2 As 154/2017 — Nejvyšší správní soud

73 A 17/2022- 64 - text 12 73 A 17/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Jiřím Rouskem sídlem Dubská 390/4, Teplice proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2022, č. j. KUUK/101314/2022/DS/Lin takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Teplice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. MgMT-SČ 114258/PŘ/5115/2020/Ku. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně shledána vinnou z přestupků podle § 125c odst. 1 písm. b), písm. e) bod 1 a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). 2. Těchto přestupků se žalobkyně dopustila z nedbalosti porušením § 5 odst. 2 písm. b), § 3 odst. 3 písm. a) a § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu, když dne 3. 10. 2020 ve 21.40 hodin jako řidička vozidla tovární značky X RZ: X na silnici č. II/254 v km 10,919, v katastru obce Teplice při jízdě ve směru od Teplic nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem a na křižovatce Výšina - ul. Hudcovká - ul. Košťanská při odbočování vpravo nezvládla řízení a vyjela do protisměru, kde se střetla s vozidlem X RZ: X řidiče X. Při dopravní nehodě došlo k lehkému zranění spolujezdců ve vozidle X (X a X) a spolujezdkyň ve vozidle X (X a X) a celková hmotná škoda byla Policií ČR odhadnuta na cca 130 000 Kč. Následně se při šetření dopravní nehody hlídkou Policie ČR DI Teplice na výzvu policisty podrobila ve 22.49 hodin dechové zkoušce na alkohol pomocí přístroje Dräger, která byla pozitivní – naměřena hodnota 0,66 promile alkoholu. Poté, při opakované dechové zkoušce ve 22.55 hod., byla naměřena hodnota 0,67 promile alkoholu. Řídila tedy motorové vozidlo po požití alkoholického nápoje, kdy při zvážení tzv. přepočtové konstanty ve výši 0,24 byla ovlivněna nejméně 0,42 g/kg alkoholu v organismu. Zároveň řídila zmiňované vozidlo, ačkoliv není držitelkou příslušného řidičského oprávnění. 3. Za tyto přestupky byl žalobkyni podle § 35 písm. b), c), § 57 a § 58 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a dle § 125c odst. 5 písm. a) a § 125c odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu uložen správní trest pokuty ve výši 2 000 Kč a zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 12 měsíců. Podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky byla žalobkyni současně uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. II. Žaloba 4. Ve včasné žalobě žalobkyně zpochybňovala své ovlivnění alkoholem při jízdě, namítala, že správní orgány neuznaly její řádnou omluvu z jednání a že správní orgány nezákonně vycházely z úředních záznamů. K prvnímu bodu žalobkyně uvedla, že přístroje pro dechové zkoušky mají velkou míru vadnosti, trpí odchylkami měření a výstup z nich je jako důkaz nejednoznačný a nepřesvědčivý, k čemuž žalobkyně odkázala na několik článků. S takovým odkazem žalobkyně rovněž uvedla, že zkoušku je vhodné opakovat po 15 až 30 minutách, zatímco v jejím případě byly dvě zkoušky provedeny s odstupem 6 minut. Dechová zkouška je pouze orientační, opírá se o zákonitosti chování lidského organismu. Žalobkyně vypila jeden a půl Cideru více než dvě a půl hodiny před nehodou, výsledek dechové zkoušky tedy nemůže být správný, hodnota alkoholu v krvi byla nulová. K měření došlo poté, co žalobkyně několik minut běžela, což v důsledku většího prokrvení devalvuje výsledky měření. Dle znaleckých posudků je přístroj Dräger nevhodný k přesnému určení hladiny alkoholu v krvi, když pracuje s průměrnými hodnotami. Pochybnosti o správnosti závěrů vzbuzuje žalovaným nesprávně uváděný symbol „%“. 5. Žalobkyně k otázce ovlivnění alkoholem navrhovala provedení výslechu zasahujících policistů a svého otce, kteří byli přítomni měření, a to i s ohledem na její pochybnost, proč nebyl proveden odběr krve. Rovněž navrhovala provedení důkazu znaleckým posudkem, jehož neprovedení nebylo přesvědčivě vysvětleno. K otázce dechové zkoušky žalobkyně odkázala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2018, č. j. 2 As 154/2017-44, a na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4733/2015. Pochybnosti o ovlivnění žalobkyně alkoholem měli mít sami zasahující policisté. Žalobkyní navržené dokazování nelze považovat za neúčelné, v případě pochybností je namístě prokazovat ovlivnění alkoholem dalšími důkazními prostředky. Správní orgány jsou dle správního řádu povinny zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 6. Dále žalobkyně namítala, že ústní jednání dne 23. 