4 Ads 147/2011 — Nejvyšší správní soud

58 Ad 10/2022- 27 - text 7 58 Ad 10/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce : X, narozený dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2022, č. j. MPSV-2022/173240-917, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Liberci (dále jen „úřad práce“) ze dne 2. 9. 2022, č. j. 38105/2022/JNN, kterým úřad práce nepřiznal žalobci dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví. 2. Žalobce podal dne 30. 8. 2022 žádost o dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví, v níž konstatoval, že byl sankčně vyřazen z evidence úřadu práce, nemá našetřené žádné finanční prostředky a nemůže tudíž nakupovat potraviny. V potravinové bance byl rovněž odmítnut. V prohlášení o celkových majetkových poměrech uvedl, že nevlastní žádný nemovitý ani movitý majetek, disponuje finančními prostředky ve výši 1 589, 05 Kč a dlouhodobě nemá žádný příjem. 3. Úřad práce do spisové dokumentace zahrnul čtyři výpisy z účtu žalobce za měsíce duben, květen, červen a červenec, protokol o ústním jednání ze dne 30. 8. 2022 a dva standardizované záznamy sociálního pracovníka Magistrátu města Jablonec nad Nisou ze dne 14. 4. 2022 a 11. 5. 2022 z žalobcovy návštěvy potravinové banky. 4. Rozhodnutím ze dne 2. 9. 2022 úřad práce žádost žalobce zamítl. Konstatoval, že žalobce nelze považovat za osobu v hmotné nouzi. Své závěry opíral zejména o skutečnost, že žalobce sice v minulosti žádal o zprostředkování zaměstnání, bez omluvy se však nedostavil na úřad práce ve stanoveném termínu. Tato situace se pravidelně opakuje po dobu, kdy je žalobce veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Došlo proto k sankčnímu vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Dle úřadu práce žalobce neprojevuje snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním a nespolupracuje při hledání zaměstnání. Úřad práce dále zmínil, že žalobce žije v domě svého otce, kde jsou dvě bytové jednotky, a na účtu disponoval částkou 15 000 Kč, kterou účelově převedl na účet svého otce. 5. V odvolání ze dne 12. 9. 2022 žalobce namítal, že mu nebyla poskytnuta pomoc v potravinové bance ani u spolku Naděje. K odvolání žalobce přezkoumal prvostupňové rozhodnutí žalovaný. Na základě spisové dokumentace měl žalovaný za prokázané, že žalobce dlouhodobě a opakovaně neplní povinnosti uchazeče o zaměstnání a tím se vlastní vinou a pravděpodobně záměrně dostává do situace, aby mohl čerpat státní podporu určenou osobám sociálně slabším. Žalobce, i když je úměrně věku zdravý, není ochoten vyvinout jakoukoli snahu zlepšit vlastním přičiněním svou sociální situaci. Odmítá veškerá zaměstnání s tím, že je ochoten pracovat jen v úzkém oboru, který vystudoval. S ohledem na to, že žalobce bydlí v rodinném domě svého otce, kde jsou dvě bytové jednotky, posuzoval žalovaný v širších souvislostech využívání tohoto majetku tak, že je umožněno osobou blízkou ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“). Žalovaný uzavřel, že základní podmínkou, aby byl žadatel považován za osobu v hmotné nouzi, je předpoklad aktivity v rámci pracovního trhu nebo v rámci služeb zaměstnanosti. S odkazem na § 3 odst. 1 písm. a) a c) zákona o pomoci v hmotné nouzi uvedl, že osobou v hmotné nouzi není osoba prokazatelně neprojevující dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním. 6. Žalobce v žalobě předně nesouhlasil s tvrzením žalovaného, podle něhož nespolupracoval s úřadem práce při hledání zaměstnání. Tvrdil, že se na práci ptal stovek zaměstnavatelů a nikdy neodmítl žádnou doporučenku do zaměstnání. Podle žalobce však žádný zaměstnavatel na Liberecku nezaměstná více jak padesátiletého zaměstnance bez patřičné praxe v oboru. Žalobce přitom aktivně každý týden volal třem zaměstnavatelům a pokoušel se svou situaci řešit. 7. Žalobce dále namítal, že svou situaci řešil i se sociálními pracovníky obce. Dvakrát navštívil potravinovou banku, kde obdržel potraviny. Jejich množství a kvalita však neodpovídala jeho požadavkům. Žalobce podrobně popisoval druhou návštěvu potravinové banky, při níž měl být odmítnut z důvodu nedostatečné kapacity. Obdobného odmítnutí se dočkal i ve spolku Naděje. Důvody odmítnutí pak navrhoval prokázat výslechem správkyně potravinové banky a sociálních pracovníků spolku Naděje. 