2 Afs 142/2016 — Nejvyšší správní soud

15 Af 27/2019- 35 - text  11 15 Af 27/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph. D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobkyně: Santino Estates s.r.o., IČO: 02484714, sídlem Mírová 480, 431 51 Klášterec nad Ohří, zastoupená Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, sídlem Kadaňská 3550, 430 03 Chomutov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2019, č. j. 25271/19/5000-10470-700938, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 18. 6. 2019, č. j. 25271/19/5000-10470-700938, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 18. 6. 2019, č. j. 25271/19/5000-10470-700938, jímž žalovaný změnil platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 18. 6. 2018, č. 83/D/2018, č. j. 1663730/18/2500-31473-506646, kterým byl podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) vyměřen žalobkyni odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně, tak, že část textu výroku platebního výměru „vyměřuje odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 455 729 Kč.“ nahradil textem „vyměřuje odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 184 644 Kč.“ Žalobkyně se současně domáhala toho, aby soud zrušil platební výměr správce daně a uložil žalovanému nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobkyně nejprve zrekapitulovala průběh vyměřovacího řízení. Dále uvedla, že závěry učiněné žalovaným ohledně existence rodinného vztahu a vztahu v rámci podnikatelské činnosti považovala za nesprávné, rozporné s právní teorií a judikaturou soudů. Poukázala na to, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) nepřipouští, aby právnická osoba byla osobou blízkou, k čemuž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 80/2014, v němž bylo vysloveno, že jen proto, že jednatel společnosti s ručením omezeným je manželem jednatelky další společnosti s ručením omezeným, nejsou tyto společnosti vůči sobě v poměru osob blízkých. Uvedla, že české právo pojem „rodinný vztah“ nezná, nejbližším právem definovaným pojmem je „příbuzenství“, které je upraveno v § 771 občanského zákoníku, z něhož je patrné, že pojem „švagrovství“, který je vymezen § 774 občanského zákoníku, je separátní kategorií a osoby tzv. sešvagřené příbuznými nejsou. Zdůraznila, že předmětná ustanovení občanského zákoníku i další prameny jsou jednotné v tom, že pojmy „příbuzný“ nebo „rodina“ jsou v právním kontextu vyhrazeny pro osoby fyzické, tj. lidi. Konstatovala, že občanský zákoník nepřipouští, aby právnická osoba byla osobou blízkou, a proto je třeba hodnotit vztah kupujícího a prodávajícího, a nikoliv vazby a vztahy mezi statutárními zástupci účastníků kupní smlouvy. 3. Poukázala na fakt, že v textu prohlášení učiněného žalobkyní při žádosti o dotaci je zřejmé, že podmínkou získání dotace bylo mj. osvědčení těchto skutečností, že žadatel je vlastníkem dotované bytové jednotky a že mezi žadatelem a prodávajícím neexistuje rodinný vztah anebo vztah v rámci podnikatelské činnosti. Dle žalobkyně je předmětné prohlášení a jeho text aplikovatelný toliko na fyzické osoby, které prohlášení vyplňují. Vzhledem ke znění zveřejněných podmínek k podprogramu 117D51400 je zřejmé, že formulář pro Prohlášení slouží jak pro žadatele – fyzické osoby, tak i pro žadatele – právnické osoby. Zatímco prohlášení o vlastnictví bytu anebo neexistenci vztahu v rámci obchodní činnosti jsou plně aplikovatelné na obě právní formy žadatelů, prohlášení o neexistenci rodinného vztahu logicky může dopadat pouze na případy, kdy žadatelem i prodávajícím jsou fyzické osoby. Vzhledem k tomu, že formulace dokumentu byly zadavatelem formulovány nejednoznačným způsobem, nelze tento nedostatek dávat k tíži žadatele pouze proto, že si správce daně vyložil obsah dokumentu jiným způsobem. Poznamenala, že pokud by chtěl poskytovatel dotace vztáhnout kategorii „rodinný vztah“ i na právnické osoby, tak by mohl text jednoduše rozšířit na statuární orgány, a mohl tak volit např. text prohlášení „… ani žadatel, ani žádný z členů jeho statutárního orgánu, není v rodinném vztahu s prodávajícím nebo některým z členů jeho statuárního orgánu …“, čímž by dozajista předešel výkladovým problémům, které se nyní snaží přičítat k tíži žalobkyně. Protože se však v Prohlášení mluví výslovně o prodávajícím, žadateli a rodinném vztahu, měla žalobkyně za to, že je část prohlašující neexistenci rodinného vztahu relevantní výlučně pro fyzické osoby, a nikoliv na statutární orgány právnické osoby. 