7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

16 A 27/2021- 63 - text  11 16 A 27/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: rtm. R. B., narozen „X“, bytem ul. „X“, zastoupen JUDr. Markétou Soukupovou, advokátkou, sídlem Josefa Ressla 1808, 434 01 Most, proti žalovanému: Velitel vojenského útvaru 1762 – Velitelství 4. brigády rychlého nasazení, sídlem Komenského alej 1752, 438 01 Žatec, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2021, č. j. MO 38098/2021-1762, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2021, č. j. MO 38098/2021-1762, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí velitele Vojenského útvaru 1824 Žatec ze dne 9. 11. 2020, č. j. MO 319229/2020-1824, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o tom, že žalobce je povinen v souladu s § 101 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) zaplatit České republice – Ministerstvu obrany částku 78 779 Kč z důvodu odpovědnosti žalobce za 1/3 škody na svěřeném majetku v celkové výši 236 337 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud zrušil též prvostupňové rozhodnutí a uložil žalovanému zaplatit mu náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaný nedostatečně zjistil skutečný stav věci pro učinění závěru o výši škody, za kterou by měl žalobce odpovídat. Žalobce totiž ke dni 1. 1. 2020, kdy byl služebně zařazen na služební místo (myšleno zřejmě náčelníka – pozn. soudu) dotyčného skladu, nebyl seznámen s aktuálním stavem skladu. Relevantní informaci o aktuálním fyzickém stavu zásob a inventárním stavu zásob dle evidence k tomuto dni neměl ani žalovaný. Inventura nebyla provedena ani dodatečně ke dni žalobcova podpisu dohody o hmotné odpovědnosti, tj. ke dni 15. 1. 2020, přestože se nadále ze skladu vydával skladovaný materiál, a to i ten, který nemohl být ve stavu na skladě uveden, až do další inventury, která proběhla až ve dnech 15. – 17. 4. 2020. Navíc inventura skladu prováděná v posledním čtvrtletí roku 2019 (ve dnech 10. 10. – 12. 12. 2019) nebyla provedena jako celková inventura, a proto nemohla posloužit k porovnání výsledků stavu skladu zjištěného při následné inventuře provedené ve dnech 15. – 17. 4. 2020. Rozdíl ve skladových zásobách vznikl v době, kdy žalobce sklad na starosti neměl. S těmito jeho námitkami se vydaná rozhodnutí zároveň dostatečně nevypořádala. 3. Závěry žalovaného o tom, že žalobce odpovídal za zjištěnou škodu, navíc podle žalobce neměly oporu ve spise. Z provedeného dokazování podle žalobce vyplynulo, že to byl právě on, kdo po svém nástupu na sklad opakovaně upozorňoval své nadřízené na nedostatky ohledně evidence skladových zásob a na nefunkční systém vyskladňování a systém kontroly stavu skladu, a kdo inicioval dohledávání různých výdejek a různých součástek, které měly být zaevidovány v minulosti jako vydané, a přitom nebyly. Krátce po jeho novém služebním zařazení pak bylo žalobci oznámeno, že od 3. 2. 2020 proběhne inventura, kdy žalobce již od prvopočátku upozorňoval, že nejsou propsané žádanky a další výdej na VVM technikům rot a výkonným praporčíkům, jelikož byly odevzdávány por. K., který je před odjezdem na misi zřejmě neodevzdal, protože následně byly nalezeny v jeho stole, přičemž nebyly řádně vyplňovány, natožpak řádně skladově propsány. Nebylo tak možné zjistit přesný počet kontrolovaného materiálu ve skladu v době od 10. 10. – 12. 12. 2019. Uvedené zjištění, o němž věděl například rtm. J. a rtm. M., žalobce pochopitelně řádně hlásil příslušným funkcionářům. Proto je pro něj nepochopitelné, že posléze byla vydána napadená rozhodnutí. 4. Žalobce upozornil též na to, že již při inventuře ze dne 7. 2. 2020 byl zjištěn schodek/rozdíl u cca 700 položek, kdy se podařilo zpětně dohledat cca 400 skladových položek. Nedohledáno pak zůstalo cca 300 skladových položek, na které (a vedle toho i na 70 nahodilých položek) se následně zaměřila inventura provedená ve dnech 15. – 17. 4. 2020. Ke zjištění předmětné škody tak nedošlo až v rámci inventury provedené ve dnech 15. – 17. 4. 2020, nýbrž již při inventuře ze dne 7. 2. 2020, kdy stále docházelo k soustavnému výdeji materiálu ze skladu. Není tak pravda, jak je uvedeno na str. 6 prvostupňového rozhodnutí, že v době od 15. 1. 2020 – 15. 5. 2020 (myšleno zřejmě 15. 4. 