1 Afs 334/2017 — Nejvyšší správní soud

59 Af 9/2022- 105 - text 21 59 Af 9/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X sídlem X zastoupen Tomáš Goláň, daňová kancelář s.r.o. sídlem Jiráskova 1284, Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2021, č. j. X takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 3. 12. 2021, č. j. X se v rozsahu, v němž potvrzuje dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Liberecký kraj ze dne 22. 10. 2020, č. j. X, zrušuje pro vady řízení a věc se v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 22. 10. 2020, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j. X, č. j X, č. j. X, a platební výměry byly potvrzeny. Těmito dvanácti dodatečnými platebními výměry správce daně žalobci doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až prosinec roku 2016 v celkové výši 2 866 025 Kč a přináležející penále. 2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zrekapituloval, že označené prvostupňové dodatečné platební výměry byly vydány na podkladě daňové kontroly provedené Finančním úřadem pro Královéhradecký kraj. Ten dospěl k závěru, že žalobce jednak neprokázal přijetí plnění od deklarovaných dodavatelů, pokud jde o dodání reklamy na serveru seznam.cz a reklamních předmětů – mikroutěrek, jednak byl účasten na daňovém podvodu, pokud jde o fyzickou outdoor reklamu. Žalovaný po podání odvolání uložil správci daně doplnit řízení, načež dospěl k odlišnému právnímu názoru. O daňový podvod se dle žalovaného jedná nejen v případě outdoor reklamy, ale také v případě reklamy na serveru seznam.cz. Pouze v případě dodání reklamních mikroutěrek nebyla věc posouzena jako daňový podvod, neboť ani nebyly splněny hmotněprávní podmínky nároku na odpočet daně, když mikroutěrky byly žalobci dodány přímo jejich výrobcem – společností Twin Production, nikoli nastrčenou společností Sinkler. 3. K samotné existenci daňového podvodu žalovaný popsal řetězce společností, na jejichž konci stál žalobce. U žalobcových dodavatelů – společností X, X, a X (resp. u společnosti X, která v řetězci předcházela X) docházelo k masivnímu (násobnému) navyšování ceny plnění dodávaného posléze žalobci. Uvedené společnosti si vysokou daňovou povinnost na výstupu kompenzovaly vstupy od řady dalších společností sídlících obvykle na virtuálních adresách, které nehradily daňové povinnosti. Předmětné vstupy byly v kontrolních hlášeních zpravidla vykazovány v neadresných oddílech B3 (plnění do 10 000 Kč). Byla tak uměle vytvořena nepřehledná struktura subjektů transferujících nárok na odpočet daně v řetězci až k finálnímu „spotřebiteli“ – ke společnostem Kolokvium, Sinkler a Vorlem (všechny identifikovány jako missing trader typu cross invoicer), které si právě díky těmto fiktivním vstupům ponižují vlastní daňovou povinnost, jež je vysoká, jelikož poskytují jiné plnění za několikanásobně navýšenou cenu svým zákazníkům včetně žalobce, jenž je brokerem profitujícím z podvodného řetězce. 4. Jednatelé či společníci společností X, X, X a X byli bílí koně propojení skrz fotbal a obec Libišany, což vyplynulo z jejich výslechů. Zmíněné společnosti ve skutečnosti ovládal někdo jiný, což je spolehlivým znakem podvodné struktury. Narušení neutrality daně je zřejmé, neboť společnosti stojící na počátku řetězce nehradily daňové povinnosti a daň nebylo možno ani vymáhat z důvodu absence majetku. Také u společností X, X, X a X zůstala veškerá doměřená daň neuhrazena. Posuzované obchodní transakce nebyly prováděny subjekty, které se snaží dosahovat ekonomického zisku, nýbrž probíhaly v uměle vytvořených spletitých strukturách, které byly vytvořeny za účelem krácení DPH. 5. Žalovaný dále popsal objektivní okolnosti svědčící o tom, že žalobce o daňovém podvodu musel vědět. Žalobce měl s online kampaní na seznam.cz zkušenost z roku 2015, kdy zde inzeroval pan X jako fyzická osoba, a věděl, kolik zde stojí reklamní prostor. Ze sdělení společnosti Seznam vyplynulo, že reklamní kampaň na rok 2016 si žalobce fakticky sjednal sám prostřednictvím své obchodní ředitelky X. Žalobce nedokázal věrohodně vysvětlit, proč začal na reklamní kampani spolupracovat se společností Kolokvium jednající panem X a jaké byly