4. Dle žalobkyně neobstojí ani důvod, jímž žalovaný dovozuje porušení rozpočtové kázně, v podobě existence podnikatelského vztahu. Konstatovala, že žalovaný existenci podnikatelského vztahu dovozuje ze skutečnosti, že mezi žalobkyní a panem K. došlo k poskytnutí půjčky na úhradu kupní ceny za kupované bytové jednotky. Odhlédne-li žalobkyně od skutečnosti, že Podmínky vylučují poskytnutí dotace v případě, že existuje podnikatelský vztah mezi žadatelem a prodávajícím, přičemž půjčka nebyla poskytnuta prodávajícím, tj. společností Byty Klášterec Mírová s.r.o. (dále jen „Byty Klášterec“), potom tento závěr neobstojí. Upozornila na to, že je neobhajitelné, aby byly podmínky dotace vykládány tak, že mezi žadatelem a prodávajícím nesmí být žádný podnikatelský vztah. Z logiky věci vyplývá, že Podmínky počítají s tím, že mezi těmito dvěma subjekty došlo k obchodu v souvislosti s prodejem předmětných bytových jednotek. Finanční transakce, na kterou ve svém zjištění odkazuje správce daně (příjem částky 5 648 590 Kč od pana K. na účet žalobkyně), je zjevně půjčkou na úhradu kupní ceny, tedy přímo souvisí s jedním konkrétním obchodem, na jehož vypořádání je dotace poskytována a s nímž je poskytovatel dotace srozuměn. Uvedla, že k porušení podmínek dotace nemohlo dojít, neboť se nejedná o podnikatelský vztah, ale toliko o jednu transakci ohledně předmětu dotace, která byla navíc projednána s poskytovatelem dotace a následně schválena dne 15. 2. 2017 vedoucí oddělení odboru politiky bydlení Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen „MMR“) paní P., a nelze jej proto nyní považovat za porušení podmínek. Žalobkyně byla toho názoru, že pokud MMR jako poskytovatel dotace a orgán státní správy vydá metodiku, která není jednoznačná, a žadatel jedná v dobré víře v tuto dokumentaci, nelze mu pak ze strany jiného orgánu státní správy klást jeho postup za vinu, pokud lze pro takový postup nalézt v metodice oporu, a žalobkyně z opatrnosti postup konzultuje se zástupcem státní správy. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedl, že v posuzovaném případě došlo k využití dotace takovým způsobem, který chtěl poskytovatel dotace podmínkami podprogramu „Podpora výstavby podporovaných bytů“ (dále jen „Podprogram“) vyloučit. Jak žalobkyně, tak prodávající jsou obchodními společnostmi, které vznikly na konci roku 2013, přičemž předmětné bytové jednotky, které byly předmětem transakce mezi žalobkyní a prodávajícím, se do majetku prodávajícího dostaly (vyjma jednotky č. X) na základě vkladu majoritního společníka a člena statutárního orgánu prodávajícího V. K. Konstatoval, že rovněž není mezi ním a žalobkyní sporu o skutečnosti, že nákup předmětných bytových jednotek žalobkyní byl financován zápůjčkou poskytnutou panem K., a to dle žalobkyní předložené smlouvy o zápůjčce poskytnuté ve prospěch P. L., tehdejší jediné společnice a jednatelky žalobkyně. Poukázal na to, že předmětná částka však byla panem K. poskytnuta přímo na účet žalobkyně. Nadto dne 12. 5. 2015 došlo k převodu obchodních podílů na žalobkyni na společníky prodávajícího tak, že se V. K. stal rovněž vlastníkem majority obchodního podílu žalobkyně. Dále se společníci a jednatelé prodávajícího stali rovněž jednateli žalobkyně. Uvedl, že během cca jednoho roku se tak osoby ovládající jako jednatelé a společníci prodávajícího (V. K., Mgr. J. S. a P. K.), jenž do dne 30. 4. 2014 vlastnil předmětné bytové jednotky, stali opět osobami ovládajícími přes žalobkyni jako její jediní jednatelé a společníci předmětné bytové jednotky. Částka poskytnutá jako dotace na nákup předmětný