7 As 46/2010 — Nejvyšší správní soud

141 A 42/2022- 41 - text  19 141 A 42/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: F. L. K. W., narozen X, bytem X, zastoupen Mgr. Janem Halámkou, LL.M., advokátem, sídlem U Cvičiště 1024/9, 312 00 Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2022, č. j. KUUK/138190/2022/ZPZ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2022, č. j. KUUK/138190/2022/ZPZ, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kadaň, odboru životního prostředí, ze dne 30. 6. 2022, č. j. MUKK/28823/2022. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně nařídil podle § 28a odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“) umístění týraných zvířat žalobce do náhradní péče, a to feny jménem Anoushka, plemene německá doga, tmavé barvy s bílou náprsenkou, narozené dne 6. 3. 2018, číslo čipu X, a psa jménem Winston Catley Ranch, plemene německá doga, barvy harlekýn, narozeného dne 16. 10. 2020, číslo čipu X. Žaloba 2. Žalobce uvedl ve své žalobě, že z kontroly provedené dne 3. 12. 2021 na adrese X učinila Krajská veterinární správa pro Ústecký kraj (dále jen „KVSU“) kontrolní zjištění, podle kterého žalobce vědomě a dlouhodobě týral tři německé dogy. Žalobce nesouhlasil se závěry protokolu jako celku i s jednotlivými kontrolními zjištěními. Žalobce uvedl, že veškeré události související s akutním podvyživením psů, které vedly k zahájení řízení a které po dobu řízení nezohlednil ani jeden ze správních orgánů, se nestaly izolovaně, ale na pozadí mimořádného infekčního onemocnění žalobce, selhání jeho organismu a jeho hospitalizace. 3. Ke skutkovým okolnostem před provedením kontroly dne 3. 12. 2021 žalobce uvedl, že na adrese provedené kontroly bydlí sám pouze se psy. Dne 12. 11. 2021 a 15. 11. 2021 šel žalobce do nemocnice v Žatci na vyšetření, protože již skoro nemohl chodit po schodech. Tehdy bylo podezření na trombózu, což se ukázalo jako nepravděpodobné. Po vyšetření v nemocnici dne 15. 11. 2021 požádal žalobce řidiče taxislužby, aby jej po pobytu v nemocnici odvezl na nákupy, zejména pro krmení pro psy. Vzhledem k tomu, že žalobce nemohl pro celkovou tělesnou slabost vynést tašky do domu sám, pomohl mu s tím řidič, kdy svědectví řidiče žalobce navrhuje jako důkaz. Dle žalobce se jeho zdravotní stav během následujících 2 týdnů stále zhoršoval. V prvním týdnu si žalobce vybavuje péči o psy a stále prováděný úklid, na druhý týden již nemá skoro žádné vzpomínky, když pro celkovou slabost již jen ležel v posteli. Přibližně 30. 11. 2021 žalobce nouzově zavolal známému a požádal ho, aby přišel a pomohl mu se psy. Známý přišel 1. 12. 2021 večer a upozornil žalobce na podvyživený stav psů. V tu chvíli žalobce nemohl ani vstát. Jeho známý psům dal najednou příliš mnoho jídla a vody. To způsobilo psům akutní průjmy, což vedlo k pokálení celé obytné místnosti; z toho důvodu se nacházely v místnosti kašovité exkrementy, další výkaly pocházejí z týdne předtím. Večer dne 1. 12. 2021 přijela rychlá záchranná služba a Policie České republiky, kdy žalobce byl převezen do nemocnice v Žatci, z čehož si žalobce vybavuje jen okamžik, jak jej záchranáři vynášejí na nosítkách z domu. V nemocnici byl žalobci diagnostikován koronavirus. Žalobce byl hospitalizován od 1. 12. 2021 do 7. 12. 2021. 4. Žalobce namítl, že skutkové okolnosti ohledně údajného týrání psů a nedostatečného zajištění podmínek pro chov psů byly správními orgány hodnoceny nikoli objektivně, ale pouze v neprospěch žalobce, a to i ze strany KVSU, což vedlo k nezákonnému rozhodnutí o umístění zvířat do náhradní péče podle § 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat, a v konečném důsledku i k vyloučení aplikace § 28b odst. 1 zákona na ochranu zvířat ohledně stanovení podmínek k navrácení zvířat žalobci jakožto vlastníkovi. 5. Žalobce konstatoval, že ve správním řízení jsou na rozhodnutí správních orgánů kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění, kdy dle žalobce tyto nároky nesplňuje zcela ani prvoinstanční rozhodnutí a již vůbec ne žalobou napadené rozhodnutí, které bez bližšího přezkoumání jen konstatuje správnost prvoinstančního rozhodnutí a námitky odvolatele označuje za nedůvodné. 