1 Ao 1/2005 — Nejvyšší správní soud

40 A 4/2023- 68 - text  26 40 A 4/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudkyň Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Daniely Menclové ve věci navrhovatele: CPI Žďárek, a. s., IČO: 27916669, sídlem Vladislavova 1390/17, 110 00 Praha 1, zastoupen advokátem JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., sídlem Purkyňova 2121/3, 110 00 Praha 1, proti odpůrci: Obec Velké Chvojno, sídlem Velké Chvojno 55, 403 34 Velké Chvojno, zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Hladíkem, sídlem náměstí 28. října 1898/9, 602 00 Brno, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy „Územní plán Obce Velké Chvojno“ vydaného Zastupitelstvem obce Velké Chvojno dne 23. 3. 2022 pod č. j. 00515/2022/OÚ, takto: I. „Územní plán Obce Velké Chvojno“ vydaný Zastupitelstvem obce Velké Chvojno dne 23. 3. 2022 pod č. j. 00515/2022/OÚ se v rozsahu pozemků parcelní číslo XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ, XK, XL vše v k. ú. X zrušuje dnem nabytí právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se návrh navrhovatele zamítá. III. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 17 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Navrhovatel se v návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) podaném v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení opatření obecné povahy „Územní plán Obce Velké Chvojno“ vydaného Zastupitelstvem obce Velké Chvojno dne 23. 3. 2022 pod č. j. 00515/2022/OÚ. Současně se domáhal náhrady nákladů řízení. Návrh 2. Navrhovatel konstatoval, že je vlastníkem pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 148 pro k. ú. Žďár u Velkého Chvojna. Jedná se o pozemky parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ, XK, XL a XM vše v k. ú. X. Uvedené pozemky byly dle navrhovatele zahrnuty předchozím územním plánem do plochy 15 ŽD-P s druhem funkčního využití VP+Z – území výroby příměstského typu + izolační zeleň. Návrh napadeného územního plánu zahrnoval předmětné pozemky do plochy Z_ZD_07 s druhem funkčního využití VL – plochy pro průmyslovou výrobu a sklady – lehký průmysl (dále jen „plocha ZD7“) s tím, že využití plochy pro zastavění bylo podmíněno zpracováním územní studie. Po společném jednání došlo ke změně a pozemky navrhovatele byly zahrnuty do nezastavitelné plochy s druhem funkčního využití NZ – plochy zemědělské. Vydáním územního plánu s uvedenou změnou odpůrce zasáhl negativním způsobem do práva navrhovatele, neboť podstatně omezil právo užívat jeho pozemky. 3. Navrhovatel považuje napadený územní plán za nezákonný, a to především z toho důvodu, že se odpůrce při jeho přijímání dopustil řady procesních pochybení, která jsou takového významu, že zakládají nezákonnost územního plánu. Zejména poukázal na nezákonnost stanovisek dotčených orgánů, která nesplňovala požadavky, které na jejich odůvodnění klade právní úprava a judikatura Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Dále spatřoval nezákonnost napadeného územního plánu v nepřiměřenosti zásahu do jeho vlastnického práva. 4. Navrhovatel trval na tom, že v důsledku vynětí jeho pozemků ze zastavitelného území obce došlo ke znemožnění realizace jejich zamýšleného využití k výstavbě průmyslově-skladovacího areálu a navrhovateli zbyla z pohledu využitelnosti pozemků pouze možnost jejich zemědělského využití s tím, že pozemky jsou vedeny jako trvalý travní porost (nikoli jako orná půda). Ke změně zemědělského využití pozemků zřejmě nebude možné přistoupit, neboť dle stanovisek dotčených orgánů se na pozemcích vyskytuje kriticky ohrožený druh živočicha, jehož biotopem je právě louka. Využitelnost pozemků se tedy dle navrhovatele zúžila z příležitosti umístit na pozemcích stavební záměr na de facto holé vlastnictví, kdy navrhovatel může pouze vlastnit louku a pěstovat pícniny. V důsledku toho došlo rovněž ke značnému snížení hodnoty pozemků. Navrhovatel zdůraznil, že již investoval nemalé prostředky v řádu milionů korun do přípravy svého podnikatelského záměru. Tato investice byla přijetím napadeného územního plánu zmařena. 5. Navrhovatel namítal, že pořizovatel územního plánu založil odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatele na stanoviscích dotčených orgánů, která však nesplňují požadavky právních předpisů, neboť nebyla řádně odůvodněna. V důsledku toho je zatížený nezákonností i samotný napadený územní plán. S odkazem na odbornou literaturu navrhovatel trval na tom, že v rámci řízení o nezákonnosti opatření obecné povahy lze rovněž přezkoumávat zákonnost stanovisek dotčených orgánů. Pro stanoviska dotčených orgánů dle § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (dále jen „stavební zákon“) platí, že se pro jejich obsah použije § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) obdobně. V § 149 odst. 2 správního řádu je stanovena povinnost dotčeného orgánu své stanovisko řádně odůvodnit tak, aby obsahovalo důvody, o které se opírá, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se dotčený orgán řídil při jejich hodnocení a výkladu právních předpisů. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10.2009, č. j. 9 As 21/2009-150, publikovaný pod č. 2381/2011 Sb. NSS navrhovatel uvedl, že je třeba na základě § 154 správního řádu přiměřeně použít na daná stanoviska ustanovení o obsahu, formě a náležitostech rozhodnutí. Navrhovatel akcentoval důraz na přesvědčivost odůvodnění z důvodu ochrany práva účastníka na spravedlivý proces. Důsledkem nedostatečného odůvodnění je nepřezkoumatelnost správního aktu. 6. Následně se navrhovatel věnoval jednotlivým stanoviskům, na základě kterých došlo ke změně funkčního využití v napadeném územním plánu u jeho pozemků. Ke stanovisku Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 21. 6. 2019, č. j. KUUK/85924/2019/ZPZ, navrhovatel uvedl, že mu vytýká, že v odůvodnění neodkazuje na žádné podklady, z nichž by bylo možné ověřit závěry obsažené v tomto stanovisku. Dotčený orgán rovněž nepředložil žádné úvahy o tom, zda je nezbytné odmítnout existenci plochy ZD7 zcela, anebo zda postačí její omezení tak, aby bylo vyhověno ochraně veřejných zájmů. Krajský úřad ve stanovisku deklaroval, že v celé oblasti plochy ZD7 se vyskytuje střevlík zlatitý, který je kriticky ohroženým druhem. Kromě střevlíka zlatitého se na tomto území dle krajského úřadu vyskytují i další druhy chráněných živočichů. Dle krajského úřadu se předmětné pozemky nacházejí na západním okraji oblasti výskytu střevlíka zlatitého v České republice a je žádoucí zabránit fragmentaci území stavebními zábory, které by přerušily jeho přirozené migrační koridory. Proto je dle krajského úřadu nutné ponechat plochu ZD7 jako nezastavěné území. Krajský úřad však neuvedl, z čeho vyplývají jeho poznatky o přítomnosti konkrétních zvláště chráněných druhů živočichů na pozemcích navrhovatele, poznatky o jejich stanovištích a o migračních koridorech. Ve stanovisku nejsou uvedené žádné studie či dokumenty, z nichž by uvedené závěry vyplývaly. Stanovisko rovněž dle navrhovatele neobsahuje žádné úvahy, kterými se dotčený orgán řídil při hodnocení podkladů stanoviska a při výkladu relevantních právních předpisů. Ve stanovisku ani žádné právní předpisy nejsou uvedeny. Navrhovatel trval na tom, že není možné stanovisko založit na strohých a neověřitelných tvrzeních. Z uvedených důvodů je dle jeho názoru předmětné stanovisko nepřezkoumatelné a tedy nezákonné. 7. Dále se předmětné stanovisko zabývalo otázkou ochrany zemědělského půdního fondu (dále také jen „ZPF“). Navrhovatel i ve vztahu k této části stanoviska namítal, že nebyly uvedeny žádné podklady, ze kterých byly dovozeny příslušné závěry, nejsou v něm patrné úvahy správního orgánu ani výklad rozhodných právních norem. Ve stanovisku je uvedeno, že takovýto enormní zábor zemědělské půdy není v návrhu územního plánu dostatečně zdůvodněn, aniž by bylo patrné, co má být zdůvodněno a jakým způsobem. Ze stanoviska dle navrhovatele není patrné, co přesně je považováno za problematické. Dále je ve stanovisku charakterizována předmětná plocha a parafrázován § 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, (dále jen „zákon o ZPF“) s tím, že vzhledem k těmto omezením se vymezení plochy nejeví jako optimální a v nedalekém okolí se nachází dostatek jiných ploch vhodných pro shodný účel, které nejsou doposud využity. I ve vztahu k těmto závěrům navrhovatel namítal, že závěry stanoviska nejsou opřeny o žádné konkrétní podklady a nejsou v něm prezentovány žádné důkazy, z nichž by uvedené informace vyplývaly. Současně trval na tom, že některá tvrzení ve stanovisku jsou vysloveně nesprávná (například tvrzení, že nebyly zahájeny žádné investice k využití plochy). Navrhovatel trval na tom, že vynaložil nemalé prostředky na přípravu projektové dokumentace, na inženýrskou činnost, různé průzkumy, doprovodné studie, připojovací poplatek ČEZ a podobně. Řádově se jednalo o investice ve výši desítek milionů korun. 8. Z uve