10 Afs 304/2019 — Nejvyšší správní soud

141 A 38/2023- 45 - text  10 141 A 38/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ladislava Vaško a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: Ing. M. M., narozen X, bytem X, zastoupen JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem V Kolkovně 921/3, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, sídlem Velká Hradební 39/61, 400 21 Ústí nad Labem, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v zahájení a vedení daňové kontroly zahájené oznámením ze dne 27. 7. 2023, č. j. 1761966/23/2507-60563-508003, jejímž předmětem je daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal toho, aby soud určil, že zahájení a vedení daňové kontroly zahájené oznámením ze dne 27. 7. 2023, č. j. 1761966/23/2507-60563-508003, kdy předmětem daňové kontroly je daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019, je nezákonným zásahem. Navrhoval zároveň, aby soud žalovanému v provádění této daňové kontroly zakázal pokračovat. Současně se žalobce domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost uhradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že mu dne 31. 7. 2023 bylo doručeno oznámení ze dne 27. 7. 2023, č. j. 1761966/23/2507-60563-508003, kterým mu žalovaný oznámil zahájení daňové kontroly, jejímž předmětem je daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2019 a 2020, a to v rozsahu všech skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně za vymezené zdaňovací období. Kromě takto velmi obecného vymezení předmětu kontroly oznámení obsahovalo toliko nejobecnější (tzv. formulářovou) výzvu k předložení daňové evidence, výpisů z účtů a dále „veškerých daňových dokladů a dalších důkazních prostředků vztahujících se k podnikatelské činnosti“. Současně s oznámením byla žalobci doručena výzva žalovaného k doložení dokladů ze dne 27. 7. 2023, č. j. 1770558/23/2507-60563-508003 (dále jen „výzva k doložení dokladů“), kterou byl žalobce v rámci kontroly zahájené oznámením duplicitně vyzván k předložení týchž dokumentů a dalších důkazních prostředků, což označil za nestandardní a neracionální. I v tomto případě se podle žalobce navíc jednalo o obecnou „formulářovou“ výzvu nijak blíže nespecifikující konkrétní dokumenty, které mají být předmětem kontroly. Z žalobci doručených písemností tak podle něj nelze vůbec seznat, co konkrétně má žalovaný v úmyslu kontrolovat, jaký má být skutečný rozsah kontroly ani to, z jakého titulu žalovaný považuje předpoklady pro zahájení kontroly za splněné. V obou případech byla žalobci stanovena lhůta 20 dnů, kterou s ohledem na extrémně široký rozsah požadovaných dokumentů považuje za prakticky nesplnitelnou. 3. Od doručení oznámení a výzvy k doložení dokladů až do dne podání žaloby 2. 10. 2023 žalovaný podle žalobce nečinil v rámci daňové kontroly žádné další úkony, a v této kontrole tedy nijak nepokračoval. 4. Za významnou žalobce označil skutečnost, že přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019 podal dne 18. 8. 2020 (v rámci mimořádného prodloužení lhůty stanoveného v souvislosti s protiepidemickými opatřeními COVID-19). Lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) končila dne 18. 8. 2023. Oznámení o zahájení daňové kontroly mu tak bylo doručeno pouhých 19 dnů před uplynutím této lhůty, ačkoli žalovaný – měl-li skutečné důvody pro provedení kontroly – o nich věděl či musel vědět mnohem dříve. Žalobce měl za to, že daňová kontrola byla ve vztahu ke zdaňovacímu období roku 2019 zahájena zcela účelově a toliko formálně ve snaze přerušit běh tříleté prekluzivní lhůty pro stanovení daně těsně před jejímu uplynutím, přičemž pro zahájení daňové kontroly v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky. 5. V této souvislosti žalobce konstatoval, že ačkoli se podmínky zahájení kontroly a náležitosti oznámení o jejím zahájení podle § 87 odst. 1 daňového řádu mohou na první pohled jevit jako ryze formální a oznámení o zahájení daňové kontroly podle § 85 odst. 5 daňového řádu nemusí být odůvodněno, ve skutečnosti má daňová kontrola též náležitosti materiální, jejichž nesplnění daňovou kontrolu zatěžuje závažnou vadou. Pokud by totiž správce daně mohl zabránit prekluzi práva na stanovení daně tím, že by formálně bez jakéhokoli legitimního důvodu zahájil daňovou kontrolu, jednalo by se podle žalobce o flagrantní popření smyslu a účelu zákona. 