou manželku zohlednit při výpočtu výše dávky příspěvek na živobytí podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, musel by je její bývalý manžel platit řádně a včas. Žalobkyně zdůraznila, že její bývalý manžel od samého vzniku svých vyživovacích povinností tyto plní zcela nahodile, občasně a v nedostatečné výši, čímž uhrazuje teprve závazky, které mu vznikly za období předcházející roku 2017. Takové platby podle žalobkyně nelze s ohledem na § 1908 a § 1933 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) považovat za příjmy v předmětném období, neboť jsou toliko úhradami starých dlužných částek. 3. Žalobkyně upozornila na to, že uvedené námitky vznesla rovněž v odvolání, nicméně žalovaný se s nimi nijak nevypořádal a pouze konstatoval, že částky nahodile placené jejím bývalým manželem představují příjem rozhodný pro stanovení nároku na příspěvek na živobytí a jeho výše. Doplnila, že je matkou samoživitelkou, pečuje o svou nezletilou dceru, která je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve IV. stupni závislosti, přičemž bývalý manžel žalobkyně neprojevuje žádný zájem o její výchovu a výživné hradí sporadicky. Žalobkyně konstatovala, že nemá žádné finanční prostředky (je v hmotné nouzi), a uložení povinnosti vrátit předmětný přeplatek by tak bylo v rozporu se samotným účelem zákona o pomoci v hmotné nouzi. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že příjmy, které žalobkyně dostávala v předmětném období od svého bývalého manžela a které považovala za plnění na dlužném výživném, tedy splácení dříve vzniklého závazku bývalého manžela, jsou příjmy započitatelnými pro výpočet výše příspěvku na živobytí v období, kdy je žalobkyně nabyla. Podle žalovaného se nejednalo o dlužné výživné, ale o nepravidelně a v neúplné výši hrazené výživné na rozvedenou manželku. Doplnil, že dluhy bývalého manžela žalobkyně při určování výše příspěvku na živobytí nebyly nikterak zohledňovány. Žalovaný zdůraznil, že i případné splátky dluhů, které vznikly na započitatelných příjmech, jsou pro účely zákona o pomoci v hmotné nouzi započitatelným příjmem v měsíci, ve kterém byly uhrazeny. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tím výslovně souhlasil a žalobkyně nesdělila soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 6. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 7. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí, kterou žalobkyně spatřovala v tom, že se žalovaný nevypořádal s jejími odvolacími námitkami týkajícími se toho, že žalobkyní přijaté platby od jejího bývalého manžela v jednotlivých měsících, které jsou rozhodné pro výpočet výše dávky příspěvek na živobytí v předmětném období, byly příjmy z dlužného výživného, na které žalobkyni vznikl nárok již před rokem 2017, a tyto příjmy tedy nebylo možné zohledňovat při výpočtu výše příspěvku na živobytí. Soud prostudoval odůvodnění napadeného rozhodnutí a shledal, že žalovaný se k uvedené odvolací námitce vyjádřil na straně 7 tohoto rozhodnutí, kde především uvedl: „K námitce, že v případě částky, kterou L. J. dostávala od bývalého manžela jako příspěvek na výživu rozvedené manželky, se jedná o dlužné výživné, odvolací orgán uvádí, že dle spisové dokumentace a vyjádření L. J. a jejího bývalého manžela se o dlužné výživné nejednalo, jednalo se o nepravidelně hrazený příspěvek v neúplné výši, který ale přesto musí úřad práce do příjmu L. J. zahrnout. Je pravdou, že v této chvíli M. K. své bývalé manželce dluží na tomto příspěvku, ale tento dluh není při stanovení nového nároku na příspěvek na živobytí a jeho výši nijak zohledňován.“ V citované části napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl důvody, proč žalobkyní přijaté částky od jejího bývalého manžela v jednotlivých měsících, které jsou rozhodné pro výpočet výše dávky příspěvek na živobytí v předmětném období, bylo nutné zahrnout do výpočtu výše příspěvku na živobytí za předmětné období, čímž se dostatečně vypořádal se shora uvedenou odvolací námitkou. 9. Soud dále připomíná, že podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu po odvolacím orgánu nelze požadovat, aby se vyslovil ke každé větě uvedené v odvolání; plně postačí, pokud z jeho rozhodnutí bude zřejmé, na základě jakých skutečností rozhodoval a jakými úvahami se řídil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 As 13/2007-100). Těmto požadavkům žalovaný v projednávané věci dostál, neboť z jeho rozhodnutí je zřejmé, z jakých zjištění vycházel a jak o nich uvážil. Podle názoru zdejšího soudu je rovněž třeba zohlednit, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost rozhodnutí skutečně nelze meritorně přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64); taková situace však v projednávané věci nenastala, a proto zdejší soud vyhodnotil napadené rozhodnutí jako přezkoumatelné. 10. Před vypořádáním dalších žalobních bodů soud konstatuje, že v projednávané věci není sporu o zjištěném skutkovém stavu tak, jak je zachycen ve správním spisu. Žalobkyně tedy nepopírá, že přijala od svého bývalého manžela v jednotlivých měsících, které jsou rozhodné pro výpočet výše dávky příspěvek na živobytí v předmětném období, platby následně zohledněné správními orgány v jejich rozhodnutích. Těžiště námitek spočívá v tom, že žalobkyně považuje částky uhrazené jejím bývalým manželem za úhradu dlužného výživného, na které jí vznikl nárok již před