1 Ao 3/2008 — Nejvyšší správní soud

15 A 122/2019- 61 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 10 15 A 122/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera, a soudkyň Mgr. Daniely Menclové a Mgr. Lenky Havlíčkové ve věci žalobce: Mgr. L. K., narozený X, bytem X, zastoupený JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem, sídlem Hradiště 97/4, 400 01 Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, sídlem Lidické náměstí 899/9, 400 01 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. KRPU-45981-14/ČJ-2019-0400KR-PK, takto: I. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ze dne 29. 4. 2019, č. j. KRPU-45981-14/ČJ-2019-0400KR-PK, se pro vadu řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ze dne 29. 4. 2019, č. j. KRPU-45981-14/ČJ-2019-0400KR-PK, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje pro Službu kriminální policie a vyšetřování (dále jen „služební funkcionář“) ve věcech kázeňských ze dne 16. 1. 2019, č. j. KR-14/2019. Tímto rozhodnutím služební funkcionář uznal žalobce vinným za spáchání kázeňského přestupku dle § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) spočívajícího v porušení povinností podle § 45 odst. 1 písm. a) a § 46 odst. 1 téhož zákona a uložil mu na základě § 51 odst. 1 písm. b) stejného zákona kázeňský trest snížení základního tarifu o 5 % na dobu dvou měsíců. 2. Současně žalobce žádal, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 3. V žalobě žalobce předně namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení věci. Podstatou správního řízení bylo podle žalobce posouzení, zda tím, že žalobce v měsíci červnu 2018 nevypracoval požadovaným způsobem formulář F10, respektive formulář G1, jelikož v něm nedostatečně vyplnil primární záznamy zkoumání, a to u dvou zkoumání, jednal v rozporu s kapitolou 10.7 „Metody zaznamenávání pozorování a výsledků“ Interního dokumentu SMK OKTE Standardní operační postup TRA-1 Zkoumání stop obuvi, a zda je tedy vinen z kázeňského přestupku podle § 50 odst. 1 zákona o služebním poměru. 4. Žalobce zdůraznil, že již od začátku správního řízení uváděl, že tohoto formálního pochybení se sice dopustil, nicméně že v něm nelze spatřovat porušení jeho služební kázně. Žalobce byl přesvědčen, že v tomto pochybení není možné spatřovat ani naplnění všech zákonných znaků přestupku, neboť zejména nevykazuje ani minimální stupeň společenské škodlivosti. 5. Žalobce dále zdůraznil, že postup správních orgánů považuje za diskriminační vůči jeho osobě, a to jak ze strany původně rozhodujícího služebního funkcionáře, tak i v řízení odvolacím ze strany žalovaného, neboť jeho námitkami nejen proti samotným primárním záznamům, ale také proti postupům vůči žalobci se ani jeden z uvedených orgánů řádně nezabýval. Tím byl žalobce zkrácen na svých právech, a proto považoval napadené rozhodnutí za nezákonné. 6. Žalobce dále podotkl, že primární záznamy jsou pouze pomocným materiálem, který má podpůrnou funkci pro následné zpracování samotného odborného vyjádření či znaleckého posudku. Nejedná se o žádný oficiální výstup, ale o výstup, který má pouze znalci usnadnit práci. Žalobce tak měl za to, že tomuto primárnímu záznamu nemůže být přisuzována vyšší důležitost než samotnému výstupu zkoumání, tj. samotnému odbornému vyjádření, potažmo znaleckému posudku. Namítl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdí opak, a to i přes skutečnost, že svědkyně Ing. B. uvedla, že systém není uzavřený, může se doplňovat a dopisovat a že na jiných částech Odboru kriminalistické techniky a expertiz (dále jen „OKTE“), a to např. Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, je tento primární záznam nepovinný, fakultativní prostředek. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že má primární záznam vyšší prioritu než konečný posudek. Žalobce zdůraznil, že v průběhu správního řízení navrhoval, aby si žalovaný vyžádal od ostatních pracovišť OKTE přehled, kde musí být primární záznam obligatorně veden a v případě, že tak veden být musí, aby si vyžádal sdělení, jak se jeho případné nevyplnění následně řeší. Tento návrh pak ale žalovaný zcela neopodstatněně zamítl. 