8. Za nepravdivé označil rovněž tvrzení, že účelově nakládal s peněžními prostředky, když před podáním žádosti převedl 15 000 Kč na účet svého otce. V této souvislosti odkazoval na čestná prohlášení svého otce, podle kterých se jednalo o umoření dluhu na nájemném za roky 2004 a 2005. Obě čestná prohlášení přiložil k žalobě. Podle žalobce žalovaný ve vztahu k uvedené transakci nesprávně posuzoval rozhodné období ve smyslu § 10 odst. 5 zákon o pomoci v hmotné nouzi, neboť tato transakce proběhla v měsíci dubnu. 9. V dalším žalobním bodu se žalobce věnoval povaze svého ubytování. Uváděl, že sice bydlí u svého otce, nicméně na nájemném mu dluží přes 300 000 Kč, neboť mu nebyl v roce 2016 přiznán doplatek na bydlení. 10. Ze všech uvedených důvodů žalobce požadoval zrušení napadeného rozhodnutí. 11. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě v podstatě zopakoval argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí. Doplnil pouze, že žalobce o dávku mimořádné okamžité pomoci žádá pravidelně a v reakci na nepřiznání této dávky účelově manipuluje své sociální a majetkové poměry, aby formálně splnil podmínky nároku při příštím podání žádosti o dávku. Žalovaný proto navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející v řízení dle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních námitek, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s. 13. V nyní posuzované věci nebyla žalobci přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci, jenž je podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi dávkou v systému pomoci v hmotné nouzi a představuje provedení v čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zaručeného práva každého, kdo je v hmotné nouzi, na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. 14. Podle § 2 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi „Osoba se nachází v hmotné nouzi, není-li dále stanoveno jinak, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob a) po odečtení přiměřených nákladů na bydlení (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí (§ 24), nebo b) dosahuje sám nebo spolu s příspěvkem na živobytí podle § 4 odst. 1 písm. a) částek živobytí, ale nepostačuje k zabezpečení odůvodněných nákladů na bydlení (§ 34) a služeb s bydlením bezprostředně spojených (dále jen „odůvodněné náklady na bydlení“), přičemž si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejích základních životních podmínek je tak vážně ohroženo.“ 15. Podle § 2 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi „Osoba se považuje za osobu v hmotné nouzi též, jestliže nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2, avšak s přihlédnutím k jejím příjmům, celkovým sociálním a majetkovým poměrům jí hrozí vážná újma na zdraví.“ 16. Podle § 3 odst. 1 písm. a) téhož zákona není osobou v hmotné nouzi osoba, která „není v pracovním nebo obdobném vztahu, popřípadě nevykonává tyto vztahy alespoň v rozsahu 20 hodin měsíčně, ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, popřípadě osoba, která je v pracovním nebo obdobném vztahu, ale nemá z těchto vztahů v rozhodném období příjem.“ 17. Podle písm. c) téhož ustanovení není osobou v hmotné nouzi také osoba, „která prokazatelně neprojevuje dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním (§ 11).“ 18. Podle § 11 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi se zvýšením příjmu vlastním přičiněním rozumí zvýšení příjmu „řádným uplatněním nároků a pohledávek, prodejem nebo jiným využitím majetku nebo vlastní prací.“ 19. Podle § 12 odst. 2 písm. a) téhož zákona se za projevenou snahu o zvýšení příjmu vlastní prací považuje „prokázaná vlastní snaha o zvýšení příjmu z výdělečné činnosti ve smyslu odstavce 1, zejména aktivní součinností s krajskou pobočkou Úřadu práce ve spojitosti s evidencí uchazečů o zaměstnání, využitím služeb agentur práce, inzerce, nabídek výdělečné činnosti prostřednictvím internetu a korespond