— Nejvyšší správní soud

16 A 76/2020- 30 - text  7 16 A 76/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobkyně: Š. Ch., narozená X, bytem X, zastoupená Mgr. Kamilem Fotrem, advokátem, sídlem Náchodská 760/67, 193 00 Praha 9, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2020, č. j. KUUK/068835/2020/TZ, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 29. 4. 2020, č. j. KUUK/068838/2020/TZ, a rozhodnutí Městského úřadu Hošťka ze dne 26. 3. 2020, č. j. H/538/2020, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2020, č. j. KUUK/068835/2020/TZ, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Hošťka (dále jen „městský úřad“), ze dne 26. 3. 2020, č. j. H/538/2020. Tímto rozhodnutím městský úřad podle § 74 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o matrikách“), nepovolil změnu rodného příjmení žalobkyně z „B.“ na „V.“. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně předeslala, že se domáhala povolení změny rodného příjmení z B. na rodné příjmení V., které nosila až do doby rozhodnutí Městského národního výboru v Litoměřicích ze dne 5. 4. 1984, č. j. 107/84, které nabylo právní moci dne 1. 6. 1984 a kterým byla povolena změna příjmení žalobkyně z rodného příjmení V. na příjmení B. Uvedla, že se jedná o individuální i veřejný zájem na ochraně jejího jména, neboť po ní nelze spravedlivě požadovat, aby akceptovala matriční zápis. Dodala, že nikdy nepřivolila ke změně svého rodného příjmení na B., neboť změnu rodného příjmení realizovala její matka a ani jí nebyl určen opatrovník, který by mohl účinně hájit její zájmy. 3. Namítla, že žalovaný neposkytl ochranu jejím oprávněným zájmům na změnu rodného příjmení. Postup žalovaného označila za přepjatý a neodpovídající zásadám dobré správy a principu proporcionality, neboť okolnost, že správní orgán nenalezl pro svou úřední činnost výslovné dovolení v zákoně o matrikách, nemůže být na újmu oprávněným zájmům žalobkyně, především pokud existuje veřejný zájem na ochraně jména žalobkyně, jakož i její rodiny. 4. Konstatovala, že nežádala o změnu svého jména ani příjmení ve smyslu § 72 zákona o matrikách, ale domáhala se, aby nadále nebylo uváděno jako její rodné příjmení B., které jí bylo úředně změněno namísto jejího rodného příjmení V., které je uvedeno např. v knize narozených při narození dítěte i v příslušné matriční knize a ukazuje na rodinný původ žalobkyně a její vztah k ascendentům. Za nesprávné označila tvrzení žalovaného, že neužívá rodné příjmení, neboť jej má povinnost užívat např. dle § 24 zákona o matrikách ve spojení s § 29 a § 30 téhož zákona. Rovněž jej musí uvádět v úředním styku i na celé řadě formulářů. 5. Uvedla, že žalobou napadeným rozhodnutím bylo prohloubeno narušení rodinné pospolitosti žalobkyně a rodiny V., ze které je žalobkyně zcela neodůvodněně vydělována. Uváděním rodného příjmení B., a nikoliv V., dochází k odkazování na neexistující příbuzenský poměr žalobkyně a nelze po ní spravedlivě požadovat, aby toto i nadále trpěla a popírala svůj vztah ke skutečnému otci a předku. Takový stav je dle žalobkyně v rozporu s přirozeným právem na rodné příjmení V., neboť pochází z rodiny V. a je i v rozporu s veřejným zájmem, neboť veřejným zájmem je ochrana rodiny a rodičovství. 6. Žalovaným učiněný výklad § 72 odst. 2 zákona o matrikách označila žalobkyně za nepřiléhavý, přepjatý, restriktivní a učiněný v její neprospěch. Podotkla, že jménem člověka je jeho osobní jméno a příjmení, jako i další jména a rodné příjmení. Namítla, že žalovaný jí de facto brání v právu užívat její rodné příjmení uvedené v knize narození, které odkazuje na rodinnou pospolitost, ze které pochází a ke které fakticky přináleží a je i jedním z jejích osobnostních atributů. Uvedla, že občanský zákoník platný a účinný v době změny příjmení normoval nejen ochranu osobnosti, tj. mimo jiné i jména a příjmení, ale též jí, coby nezletilé, přiznával způsobilost k takovému právnímu jednání, které je přiměřené rozumové a volní povaze v té době nezletilé žalobkyně, tedy její stanovisko mělo být zjištěno, což se nestalo, neboť nikdy ke změně příjmení nepřivolila. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. K námitce žalobkyně, že ke změně svého příjmení nikdy nepřivolila a neměla určeného opatrovníka, žalovaný uvedl, že v době změny příjmení byla žalobkyně nezletilá a žádost o změnu příjmení za ni podala její matka, která k žádosti doložila rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 1983, č. j. 11 Ce 423/83-72, jímž byl nahrazen souhlas otce se změnou příjmení tehdy nezletilé žalobkyně. Dodal, že z výše uvedeného rozsudku vyplývá, že nebyly shledány žádné důvody, aby ke změně příjmení nedošlo, a rovněž z jeho záhlaví je zřejmé, že žalobkyně byla zastoupena opatrovníkem, a to Okresním národním výborem v Litoměřicích. 8. Žalovaný k námitce týkající se výkladu zákona o matrikách odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a podotkl, že změna jména a příjmení je upravena v § 72 odst. 1 zákona o matrikách. Uvedl, že žalobkyně dne 6. 1. 1990 uzavřela manželství a užívá společné příjmení se svým manželem „Ch.“. S odkazem na § 72 odst. 1 ve spojení s § 68 odst. 1 zákona o matrikách vyložil, že žalobkyně je povinna užívat příjmení „Ch.“, na kterém se při uzavírání manželství s manželem dohodli, a své rodné příjmení „B.“ tedy od uzavření manželství neužívá, a nemůže tudíž žádat o povolení změny svého rodného příjmení. Městský úřad tedy dle žalovaného postupoval v souladu se zákonem, neboť žalobkyně rodné příjmení od roku 1990 neužívá. Podotkl, že na situaci nic nemění skutečnost, že žalobkyně se změnou příjmení nesouhlasila, neboť byla zastoupena matkou jako zákonnou zástupkyní a souhlas jejího otce nahradil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 11 Ce 423/83-72. Konstatoval, že došlo k řádnému posouzení věci, bylo rozhodnuto v souladu s příslušnými právními předpisy a všechny uplatněné námitky byly vypořádány. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Replika žalobkyně k vyjádření žalovaného 9. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, ve které nesouhlasila s tím, že si přála změnu příjmení, neboť jako dítě se neměla možnost vyjádřit a Městský národní výbor v Litoměřicích ani Krajský soud v Ústí nad Labem nikdy nezjišťovali její stanovisko ke změně příjmení, což musí být zřejmé ze spisového materiálu. Zopakovala, že postupem žalovaného byl narušen individuální i veřejný zájem na ochraně jejího jména a porušeny zásady dobré správy a proporcionality. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.‏“) bez jednání, neboť žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila a žalovaný nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 11. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 12. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 13. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Dne 3. 12. 2019 byla městskému úřadu postoupena žádost žalobkyně o povolení změny rodného příjmení z „B.“ na „V.“, kterou žalobkyně odůvodnila tím, že má špatný vztah s otčímem a zároveň kladný vztah k biologickému otci A. V. a že její rodné