7. Žalobce uvedl, že ve správním řízení navrhoval, aby bylo také doloženo, kolik pracovníků na OKTE služby kriminální policie a vyšetřování Ústeckého kraje primární záznamy řádně za rok 2018 nevyplnilo a jak bylo uvedené jednání s nimi řešeno, tj. zda byli také kázeňsky stíháni. Žalobce měl totiž za to, že takové kázeňské řízení bylo vedeno pouze s ním. V této souvislosti žalobce poukazoval na vyjádření žalovaného na straně 8 žalobou napadeného rozhodnutí, kde žalovaný uvedl, že podobného pochybení se dopustili další 4 pracovníci, kteří však potrestáni nijak nebyli. 8. V tomto kontextu žalobce zdůraznil, že to byl pouze on, který nedostal každoroční odměny, ale byl také nyní, pravděpodobně „za trest“, vyslán na tzv. studijní pobyt na Územní oddělení Teplice, v době od 20. května 2019 do 31. prosince 2019, ačkoliv nikdo nikdy nebyl na tak dlouhý studijní pobyt vyslán. Navíc, žalobce je znalcem s vlastním znaleckým oprávněním v odvětví trasologie a defektoskopie, nikoliv technikem. Jako znalec, žalobce stopy zkoumá, vyhodnocuje a porovnává. Stopy ale nevyhledává ani nedokumentuje, což by mělo být náplní tohoto studijního pobytu. 9. Dále žalobce namítal, že se žalovaný řádně nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí stále opakuje, že se žalobce provinil porušením rozkazu, opakovaným a závažným způsobem s tím, že dodatečně dovozuje, že bude žalobce takto nadále jednat. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí není ovšem zřejmé, jak k tomuto závěru dospěl. Zároveň žalovaný nijak nevysvětluje, jak dospěl k závěru, že se v případě žalobce jedná o neuposlechnutí rozkazu. 10. Žalobce měl za to, že se o rozkaz nejednalo. Pokud by se žalobce provinil neuposlechnutím rozkazu, dopustil by se trestného činu ve smyslu ustanovení § 375 trestního zákoníku a měl by být vyšetřován Generální inspekcí bezpečnostních sborů. 11. Žalobce nesouhlasil ani s tvrzením žalovaného, že nevyplnění primárního záznamu může vést k anarchii na pracovišti či jinak významně ohrozit plnění poslání policie. K tomu žalobce podotkl, že žalovaný na jednu stranu tvrdí, že jednání žalobce ohrožuje chod pracoviště, na druhou stranu, námitku žalobce o tom, že uvedené jednání nemělo žádný vliv na chod pracoviště a ani na udělenou akreditaci od ČIA, označuje jako nedůvodnou. 12. Žalobce dále namítal, že žalovaný neobstaral žádný důkaz o tom, že by pochybení žalobce dosahovalo takové intenzity, aby bylo přistoupeno ke kázeňskému postihu. Žalobce poukazoval, na to, že když uvedené namítl ve svém odvolání, žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze vypočetl druhy kázeňských trestů, aniž by prokázal nebo doložil naplnění všech znaků kázeňského přestupku, zejména jeho intenzitu a škodlivost. Žalovaný nekonkretizoval, z čeho dovozuje, že se jedná o přestupek, za který je nezbytné uložit trest. 13. S ohledem na shora uvedené považoval žalobce napadené rozhodnutí za zcela nezákonné, v rozporu s principy dobré správy, v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu. Zkoumání skutkového stavu bylo nedostatečné, v důsledku toho jsou závěry žalovaného nesprávné, nedostatečné a neúplné. Přístup žalovaného žalobce považoval za zcela diskriminující a vůbec neřešící podstatu věci. Žalobce rovněž vytýkal žalovanému, že v napadeném rozhodnutí pouze přejímá závěry učiněné služebním funkcionářem, že se spokojil pouze s vágními a nedostatečnými vyjádřeními nadřízeného žalobce. Žalobce měl tak za to, že trvají pochybnosti o jeho vině, respektive o naplnění všech znaků kázeňského přestupku. Vyjádření žalovaného k žalobě 14. Žalovaný na výzvu soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž stručně zrekapituloval průběh správního řízení. Námitky žalobce považoval za nedůvodné. Konstatoval, že podstata primárních záznamů a jejich vyplňování byla vysvětlena již v návrhu na zahájení řízení, stejně tak jako svědeckou výpovědí Ing. V. B. K námitce, že se žalovaný nevypořádal s jeho návrhem, aby byl od ostatních OKTE vyžádán přehled pracovišť, na nichž musí být primární záznam obligatorně veden, a aby byla vyžádána sdělení, jak se jeho případné nevyplnění následně řeší, žalovaný odkázal na stranu 10 až 12 žalobou napadeného rozhodnutí. 15. Žalova