5 Ads 22/2003 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 13/2021- 57 - text  9 42 Ad 13/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem, ve věci žalobce: M. D., narozený X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2021, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2021, č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 20. 1. 2021, č. j. X, jímž žalovaná podle § 56 odst. 1 písm. e) a dle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) rozhodla, že se od 8. 3. 2021 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod invalidity druhého stupně. Dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2020 již žalobce není invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale od 10. 11. 2020 je invalidní pro invaliditu druhého stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 60 %. Žaloba 2. V žalobě žalobce konstatoval, že po druhé transplantaci ledviny, provedené dne 26. 4. 2018 došlo k určité úlevě a chtěl se navrátit ke společenskému životu, proto si navýšil pracovní úvazek u zaměstnavatele. Avšak uvedl, že navýšení pracovního úvazku nemůže být samo o sobě posuzováno jako medicínsky relevantní kritérium pro závěr o stupni invalidity posuzovaného. Tyto skutečnosti také uplatnil ve svých námitkách. Dále uvedl, že v rámci námitkového řízení se jeho zdravotní stav zhoršil a byl hospitalizován v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem s těžkým průběhem onemocnění COVID-19. Poté byl žalobce opětovně hospitalizován pro stav po COVID- 19, z tohoto důvodu nemohl v námitkovém řízení komunikovat se žalovanou, proto kontakt se žalovanou zajišťovala jeho dcera M. D. Ihned po propuštění žalobce absolvoval vyšetření v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (dále jen „IKEM“), kde mu bylo diagnostikováno, že jeho onemocnění odpovídá chronickému onemocnění ledvin - stadium 5. 3. Žalobce namítal, že základním podkladem napadeného rozhodnutí byl posudek, vydaný lékařkou MUDr. P. M., Ph.D. ze dne 27. 5. 2021, ve kterém lékařka určila, že se v případě žalobce jedná o středně těžké funkční postižení při chronickém ledvinovém selhání stadia III. až IV. s chronickými závažnými komplikacemi, toto onemocnění odpovídalo kapitole XIV., odd. A, položka 6b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Míra poklesu invalidity byla zvolena na horní hranici 50 % a s ohledem na další komorbidity byla zvýšena o 10 %, celkově tedy činila 60 %. V posudku lékařka zmínila, že kontaktní osoba Masarykovy nemocnice, kterou uvedla jeho dcera k získání lékařské zprávy, nereagovala na žádost o zaslání zprávy o aktuálním stavu posuzovaného. Dle žalobce tedy posudková lékařka pouze převzala posudkové závěry a potvrdila prvoinstanční rozhodnutí. 4. Žalobce dále namítal, že je napadené rozhodnutí v rozporu se zákonem, což spatřoval zejména v porušení zásady volného hodnocení důkazů a zásady zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dle žalobce žalovaná v napadeném rozhodnutí nekonstatovala, zda posudek hodnotila z hlediska úplnosti, přesvědčivosti a objektivnosti, případně k jakému závěru dospěla. Nepřesvědčivost posudku spatřoval žalobce zejména v části týkající se hodnocení funkčních dopadů COVID-19 po respiračním selhání a ve výčtu rozhodujících podkladů o zdravotním stavu žalobce. Žalobce zdůraznil, že posudek o invaliditě má charakter rozhodujícího podkladu pro vydání rozhodnutí, nikoli však jediného a závazného podkladu. Za podstatnou vadu rozhodnutí považoval žalobce zřetelný rozpor mezi posudkem o invaliditě a podkladovou lékařskou dokumentací. Žalobce konstatoval, že si žalovaná nedožádala či nezajistila doložení relevantních aktuálních lékařských zpráv, což je v rozporu s vyhledávací zásadou ve správním řízení. Pokud by totiž žalovaná tuto povinnost splnila, musela by zjistit, že dle lékařských zpráv z IKEM se u žalobce jedná o chronické onemocnění ledvin, stadium 5. Žalobce zdůraznil, že se žalovaná nevypořádala s možnými funkčními dopady stavu po onemocnění COVID-19. Žalobce považoval za nepochopitelné, že žalovaná požádala o doložení lékařských zpráv pracovnici sekretariátu nemocnice pouze emailem, aniž by učinila úřední dožádání informací o zdravotním stavu příslušné oddělení. Takovýto postup považoval žalobce za porušení postupu dle § 51 ve spojení s § 65 odst. 2 písm. f) zákona č. 372/2011 Sb., zákona o zdravotních službách. Žalobce podotkl, že žalovaná ani v námitkovém řízení neodstranila vadu řízení, když ani při přezkumném posouzení zdravotního stavu žalobce nebyla provedena lékařská prohlídka. Neprovedení lékařské prohlídky a nevysvětlení objektivních důvodů, z nichž byla shledána jako nikoliv potřebná, je dle žalobce v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. 