okolnosti pozdějšího navázání spolupráce s panem X, resp. společností X, pro niž pan X pracoval na dohodu o provedení práce. Práce pana X na vedení kampaně spočívala ve vyřazování a nahrazování statisticky nejslabších reklamních bannerů. Její hodnota hrubě neodpovídá ceně cca 5,4 mil. Kč, kterou žalobce za toto vedení kampaně za 10 měsíců zaplatil. S obchodními zástupci Seznamu se pan X nesetkával. Pokud žalobce neúspěšně sháněl zaměstnance – specialistu na marketingovou kampaň, jak uvedla X, je s podivem, že tuto práci nenabídl panu X, jenž byl známý/kamarád pana X a pracoval pro společnost X pouze na dohodu o provedení práce. 6. Pokud jde o outdoor reklamu, žalovaný označil za objektivní okolnost „střídání se“ právnických osob, které žalobci poskytovaly plnění. Žalobce neřešil, jaká právnická osoba je jeho dodavatelem, neboť klíčová pro něj byla osoba X. Za nového dodavatele X jednal opět pan X, který již žalobci jako dohodář společnosti X zastřešoval reklamní kampaň na webu. Společnost X poskytovala reklamní plochy panu X v roce 2015. Reklamy na těchto plochách nenechal jednatel Kolokvia X sejmout ani po ukončení spolupráce, také žalobce nekontaktoval vlastníky ploch. Žalobce čekal měsíce na nástup společnosti X, která mu od července 2016 začala pronajímat tytéž plochy za stejnou cenu, jako je Kolokvium pronajímala X. Žalobce, jenž deklaroval, že ceny na trhu zná, přitom musel vědět, že ceny pronájmu ploch jsou nadhodnocené. Předražení bylo dle žalovaného násobné. Žalobce měl zkušenosti s umístěním reklamy v Praze za řádově nižší cenu. Nadhodnocené ceny žalobce hradil i v případech, kdy jeho reklama byla překryta reklamou hnutí ANO. Pro žalobce byla primární výše fakturace, samotné plnění bylo vedlejší. 7. Žalovaný k daňovému podvodu uzavřel, že společnosti X, X a X byly do obchodních vztahů zapojeny účelově z vůle žalobce – ne proto, aby mu poskytovaly nezbytné služby, nýbrž proto, aby jim mohl zaplatit výrazně nadhodnocenou cenu. To žalobce vědomě činil, aniž by za své peníze dostával odpovídající hodnotu. O penězích vybíraných opakovaně z účtů X, X, X a X žalovaný dále uvažuje tak, že byly z větší části vráceny zpět žalobci (skupina pana X si nechala provizi), jelikož v tomto podvod spočívá a bez peněžní vratky by z pohledu žalobce nedával smysl. Žalovaný proto dospěl k závěru, že žalobce musel vědět o podvodu, jelikož za daných okolností je nedbalostní účast žalobce na podvodu vyloučena. Nebylo tedy uznáno přijetí preventivních opatření, jelikož žalobce se do obchodování se svými dodavateli zapojil zcela vědomě a předmětné transakce se jeví jako předem promyšlený podvod na DPH. 8. Po vypořádání daňového podvodu se žalovaný věnoval dodávkám mikroutěrek. Deklarovaným dodavatelem byla dle předložených daňových dokladů společnost X. Uskutečnění dodávek tímto dodavatelem však bylo důvodně zpochybněno, a to mj. na podkladě výpovědi jednatele společnosti X, která byla výrobcem mikroutěrek. Její jednatel pan X prohloubil existující pochybnosti, když uvedl, že zadavatelem plnění byl žalobce, za nějž jednala X, k čemuž byla předložena mailová komunikace. Součástí této komunikace je i navazující žádost X o fakturaci na společnost X a dodání přímo žalobci do Semil. Včlenění společnosti X bylo doprovázeno dvou a půl násobným navýšením ceny a žalovaný je považuje za účelově provedené z vůle žalobce. Přenesené důkazní břemeno pak žalobce neunesl, výpovědi X a pana X jsou pod tíhou ostatních zjištění, včetně aplikace popsaného podvodného rámce, nevěrohodné. Žalobce tedy neprokázal přijetí mikroutěrek od deklarovaného dodavatele X, jeho verze byla vyvrácena zjištěním, že utěrky dodala společnost X. Žalobci proto nenáleží nárok na odpočet daně. 9. V závěrečné části napadeného rozhodnutí žalovaný konkrétně reagoval na stěžejní odvolací námitky žalobce, které se následně objevily také v žalobě. Ke stanovisku generální advokátky X ze dne 14. 1. 2021 ve věci C-4/20, „ALTI“ OOD, žalovaný uvedl, že žalobce je dezinterpretuje. Dle uvedeného stanoviska nestačí nezaplacení daně dodavatelem pro to, aby transakce byla posouzena jako podvod na DPH. V daném případě však neodvedení daně šestnácti společnostmi podvodem je, když nej