8 As 109/2013 — Nejvyšší správní soud

16 A 45/2019- 49 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 16 A 45/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: V. M. G., narozený „X“, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem „X“, zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2019, č. j. MV-131324-4/SO-2019, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 17. 10. 2019, č. j. MV-131324-4/SO-2019, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 27. 8. 2019, č. j. OAM-767-21/ZP-2019, se pro vadu řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2019, č. j. MV-131324-4/SO-2019, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 8. 2019, č. j. OAM-767-21/ZP-2019, kterým byla dle § 77 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) žalobci zrušena platnost povolení k trvalému pobytu a bylo rozhodnuto dle § 77 odst. 3 téhož zákona o tom, že žalobce je povinen vycestovat z území České republiky ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případě 30 dní od propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce namítal, že hodnocení a zkoumání dopadu zrušení povolení k trvalému pobytu do jeho soukromého a rodinného života bylo ze strany správních orgánu výhradně paušální, celým odůvodněním se prolíná v zásadě pouze jeho odsouzení pro přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2, odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, přičemž však vzhledem k dikci § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců byl správní orgán I. stupně povinen se zabývat především přiměřeností rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu především do jeho soukromého a rodinného života. V této souvislosti zdůraznil, že aby správní orgán mohl tyto dvě skutečnosti vůči sobě poměřit, měl by nejprve soukromé, rodinné a celkové zázemí žalobce v České republice bez důvodných pochybností zjistit a až následně tato zjištění poměřit oproti závažnosti jeho trestněprávního jednání. Dle žalobce správní orgán I. stupně, i když provedl navrhovaný výslech jeho osoby, obsahově ho jako důkaz zcela pominul, stejně tak jako všechny doložené listinné doklady včetně vyjádření jeho manželky a dětí. V odůvodnění se pak správní orgán I. stupně v zásadě omezil na konstatování, že tyto listiny byly založeny a že výslech se žalobcem byl proveden, nicméně jaké závěry z těchto důkazů vyplývají a jak konkrétně správní orgán I. stupně tyto důkazy hodnotil, již správní orgán I. stupně v odůvodnění rozhodnutí neuvádí. Reálně tak soukromé a rodinné zázemí žalobce nepoměřil oproti závažnosti jeho protiprávního jednání. Správní orgán I. stupně pouze opakovaně odkázal na to, že nelegální obchod se zvířaty a částmi jejich těl je celosvětovým problémem s dalekosáhlými dopady, kdy rozvedl, že dle jeho názoru nejenže dochází k hubení vzácných a ohrožených druhů zvířat, ale dochází také k narušování celkové přírodní rovnováhy, přičemž již dále alespoň v obecné rovině nijak nezohledňuje, že Česká republika není zemí, kde k hubení takových živočichů reálně dochází. 3. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobce konstatoval, že zrušení trvalého pobytu by mělo být skutečně až nejkrajnějším řešením v případě potřeby ochrany veřejného pořádku, bezpečnosti a zdraví. Dle žalobce jeho trestněprávní provinění nedosáhlo takové intenzity, aby vyžadovalo zrušení jeho povolení k trvalému pobytu a tím i odloučení od manželky a dvou nezletilých dětí na předem neznámou, pravděpodobně však velmi dlouhou dobu. Především upozornil na to, že obě nezletilé děti již na domovský stát nemají žádné vazby, jejich případný návrat za otcem je tak zcela vyloučen. Poznamenal, že pokud jde o nastíněnou možnost, že by požádal o „nižší pobytový status“, nejeví se takový postup účelným a reálným, neboť o právních titulech opravňujících cizince k pobytu na území České republiky je rozhodováno na základě podané žádosti a za podmínek stanovených zákonem o pobytu cizinců, přičemž nelze předjímat, jakým způsobem příslušný orgán o žádosti rozhodne. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný soudu předložil příslušný správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný trval na zákonnosti a správnosti jeho rozhodnutí, přičemž odkázal na část III. napadeného rozhodnutí, kde se dostatečně podrobně vyjádřil k odvolacím námitkám žalobce a v tomto vyjádření neshledal potřebu změny. Posouzení věci soudem 5. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během 30 denní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 6. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Podle § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců Ministerstvo [vnitra] platnost povolení k trvalému pobytu dále zruší povolení k trvalému pobytu, byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce do 3 let včetně za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života. 8. Soud se nejprve zabýval obecně formulovanou námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Jak vyplynulo ze žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný dospěl k závěru, že došlo k naplnění dikce § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Z rozhodnutí žalovaného je dále patrné, z jakých podkladů vycházel a jakými úvahami se řídil. Žalovaný při jeho rozhodování vycházel především z vlastní evidence, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 3 T 138/2014, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 9 To 96/2018, a opisu rejstříku trestů. Žalovaný rovněž hodnotil dopad jeho rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce a shledal, že v tomto případě nebude dopad jeho rozhodnutí znamenat nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce. Své úvahy v tomto směru v rozhodnutí žalovaný odůvodnil. Z výše uvedených důvodů považuje soud žalobcem vznesenou námitku nepřezkoumatelnosti za nedůvodnou. 9. Z § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců plyne, že pro zrušení trvalého pobytu dle tohoto ustanovení je třeba, aby současně byly splněny dvě podmínky, a to odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce do 3 let a přiměřenost tohoto rozhodnutí z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince. Mezi účastníky není v posuzované věci sporu o tom, že žalobce byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 9 To 96/2018, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 9 To 96/2018, pravomocně odsouzen pro přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rosto