2. 2022 nemělo pro její řádnou omluvu z důvodu nemoci proběhnout. Omluva byla správnímu orgánu I. stupně doručena více než 12 hodin před jednáním, šlo o její první omluvu, navíc doloženou zprávou lékaře. Označení omluvy jako nikoli řádné je nepřezkoumatelné a nesprávné. Žalovaný vadně zmiňoval, že žalobkyně je právně zastoupena a její účast u jednání se nevyžaduje. Bylo právem žalobkyně se ústního jednání, při němž bylo prováděno dokazování, zúčastnit a případně konfrontovat svědky. Důvody pro neodročení jednání byly vymýšleny až následně. Žalobkyně se v řízení neomezila na zasílání omluv. Z prvního jednání se omluvil její zástupce pro kolizi se soudním jednáním, druhé jednání proběhlo bez přítomnosti žalobkyně a ze třetího se řádně omluvila. Odmítnutí odročení jednání je důkazem o snaze žalovaného o vyslovení viny za každou cenu. 7. V důsledku uvedeného pochybení jsou výslechy provedené při předmětném ústním jednání nezákonnými důkazy. Jak dlouho předem bylo jednání nařízeno je bez relevance. Žalobkyně a její zástupce nemohli očekávat, že žalobkyně onemocní. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že ne vždy se účastník musí omluvit předem. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 34/2010-73 žalobkyně uvedla, že je závažným pochybením, pokud správní orgány vycházely z úředních záznamů, neboť ty nejsou jako důkazy použitelné. III. Vyjádření žalovaného 8. V písemném vyjádření k žalobě se žalovaný odvolal na napadené rozhodnutí a navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Dodal, že dechová zkouška přístrojem Dräger je zákonným prostředkem uznávaným krajskými soudy i Nejvyšším správním soudem. Výsledky zkoušek jsou jednoznačné, tvrzená chybovost je zohledněna odečtením hodnoty 0,24 ‰. Žalobkyně s výsledkem dechové zkoušky souhlasila. Žalovaným nesprávně zvolený symbol nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uváděl, že žalobkyně mohla navrhnout jiný termín ústního jednání řádně a včas. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 90/2012-33, byla-li správnímu orgánu doručena omluva méně než 24 hodin před plánovaným jednáním, jdou případné obtíže se zjišťováním stanoviska správního orgánu k tíži stěžovatelky. IV. Replika žalobkyně 9. V podané replice žalobkyně uvedla, že žalovaný se ve vyjádření opakuje, její argumentaci však v napadeném rozhodnutí nevypořádal. Chybovost měření není zohledněna v odchylce, jde o specifikum případu, nebyl dodržen řádný postup pro zjištění alkoholu v dechu. Uvedení znaku procenta namísto promile je závažnou procesní chybou. Žalovaným uvedená judikatura k omluvě z jednání se týká desáté omluvy účastníka, její aplikace v projednávané věci není možná. Nešlo o obstrukce či pasivitu žalobkyně, která dále setrvala na žalobní argumentaci. V. Zjištění ze správního spisu 10. Přestupky žalobkyně oznámila policie ČR správnímu orgánu I. stupně a spolu s oznámením přestupků postoupila úřední záznamy o výpovědích účastníků dopravní nehody, protokol o nehodě v silničním provozu, fotodokumentaci a záznam o dechových zkouškách žalobkyně včetně ověřovacího listu a kalibračního protokolu k použitému přístroji Dräger. Výpis z evidenční karty žalobkyně správní orgán I. stupně nezískal, neboť bylo zjištěno, že žalobkyně není držitelkou řidičského oprávnění. Příkazem ze dne 26. 3. 2021 byla žalobkyně uznána vinnou shora uvedenými přestupky. Proti příkazu si žalobkyně prostřednictvím zástupce podala odpor. 11. Správní orgán I. stupně pokračoval v řízení, první rozhodnutí ve věci vydal dne 15. 7. 2021, to však bylo v odvolacím řízení zrušeno žalovaným. V dalším řízení správní orgán I. stupně nařídil ústní jednání na den 23. 2. 2022 v 9.00 hodin, k němuž mj. předvolal svědky, kteří se dopravní nehody účastnili. Tito svědci byli při jednání vyslechnuti, žalobkyně a její zástupce se k ústnímu jednání nedostavili. Následně byla do spisu založena omluva žalobkyně a jejího zástupce z jednání s žádostí o jeho o