4 As 113/2018 — Nejvyšší správní soud

15 A 28/2023- 33 - text  11 15 A 28/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobkyně: I. K., narozená X, bytem X, zastoupená advokátem Mgr. Martinem Bartošem, sídlem Krátký lán 138/8, 160 00 Praha, proti žalovanému: Magistrát města Děčín, sídlem Mírové náměstí 1175/5, 405 38 Děčín, zastoupený advokátem Mgr. Narcisem Tomáškem, sídlem U Starého mostu 111/4, 405 02 Děčín, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. MDC/Rp2325/65177/2022, takto: I. Žalovaný je povinen v řízení vedeném pod sp. zn. MDC/Rp-2325/65177/2022 vydat rozhodnutí do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 200 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě podala dne 2. 8. 2023 žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného, kterou se domáhala, aby soud rozsudkem vyslovil, že žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. MDC/Rp-2325/65177/2022 ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Současně se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že jí byl dne 29. 6. 2022 doručen příkaz žalovaného ze dne 15. 6. 2022, č. j. MDC/66786/2022 (dále jen „příkaz“). Žalobkyně podala proti příkazu odpor. Pokračovala, že odpor podepsala digitálně (vlastnoručně na displeji tabletu – způsobem, jakým podepisuje smlouvy v bance) a dne 7. 7. 2022 jej odeslala žalovanému z datové schránky svého kamaráda A. M. (dále také jen „držitel datové schránky“). Žalovaný však v řízení nepokračoval, a proto žalobkyně dne 19. 6. 2023 podala žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti k nadřízenému správnímu orgánu žalovaného – Krajskému úřadu Ústeckého kraje (dále jen „krajský úřad“). Krajský úřad reagoval dne 27. 6. 2023 vydáním usnesení, kterým žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti postoupil žalovanému jako věcně a místně příslušnému správnímu orgánu, přičemž jiné opatření proti nečinnosti nepřijal. Žalovaný na postoupenou žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti reagoval sdělením k žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 28. 6. 2023, č. j. MDC/73804/2023, v němž konstatoval, že odpor nebyl podepsán uznávaným elektronickým podpisem žalobkyně, přičemž její podpis byl pravděpodobně vytvořen tahem myši. Přílohou datové zprávy nebyla plná moc, pročež úkon nebylo možné považovat za podání, jelikož nebyl podepsán dle § 37 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Vzhledem k tomu, že dle žalovaného úkon (odpor) nebyl do pěti dnů doplněn o podpis, příkaz nabyl právní moci. Žalobkyně reagovala podáním, v němž uvedla, že podání bylo bezvadné, přičemž rovněž předložila podepsaný originál odporu v listinné podobě a plnou moc držitele datové schránky. Žalovaný na to nereagoval a do podání žaloby rozhodnutí nevydal. 3. Podle žalobkyně byl žalovaný k vydání rozhodnutí povinen. Podotkla, že obsahové náležitosti podání vymezuje § 37 odst. 2 správního řádu a formu podání vymezuje § 37 odst. 4 správního řádu. Žalobkyně konstatovala, že podání je podle správního řádu přípustné v elektronické podobě, přičemž logickým výkladem a contrario § 37 odst. 4 správního řádu dospěla k závěru, že elektronickou podobou se rozumí datová schránka. Odpor byl odeslán datovou schránkou, a tudíž byla forma podání dle § 37 odst. 4 správního řádu zachována. K poukazu žalovaného na absenci podpisu na podání žalobkyně sdělila, že podpis není součástí formy podání, ale je obsahovou náležitostí, přičemž podle žalobkyně bylo podání řádně podepsáno. Nemělo-li však podání veškeré obsahové náležitosti, bylo povinností žalovaného vyzvat žalobkyni k odstranění vady podání dle § 37 odst. 3 správního řádu, k čemuž poukázala na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2018, č. j. 4 As 113/2018-39. Teprve není-li i přes výzvu takový nedostatek odstraněn, podání (odpor) nevyvolá zamýšlené právní účinky. Žalovaný žalobkyni k doplnění vlastnoručního podpisu na podání nevyzval a nestanovil jí žádnou lhůtu k odstranění vady podání. Proto žalobkyně odpor doplněný o vlastnoruční podpis podala žalovanému teprve na radu svého právního zástupce dne 2. 7. 2023, čímž odstranila eventuální vadu podání dříve, než uplynula lhůta k jejímu odstranění, neboť žádná taková lhůta nebyla stanovena. 