4 Ads 125/2011. Žalobce upozornil na skutečnost, že posudková lékařka v posudku nevysvětlila, proč nebyla lékařská prohlídka provedena a neuvedla ani jaká vhodná opatření přijala k tomu, aby zjistila skutečný stav věci. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná ve svém písemném vyjádření popsala průběh správního řízení a uvedla, že dospěla k závěru, že již nejsou splněna kritéria invalidizace třetího stupně, jsou naplněna kritéria invalidizace druhého stupně. Žalovaná konstatovala, že na základě provedeného přezkumu prvoinstanční rozhodnutí nebylo v rozporu s právními předpisy, ani nesprávné, proto námitky zamítla a prvoinstanční rozhodnutí potvrdila. S ohledem na námitky žalobce navrhla žalovaná vypracování a provedení posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky. Závěrem uvedla, že pokud příslušná komise neuzná zdravotní stav žalobce ve vyšším stupni invalidity než druhém, navrhuje žalobu zamítnout. Další podání žalobce 6. Žalobce podáním ze dne 4. 1. 2022, sdělil soudu, že vyjádření žalované nepřináší žádné nové skutečnosti a nebylo reagováno na konkrétní žalobní důvody. 7. Dále se žalobce vyjádřil k posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky ze dne 24. 11. 2021, k čemuž sdělil, že posudkový závěr považuje i nadále za nepřesvědčivý, jelikož se posudková komise jasně nevypořádala s konkrétními medicínskými důvody, z nichž hodnotí rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dle žalobce se posudková komise nevypořádala s konstatováním IKEM, podle něhož se jedná o chronické selhání ledvin, ve stadiu 5 a od jakého konkrétního okamžiku je třeba stav nemoci hodnotit jako stadium 5. Dále namítal, že posudková komise nezjišťovala jeho zdravotní stav z hlediska postcovidového syndromu, ani neověřila skutečnost, že ke dni vydání posudku ze dne 27. 5. 2021 byl i nadále hospitalizován s tímto syndromem a taktéž nedoplnila ani podkladovou dokumentaci. Žalobce měl za to, že posouzení tohoto onemocnění mělo pro hodnocení stupně funkčního postižení u chronického selhávání ledvin zcela zásadní význam. Dle žalobce nemůže být posudkový závěr hodnocen jako přesvědčivý, pokud se posudková komise odmítla zabývat dopady postcovidového syndromu na stav postižení ledvin, i když bylo z podkladové zdravotnické dokumentace patrné, že zhoršení stavu chronického selhání ledvin je v příčinné souvislosti s postcovidovým syndromem. Žalobce zdůraznil, že ani posudková komise neodstranila neúplnost zdravotnické dokumentace, když nevycházela ze zdravotnické dokumentace IKEM v době od rozvoje respiračního selhání v důsledku COVID- 19. Žalobce nesouhlasil s názorem posudkové komise, když sdělila, že invalidizující dopady postcovidového syndromu nelze hodnotit v rámci tohoto řízení, posuzování by bylo možné až na základě nové žádosti, podané před ukončením stávající dočasné pracovní neschopnosti. Dle žalobce posudková komise opomenula posoudit jeho zdravotní stav ke dni 2. 6. 2021, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí, přičemž k tomuto dni se již musel projevit důsledek postcovidového syndromu na stav chronického selhání ledvin. Závěrem žalobce uvedl, že posudek posudkové komise ze dne 24. 11. 2021 nesplnil podmínky přesvědčivosti a úplnosti, a proto navrhl vypracovat revizní posudek u jiné posudkové komise. Ústní jednání soudu 8. K řádně nařízenému jednání soudu konanému dne 11. 7. 2022 se žalobce nedostavil. 9. Pověřená pracovnice žalované při jednání soudu odkázala na písemné vyjádření k žalobě. 10. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. provedl dokazování čtením posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí