3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

58 A 3/2023- 50 - text 9 58 A 3/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost Ukrajina bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2023, č. j. OAM-1170-17/ZR-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým mu bylo zrušeno povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a podle § 77 odst. 3 stejného zákona stanovena lhůta k vycestování z území České republiky 60 dnů od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobce byl v České republice pravomocně odsouzen ve čtyřech případech za spáchání úmyslné trestné činnosti, které se dopustil v souvislosti s řízením motorového vozidla, z toho ve třech případech se jednalo o trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky. Konkrétně se žalobce dopustil trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a opakovaně přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za spáchanou trestnou činnost soudy žalobci uložily opakovaně podmíněné tresty odnětí svobody, peněžitý trest, trest obecně prospěšných prací, opakovaně tresty zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Kromě uvedené trestné činnosti se v dalších čtyřech případech dopustil protiprávního jednání v souvislosti s řízením motorového vozidla, za jehož spáchání mu byly také uloženy peněžité tresty. Žalobce byl dále uznán vinným ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, za který mu byla uložena peněžitá pokuta. Závažné narušení veřejného pořádku spatřoval žalovaný ve skutečnosti, že se žalobce opakovaně dopouští protiprávního jednání a od jeho spáchání ho neodradily ani dříve uložené tresty a sankce. Žalobce byl odsouzený za to, že dne 21. 8. 2021 kolem 20:55 hod. na dálnici D10 ve směru na Prahu po předchozím požití alkoholických nápojů řídil osobní vozidlo. Při kontrole hlídkou Policie ČR odborným měřením provedeným analyzátorem Dräger 7510 bylo v jeho krvi ve 21:14 hod. prokázáno 2,15 ‰ alkoholu a ve 21:19 hod. 1,96 ‰ alkoholu. Ve druhém případě žalobce, přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 2 T 133/2021, uznán vinným z přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou let, po vědomém požití alkoholických nápojů, když v krvi měl nejméně 1,97 ‰ etylalkoholu, kolem 19:20 hod. dne 3. 7. 2022 v Šimonovicích v ulici V Zatáčkách a jinde řídil motorové vozidlo. Zatím v posledním případě byl žalobce odsouzený za to, že ačkoliv mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 2 T 133/2021, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou let, v Českém Dubu nejméně po komunikaci ulice Husova dne 7. 9. 2022 v době od 6:40 do 6:42 hod. řídil motorové vozidlo. První trestnou činnost spojenou s řízením motorového vozidla přitom žalobce spáchal ještě před udělením pobytového oprávnění, kdy řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, přičemž se snažil ujet policejní hlídce, která se ho snažila zastavit, nereagoval na výstražná zařízení ani varovné výstřely, přitom najížděl do služebního vozidla policie. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2023, č. j. 10 Azs 67/2023-44, z něhož vyvodil, že v posuzované věci není nutné hodnotit, zda je žalobce aktuální hrozbou pro veřejný pořádek, když plně postačuje prokázání, že v minulosti opakovaně závažným způsobem veřejný pořádek narušil. K pojmům závažné narušení veřejného pořádku žalovaný odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151, a navazující rozsudky tohoto soudu ze dne 22. 9. 2011, č. j. 7 As 112/2011-65, a ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 71/2010-112, a dále na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 7 Ca 5/2009, z něhož vyplývá, že jakékoliv narušení zákona lze za určitých okolností považovat za závažné narušení veřejného pořádku, nemusí jít při tom pouze o jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. I. US 945/20, nelze zrušení trvalého pobytu žalobce vnímat jako další trest za spáchanou trestnou činnost. 3. K tvrzení žalobce, že v případě odejmutí práva pobytu na území České republiky bude muset Českou republiku opustit a vycestovat do své domovské země, kde aktuálně probíhá válečný konflikt, žalovaný uvedl, že žalobce pochází ze západní Ukrajiny, kde v současné době žádné válečné operace neprobíhají. Navíc má možnost, poté co mu bude pravomocně zrušeno stávající pobytové oprávnění, požádat o speciální pobytový status, např. vízum za účelem strpění. 4. V další části napadeného rozhodnutí se žalovaný zabýval zásahem napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Konstatoval, že žalobce je svobodný, povolení k trvalému pobytu získal dne 26. 4. 2006. Na území České republiky žijí dospělé děti žalobceX , nar. X, a X, nar. X, oba státní příslušníci Ukrajiny a dále jejich matka X, nar. X, rovněž státní příslušnice Ukrajiny. Obě děti již ukončily studia, nejsou žádným způsobem omezeny na trhu práce, stejně jako jejich matka. Žalobce určitým způsobem, zejména finančně svým zletilým dětem a jejich matce vypomáhá. Z výsledku šetření nicméně nevyplynulo, že by děti žalobce a jejich matka byly na jeho přítomnosti existenčně závislé. Veřejný zájem na zrušení trvalého pobytu žalobce je v posuzovaném případě dle žalovaného větší než dopad do jeho soukromých vazeb. Žalobce je dospělý a plně zodpovědný za své jednání. Trestnou činnost spáchal vědomě bez ohledu na její dopad na životy svých dětí a jejich matky žijících na území České republiky. I přes déletrvající pobyt žalobce v České republice je rozhodnutí vzhledem ke spáchané trestné činnosti dle žalovaného přiměřené. Skutečnost, že je žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu, mu nijak nebrání v tom, aby si požádal o udělení nižšího pobytového oprávnění, byť ne tak výhodného, jako je povolení k trvalému pobytu. II. Žaloba 5. Žalobce ve včasně podané žalobě především zdůraznil, že na řízení ve věci zrušení trvalého pobytu nelze mechanicky aplikovat § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců bez ohledu na základní principy lidskosti, a je nutno posuzovat přiměřenost rozhodnutí v kontextu jeho dopadů do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků. Zrušení trvalého pobytu představuje závažný zásah, pro který musí existovat reálná hrozba působící do budoucna, a nikoliv pouze protiprávní jednání nejnižší trestné společenské škodlivosti v minulosti. Pojem narušení veřejného pořádku zahrnuje odsouzení za spáchání závažného trestného činu a vztahuje se např. na případy podpory terorismu nebo extrémistických postojů. Jednání žalobce nedosáhlo takové intenzity, aby ospravedlňovalo zrušení jeho trvalého pobytu a stanovení příkazu k vycestování do země ve válečném konfliktu s všeobecnou mobilizací. Zájem na zachování osobního a rodinného života v posuzovaném případě významně převažuje nad zájmem na zrušení trvalého pobytu žalobce. Napadené rozhodnutí nezkoumalo rozsah vazby žalobce k území České republiky, délku pobytu manželky a jeho dětí, jejich vazbu k území a vzájemné závislosti. Žalobce žije v České republice dlouhodobě a spojoval s pobytem zde veškeré své budoucí životní plány. V České republice také vychoval dvě nyní zletilé děti, odváděl daně, sociální a zdravotní pojištění. Činnost, která mu je kladena za vinu při rozhodování o zrušení trvalého pobytu, byla dílem zahlazena a osvědčena v roce 2008, tj. před 15 lety. Za trestnou činnost žalobci nikdy nebyl uložen trest odnětí svobody, vždy toliko tresty alternativní, konkrétně peněžité, obecně prospěšné práce a zákaz řízení motorových vozidel. Žalobce zdůraznil, že cizincům, kteří mají na území České republiky integrovanou rodinu, by měla být vždy poskytována vyšší ochrana oproti ostatním cizincům, kteří do společnosti tak hluboce integrováni nejsou. 6. Žalobce dále tvrdil, že mu žalo