2020 – pozn. soudu), kdy byla provedena další inventura, nikdo nehlásil nesrovnalosti (schodek) ve skladových zásobách a nikdo neřešil zjištěný schodek, neboť především žalobce tak činil. Tato skutečnost by podle něj měla vyplynout ze spisového materiálu. Žalobce doplnil, že navíc nebyl nikdy proškolen na své nové služební zařazení k 1. 1. 2020, tj. na náčelníka skladu, když v dané době byl proškolen jen na pozici řidič – skladník. 5. Vydaná rozhodnutí podle žalobce vykazují i prvky libovůle v rozhodovací činnosti správních orgánů a zneužití vztahu podřízenosti a nadřízenosti. Žalobce zopakoval, že ke dni 1. 1. 2020, kdy byl služebně zařazen na služební místo (náčelníka – pozn. soudu) dotyčného skladu, nebyl seznámen s aktuálním stavem skladu. K podpisu dohody o hmotné odpovědnosti došlo až ke dni 15. 1. 2020, přesto se průběžně i koncem roku 2019 až do dubna 2020, kdy proběhla inkriminovaná inventura, ze skladu vydával skladovaný materiál. To podle žalobce nebylo v souladu s platnými právními předpisy včetně zákoníku práce a čl. 16 bod 1 rozkazu ministra obrany ze dne 2. 11. 2011, č. 55/2011, o inventarizaci majetku a závazků v rezortu Ministerstva obrany (dále jen „rozkaz o inventarizaci“), který příslušným vedoucím organizačního celku a majetkovému orgánu stanovuje povinnost v prováděcím období inventarizace maximálně omezit účetní pohyby majetku. 6. V případě inventury provedené ve dnech 15. – 17. 4. 2020 podle žalobce navíc není zřejmé, o jaký typ inventury ve smyslu čl. 1 rozkazu o inventarizaci se jednalo, neboť zde se pod písm. l) pojednává o tzv. prvotní inventuře a pod písm. m) o tzv. dodatečném inventurním soupise. Oba typy inventur se přitom provádějí v odlišných režimech a odlišnými relevantními parametry (co se prokazuje, k jakému datu atd.). Tytéž nejasnosti žalobce spatřuje i ve vztahu k inventuře skladu prováděné ve dnech od 10. 10. 2019 do 12. 12. 2019. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný předložil k výzvě soudu správní spis spolu s písemným vyjádřením k žalobě, ve kterém navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že při objasňování vzniku škody postupoval v souladu s rozkazem Ministerstva obrany č. 47/2013 – Předcházení škodám a řešení škod na majetku v působnosti Ministerstva obrany ze dne 5. 6. 2013. Bylo zjištěno, že za vzniklou škodu ve výši 236 337 Kč na materiálovém uskupení MU 2.3, MU 2.4 a MU 4.1 u lokální jednotky 182430 v budově skladu č. „X“ a č. „X“ vedenou pod EKŠ 1918240002775 odpovídali žalobce, čet. L. M. a čet. M. B., kteří dne 15. 1. 2020 uzavřeli Dohodu o společné hmotné odpovědnosti ev. č. 363/21-21/12/2020-1824, jejíž přílohou byl i Dílčí inventurní soupis z inventarizace uskutečněné ve dnech 10. 10. – 12. 12. 2019, který žalobce podepsal dne 9. 1. 2020. Podle bodu 2 Dohody byly svěřené hodnoty převzaty na základě inventarizace, která se uskutečnila ve dnech 10. 10. – 12. 12. 2019 a která byla provedena komisí, jejímž členem byl i žalobce. Žalovaný poukázal na § 104 a § 101 odst. 3 zákona o vojácích z povolání s tím, že důkazní břemeno k prokazování zavinění bylo zcela na straně hmotně odpovědné osoby. 8. Žalovaný dále uvedl, že žalobce byl v rámci svého předchozího zařazení v roce 2017 přeškolen na pozici skladník proviantu, a bylo mu tedy ze strany zaměstnavatele dáno přinejmenším minimální osvětlení principů skladového hospodářství. Od 1. 10. 2016 do 31. 12. 2019 působil na systematizovaném místě skladník hospodářského skladu hospodářské čety roty logistiky 41. mechanizovaného praporu, na které byl řádně proškolen, a splňoval tak kvalifikační podmínky pro jmenování do vyšší hodnosti na funkci náčelník skladu dle § 7a zákona o vojácích z povolání. 9. Inventarizace prováděná ve dnech 10. 10. – 12. 12. 2019 byla pravidelnou každoroční celkovou inventarizací, která sloužila jako podklad pro účetní závěrku na konci roku 2019. V přípravném období této periodické inventarizace stanovené od 3. 9. do 9. 10. 2019 proběhlo školení inventarizačních komisí; žalobce byl proškolen 4. 10. 2019. Výše škody žalobci byla známa již z předchozího objasňování škody. Replika žalobce 10. V replice ze dne 3. 7. 2021 žalobce namítl, že se žalovaný nepřípustně pozdě až v řízení před soudem, a nikoliv ve správním řízení, pokouší zdůvodnit, že inventarizace provád