1 Afs 100/2009 — Nejvyšší správní soud

16 Af 27/2020- 46 - text  17 16 Af 27/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobkyně: Kostka Krásná Lípa, p. o., IČO: 75139090, sídlem Masarykova 1094/4, 407 46 Krásná Lípa, zastoupena JUDr. Zbyňkem Pražákem, advokátem, sídlem Jugoslávská 112/23, 407 46 Krásná Lípa, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2020, č. j. 13693/20/5000-10610-711844, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2020, č. j. 13693/20/5000-10610-711844, jímž bylo zamítnuto její odvolání a byly potvrzeny dva platební výměry Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“), a to platební výměr ze dne 27. 6. 2014, č. 135/D/2014, č. j. 1592688/14/2500-04703-506757 (dále obvykle jen „platební výměr č. 1“), a platební výměr ze dne 26. 6. 2014, č. 136/D/2014, č. j. 1592698/14/2500-04703-506757 (dále obvykle jen „platební výměr č. 2“). Platebním výměrem č. 1 správce daně podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“) a podle § 139 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) vyměřil žalobkyni odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 134 122 Kč. Platebním výměrem č. 2 správce daně podle § 44a odst. 4 písm. c) rozpočtových pravidel a podle § 139 a § 147 daňového řádu vyměřil žalobkyni odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 23 669 Kč. Žalobkyně se domáhala nejen zrušení rozhodnutí žalovaného, nýbrž i obou platebních výměrů správce daně v rozsahu, v jakém byly napadeny odvoláním. 2. Soud podotýká, že žalovaný rozhodoval o odvolání žalobkyně proti výše uvedeným platebním výměrům již podruhé, když předchozí dvě rozhodnutí žalovaného, kterými žalovaný rozhodl samostatně o odvoláních proti oběma platebním výměrům, byla zrušena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 3. 2019, č. j. 15 Af 103/2015-110 (dále někdy též „zrušující rozsudek“). Důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného byla skutečnost, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadených rozhodnutí, neměl oporu ve správním spise, jelikož žalovaný při svém rozhodování vycházel výhradně ze závěrů, které mu sdělil poskytovatel dotace Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (dále jen „poskytovatel dotace“), aniž tyto závěry jakkoli ověřil. Věc byla tedy soudem vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žaloba 3. V žalobě žalobkyně předeslala, že v období od 17. 12. 2012 do 11. 6. 2014 u ní z podnětu poskytovatele dotace, který vyjádřil podezření na porušení rozpočtové kázně, probíhala daňová kontrola zaměřená na čerpání dotace na realizaci projektu „Aktivizace rodin“, reg. č. CZ 1.04/3.2.01/19.00248 (dále jen „projekt“). Podle žalobkyně je celý spor veden o výklad formulace uvedené v rozhodnutí poskytovatele dotace o přiznání dotace ze dne 22. 6. 2011, č. OP LZZ – ZS 824 – 785/2011, (dále jen „rozhodnutí o dotaci“) a o výklad Metodiky způsobilých výdajů operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost MAD 95 vydané poskytovatelem dotace dne 1. 1. 2011, číslo vydání 1.6 (dále jen „metodika MAD“). Žalobkyně namítala, že žalovaný v napadeném rozhodnutí v podstatě jen opakuje argumenty uvedené ve zprávě o kontrole, aniž by se meritorně věnoval věcným a právním argumentům žalobkyně, ve vztahu k nimž neuvedl žádné důvody či právní rozbor, proč s nimi nesouhlasil. V této souvislosti žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 103/99 zdůrazňující požadavek na řádné a vyčerpávající zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci. 4. Z metodiky MAD podle žalobkyně nevyplývá, že by způsobilé výdaje na konkrétní činnosti musely být uváděny pouze v klíčových aktivitách; rozlišovacím znakem je pouze jejich věcný obsah, tedy vynaložení výdaje na aktivity v souladu s obsahovou stránkou a cíli projektu. 5. Žalobkyně namítala, že na stranách 5 – 12 napadeného rozhodnutí uvedl žalovaný tabulku, do které však nezahrnul argumentaci žalobkyně z jejích dřívějších podání předložených správci daně. 6. Žalobkyně dále v žalobě příkladmo uvedla údajná pochybení žalovaného. V odstavci 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že odvolací orgán v souladu se správcem daně z celkové částky poskytnutých prostředků vyloučil tu část nezpůsobilých výdajů, která byla použita v rozporu s cílem, na který bylo možné poskytnuté finanční prostředky použít. Avšak cílem, na který bylo možné prostředky použít, je dle žalobkyně právě realizace klíčových aktivit. Nedošlo tedy k neoprávněnému použití poskytnutých prostředků, neboť tyto prostředky byly použity na realizaci klíčových aktivit. Nemohly tedy být použity v rozporu s cílem dotace. 