6. Žalobce upozornil na to, že správní orgán prvního stupně rozhodl zejména na základě odborných vyjádření KVSU ze dne 13. 12. 2021 a 24. 5. 2022 a na základě znaleckého posudku MVDr. Jana Bernardyho, Ph.D., ve kterých se opíral o jejich závěry, že mělo dojít k dlouhodobému týrání psů chovem v nevhodném prostředí a odpíráním krmných dávek, resp. omezování krmných dávek, tedy že žalobce se dopustil úmyslného, vědomého a dlouhodobého týrání zvířat. Žalobce konstatoval, že již v průběhu prvostupňového řízení upozorňoval správní orgán, že rozhodnutí o náhradní péči nelze vydat z důvodu, že pro vydání tohoto zvláštního opatření musí existovat „týrané zvíře“, jak plyne z textu § 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat, a musí existovat „pachatel“ trestného činu či přestupku, který se dopustil týrání, jak plyne z textu § 28b odst. 2 zákona na ochranu zvířat. Správní orgán prvního stupně dle žalobce řízení o přestupku týrání postoupil Policii České republiky k šetření pro podezření ze spáchání trestného činu, ve kterém zatím nebylo vzneseno ani obvinění žalobce. Názor krajské veterinární správy nemůže dle žalobce nahrazovat pravomocné rozhodnutí o týrání. Správní orgán nemůže dle žalobce svévolně rozhodnout o údajném týrání jako o předběžné otázce, neboť by tak nahrazoval rozhodnutí soudu a porušil presumpci neviny. S uvedenou argumentací se dle žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nevypořádal, a i přes tyto skutečnosti vzal žalovaný za prokázané, že došlo k týrání zvířat a žalobce je pachatelem tohoto týrání. Tím došlo dle žalobce k porušení zákona. 7. Žalobce upozornil, že rozporoval závěry, které se objevily v odborném vyjádření KVSU ze dne 24. 5. 2022, které navazovalo na kontrolu provedenou dne 4. 5. 2022. Dle žalobce se s těmito odvolacími námitkami žalovaný nedostatečně vypořádal. 8. Konkrétně žalobce již ve správním řízení namítal, že dle závěrů kontroly velikost chovných prostor nenaplňuje takové znaky, které zvíře potřebuje k uspokojení svého sociálního chování. Z odborného vyjádření ze dne 24. 5. 2022 lze dle žalobce jen odhadovat, jak k tomuto závěru KVSU došla, když ani nespecifikuje o kolika psech konkrétně hovoří a nijak nezdůvodňuje svůj závěr. KVSU omezuje svůj závěr o využitelné podlahové ploše na plochu 23,92 m2, aniž zohledňuje, že údaj chovatele (žalobce) o neužívání druhé místnosti je jen dočasný. Nikde v odborném vyjádření ze dne 24. 5. 2022 není dle žalobce přímo vyřčeno, o co by se měl opírat závěr, že chovný prostor je pro pět nebo jakýkoli jiný počet psů malý. KVSU svůj závěr neopírá o žádný zákonný předpis a svévolně určuje svůj výklad dostatečného chovného prostoru. Pro srovnání poukázal žalobce na vyhlášku č. 419/2012 Sb., o ochraně pokusných zvířat, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o ochraně pokusných zvířat“), která v příloze 7 v tabulce 4.1 stanoví pro psy nad 20 kg minimální podlahovou plochu pro jedno nebo dvě zvířata 8 m2 a pro každé další zvíře nejméně 4 m2. Žalobce dále pro srovnání upozornil, že německé právní předpisy doporučují pro chov velkých plemen plochu 10 m2 pro první zvíře a 8 m2 pro každé další zvíře. Pro čtyři psy se jedná o plochu 34 m2. Pro srovnání ad absurdum poukázal žalobce na vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „řád výkonu trestu“), která v § 17 určuje, že pro ubytovací místnosti určené pro ubytování více odsouzených na jednoho odsouzeného musí připadat ubytovací plocha nejméně 4 m2, přičemž cela nebo ložnice určená k ubytování pouze jedné osoby nesmí mít ubytovací plochu menší než 6 m2, a cela pro pět odsouzených by tak měla mít nejméně 20 m2. Žalobce má pro své psy obyvatelnou plochu bezmála 68 m2. Navíc citace v odborném vyjádření ze dne 24. 5. 2022 o potřebě osobního prostoru psa o určité výměře dle žalobce nekoresponduje s povahou německých dog, které dle žalobce jako chovatele jsou pomalé, klidné a většinu dne prospí. Citované charakteristiky se mohou hodit na jiné aktivní psy velkých plemen, ale nikoli na německé dogy. 9. Své teoretické závěry o „možném narušení sociálního chování umístěním psů na plochu 23,92 m2“ KVSU dle žalobce nijak nekonfrontuje s reálným stavem chovaných předvedených psů, kdy u nich žádné narušení s