6. Podle žalobce všechny popsané okolnosti jeho případu nasvědčují tomu, že v jeho případě došlo právě k takovému formálnímu úkonu učiněnému pouze za účelem přerušení běhu prekluzivní lhůty. Dodal, že žalovaný u něj již bezmála tři roky provádí daňovou kontrolu za zdaňovací období roku 2018, a nelze tak podle něj vyloučit snahu konkrétní úřední osoby na bezdůvodném a svévolném zahájení daňové kontroly vykazující znaky šikanóznosti. 7. Žalobce dodal, že žalovaným stanovená 20denní lhůta skončila až po uplynutí prekluzivní lhůty pro doměření daně. I pokud by tedy přistoupil na argument, že k materiálnímu zahájení kontroly mělo dojít v okamžiku, kdy by žalovaný začal fakticky kontrolovat zaslané podklady, provedení kontroly by již každopádně nebylo možné s ohledem na prekluzi práva stanovit daň. Žalobce proto uzavřel, že prekluzivní tříletá lhůta pro stanovení daně v daném případě marně uplynula, pročež daňová kontrola je nezákonná také z tohoto důvodu. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný k výzvě soudu předložil daňový spis a spolu s ním písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Popsal, že v roce 2022 u žalobce prováděl vyhledávací činnost ve smyslu § 78 daňového řádu, přičemž jeho záměrem bylo získat informace osvětlující důvod nesouladu mezi příjmy na bankovních účtech žalobce a údaji v daňových přiznáních k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2019 a 2020. Žalobce přislíbil poskytnout požadované informace do 16. 9. 2022, což však neučinil a žádné informace žalovanému neposkytl. Pro další ověřování uvedených skutečností tak byla s ohledem na nesoučinnost žalobce zvolena forma daňové kontroly. Žalovaný byl oprávněn učinit úkon, který může mít za následek prodloužení tříleté lhůty dle § 148 daňového řádu, v celém průběhu této lhůty. 9. Nic nezákonného nespatřoval ani na způsobu, jakým v oznámení o zahájení daňové kontroly vymezil její předmět a rozsah. Je oprávněn provádět daňovou kontrolu nejen v omezeném rozsahu, ale i jako tzv. auditní daňovou kontrolu, když má pochybnost pouze obecnou nebo když nemá pochybnost žádnou a provádí daňovou kontrolu pouze namátkově u vybraných daňových subjektů. Obě namítané písemnosti žalovaný označil za zcela standardní s tím, že je používá běžně, a mají tak svou ustálenou strukturu. Jelikož požadoval konkrétní dokumenty, není ani pravdou, že „se jednalo o obecnou ‚formulářovou‘ výzvu nijak blíže nespecifikující konkrétní dokumenty, které mají být předmětem kontroly“. Vydáním výzvy žalovaný dle svého přesvědčení nepochybně učinil úkon směřující ke zjišťování daňovém povinnosti. Bez prvotních dokladů a evidencí daňové povinnosti zjišťovat nemůže. Žalovaný dále upřesnil, že zmíněné písemnosti byly dodány ve stejný den, ale samostatnou datovou zprávou. Dodal, že výzvu k předložení dokladů vydal i z důvodu již zmíněné nespolupráce žalobce v průběhu vyhledávací činnosti. 10. Tvrzení o nesplnitelnosti 20denní lhůty žalovaný označil za přehnané. Požadoval totiž pouze zcela standardní písemnosti a evidence, které je žalobce povinen vést a uschovávat. Žalovaný běžně ve lhůtách stanovuje lhůtu 15 dnů, zde s ohledem na letní období stanovil lhůtu 20denní. Daňový řád navíc umožňuje požádat o její prodloužení, což žalobce v dané věci učinil a požádal o prodloužení lhůty do 30. 9. 2023, přičemž žalovaný mu vyhověl. Dne 30. 9. 2023 byla sobota, prodloužená lhůta tak připadla na pondělí 2. 10. 2023, kdy žalobce podal žalobu. Téhož dne žalobce žalovanému sdělil, že má připraveny požadované podklady, dne 11. 10. 2023 se žalovaný dostavil do místa sděleného žalobcem a zahájil provádění kontroly předložených dokladů. Žalovaný tedy nepochybil a postupoval bez zbytečného odkladu. Žalobní tvrzení se tak zjevně nezakládají na pravdě. Pro úplnost žalovaný dodal, že napadené zahájení daňové kontroly nijak nesouvisí s daňovou kontrolou za zdaňovací období roku 2018. Replika žalobce 11. V replice ze dne 21. 11. 2023 žalobce označil za zavádějící tvrzení žalovaného o tom, že mu žalobce neposkytl součinnost v rámci vyhledávacího řízení tím, že mu dobrovolně nedodal některé podklady, neboť tyto podklady žalovaný neměl žádné oprávnění vyžadovat a ostatně ani nevyžadoval. 12. Informace o dodání informací a podkladů v termínu do 16. 9. 202