7. Dle názoru žalobkyně žalovaný v odstavci 20 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně slučuje „povinné další vzdělávání sociálních pracovníků“ a to, že „přesné zaměření odborných akreditovaných kurzů bude stanoveno plánem osobního rozvoje“. To jsou dvě různé věci, dvě různá ustanovení rozhodnutí o dotaci. Ostatně v rozhodnutí jsou oddělena čárkou. Nejen z logického výkladu, ale i z jazykového výkladu rozhodnutí o dotaci a z jeho systematického výkladu s odkazem na § 111 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „zákon o sociálních službách“) dle žalobkyně vyplývá, že rozhodnutím o dotaci předepsané vzdělávání pracovníků nemusí být prováděno pouze formou akreditovaných kurzů. V této souvislosti žalobkyně poukázala na skutečnost, že v rozhodnutí o dotaci ve výčtu kurzů je uvedeno i vzdělání „preventista řečové výchovy“, což není a nebylo akreditované vzdělávání. 8. Žalobkyně upozornila, že v odstavci 22 odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že standardy ani metodiky, jejich vytváření, příprava, připomínkování ani zpracování nejsou uvedeny v popisu činnosti klíčových aktivit projektu. Žalobkyně namítá, že v rozhodnutí o dotaci se uvádí, že žalobkyně má povinnost naplnit monitorovací indikátory. Ty jsou uvedeny v příloze č. 4 rozhodnutí o dotaci, přičemž indikátor 07.57.00 výslovně uvádí, že v obci budou vytvořeny dvě nové metodiky. Žalobkyně vytvářením metodiky (standardů) postupovala podle rozhodnutí o poskytnutí dotace, přičemž vytvořením metodiky naplnila účel dotace. Žalobkyně považuje pojmy „standard“ a „metodika“ používané v oblasti sociálních služeb za shodné. 9. Dále žalobkyně namítala, že v odstavci 27 odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že správce daně vzal v úvahu i vyjádření žalobkyně, čemuž však neodpovídá fakt, že v napadeném rozhodnutí na vyjádření žalobkyně nijak věcně nereaguje. Jinými slovy, z hlediska naplnění základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí je v úvahu nevzal, když na ně nereaguje. 10. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že v odstavci 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že účel dotace bude naplněn prostřednictvím realizace klíčových aktivit, přičemž žádná klíčová aktivita neobsahuje vytváření standardů kvality a metodik. Dle názoru žalobkyně však žalovaný cituje jen část rozhodnutí o dotaci a vytrhává ji ze souvislostí z rozhodnutí o dotaci zřejmých. Rozhodnutí o dotaci v bodě 6.1 daňovému subjektu výslovně ukládá povinnost naplnit monitorovací indikátory, tedy i vytvoření dvou nových metodik. 11. Žalobkyně dále uvedla, že v odstavcích 34 a 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že konkrétní činnost související s konkrétní klíčovou aktivitou není přímo spojena s výdajem ke konkrétnímu klientu. To není dle žalobkyně pravda a svědčí to o tom, že se žalovaný neseznámil s podklady ve spise. V celkovém čerpání dotace byly uvedeny konkrétní rodiny či konkrétní jednotlivci, tedy konkrétní jména a specifikace klientů – to je součást vyhodnocení projektu. Tyto tabulky byly poskytovateli předloženy (a poskytovatel k nim neměl žádné výhrady). Uvádět jednotlivá jména klientů do tabulky, jak o ní hovoří napadené rozhodnutí, by znamenalo ji jednak naprosto znepřehlednit, jednak by to nedávalo věcný smysl. Prováděná činnost (např. konkrétní samostudium určité problematiky, třeba nájemních smluv či ukončení pracovního poměru) se týkala většiny osob, na které byl projekt zaměřen. Informaci o jednotlivých osobách čerpajících výhody z projektu poskytovatel v příslušné části zprávy obdržel. S kvalifikací konkrétní činnosti (vykázané v projektu) jako činnosti nesouvisející s klíčovou aktivitou to však dle žalobkyně nesouvisí – ani to nebylo v napadených rozhodnutích vysvětleno (např. proč by samostudium bez uvedení konkrétního jména nepatřilo do činn