4. Dále žalobkyně sdělila, že alternativně měl žalovaný povinnost vyzvat ji k doplnění plné moci ve vztahu k držiteli datové schránky. Držitel datové schránky zjevně jednal jménem žalobkyně, avšak nedoložil své oprávnění k zastupování. Doložil-li by plnou moc, podání odporu by bylo bezvadné. K povinnosti žalovaného vyzvat podatele k doložení plné moci žalobkyně poukázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 6 As 405/2017-33, a ze dne 30. 11. 2021, č. j. 3 As 338/2019-61. 5. Žalobkyně dovodila, že podala řádný odpor. Pokud podaný odpor nebyl bezvadný, jeho vady odstranila včas, neboť jí žalovaný nestanovil žádnou lhůtu k odstranění vad. Žalovaný tak měl povinnost vydat rozhodnutí ve věci podle § 94 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), či žalobkyni vyzvat k odstranění vad podání nebo doložení plné moci. Odpor byl podán dne 7. 7. 2022, a tudíž byl žalovaný povinen vydat rozhodnutí v šedesátidenní lhůtě do dne 5. 9. 2022. Žalovaný však do podání žaloby rozhodnutí nevydal, a je tudíž nečinný. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný k výzvě soudu předložil spisový materiál spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí. K věci žalovaný uvedl, že správní řízení bylo vedeno o přestupku žalobkyně, který se stal dne 6. 6. 2022. Příkaz byl žalobkyni doručen dne 29. 6. 2022. Dne 7. 7. 2022, tj. poslední den lhůty pro podání odporu, byla do datové schránky žalovaného doručena zpráva od držitele datové schránky. Odpor nebyl podepsán uznávaným elektronickým podpisem žalobkyně ani držitele datové schránky. U osobních údajů žalobkyně byl vytvořen ručně psaný podpis. Žalovaný podotkl, že je orgánem veřejné moci, nikoliv soukromou osobou. Jestliže podle žalobkyně např. banky uznávají podpis v souboru, je to záležitost toliko soukromých subjektů, nikoliv žalovaného. Podle žalovaného byl tedy odpor doručen v nedostatečné formě. Pokud chtěla žalobkyně zachovat účinky doručení odporu ke dni 7. 7. 2022, měla v následujících pěti dnech úkon potvrdit dle § 37 odst. 4 správního řádu, tedy písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě. To však žalobkyně neučinila, a proto žalovaný k podání doručenému dne 7. 7. 2022 nepřihlížel. Žalovaný konstatoval, že z obsahu odporu nevyplynulo, že by žalobkyně měla v úmyslu zvolit si v řízení zmocněnce, a proto žalovaný neshledal důvody, aby žalobkyni vyzval k doložení plné moci. Žalovaný při svém rozhodování vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. II. ÚS 2955/14, a jeho usnesení ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. III. ÚS 1827/20, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 9 As 90/2008. 7. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že odporu chyběla obsahová náležitost – podpis. Podle žalovaného se nejednalo o nedostatek obsahu podání, ale jeho formy. Pokud úkon účastníka neodpovídá zákonným požadavkům na formu, k takovému úkonu se ze zákona nepřihlíží. Správním orgánům bylo zastoupení oznámeno až při podání opatření proti nečinnosti, a proto je nepřiléhavý odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2021, č. j. 3 As 338/2019-61, neboť v citovaném judikátu bylo zastoupení účastníka řízení patrné z jeho podání, přičemž plnou moc doručil později. V nyní posuzované věci však z úkonů žalobkyně do nabytí právní moci příkazu zastoupení dovodit nešlo. Žalovaný se ztotožnil s názorem žalobkyně, že pokud by byla součástí datové zprávy plná moc udělená žalobkyní držiteli datové schránky, bylo by takové podání bezvadné a žalovaný by pokračoval v řízení. 8. Dále žalovaný odkázal na to, že na příkazu bylo uvedeno poučení o formě vyhotovení odporu a jeho doručení podle § 37 odst. 4 správního řádu. Příkaz nabyl právní moci dne 8. 7. 2022, což žalovaný sdělil žalobkyni přípisem ze dne 13. 7. 2022, jenž byl žalobkyni doručen dne 25. 7. 2022, a proto odmítl tvrzení žalobkyně, že na datovou zprávu obsahující odpor nereagoval. Žalobkyně na uvedené písemné sdělení žalovaného odpověděla dne 10. 8. 2022 telefonátem, v němž požádala o povolení úhrady pokuty v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, což bylo žalobkyni umožněno v pěti splátkách. Pokud měla žalobkyně za to, že žalovaný postupoval nesprávně, měla možnosti, jak proti postupu žalovaného bezodkladně brojit, např. požádat již na ko