2 As 74/2007 — Nejvyšší správní soud

16 Af 6/2023- 30 - text  11 16 Af 6/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: Ing. L. W., narozená dne X, bytem X, zastoupená daňovým poradcem Ing. Petrem Rosenkranzem, sídlem ul. 5. května 213, 418 01 Bílina, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2023, č. j. 2850/23/5200-10421-711439, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2023, č. j. 2850/23/5200-10421-711439, (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 2. 9. 2022, č. j. 1920738/22/2510-60563-508342, (dále jen „dodatečný platební výměr“) vydanému Finančním úřadem pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“). Dodatečný platební výměr, jímž byla žalobkyni doměřena daň ve výši vyplaceného kompenzačního bonusu (40 000 Kč), byl současně napadeným rozhodnutím potvrzen. Žalobkyně rovněž požadovala zrušení dodatečného platebního výměru a přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 2. V podané žalobě žalobkyně nejprve uvedla, že jí byl na základě žádosti ze dne 22. 1. 2022 poskytnut kompenzační bonus pro společníka s ručením omezeným za bonusové období od 22. 11. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 40 000 Kč. Žalobkyně v žádosti prohlásila, že splňuje veškeré podmínky uvedené v zákoně č. 519/2021 Sb., o kompenzačním bonusu pro rok 2022 (dále též jen „zákon o kompenzačním bonusu“). 3. Následně správce daně vydal dodatečný platební výměr odůvodněný zjištěním, že žalobkyně neprokázala, že propad jejích příjmů byl zapříčiněn okolnostmi stanovenými v § 8 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu. V důsledku toho dodatečným platebním výměrem nárok na kompenzační bonus žalobkyni zpětně odepřel a doměřil jí za bonusové období daň ve výši poskytnutého bonusu. Žalovaný pak v odůvodnění napadeného rozhodnutí takovému závěru a postupu prvostupňového správce daně přisvědčil. Žalobkyně je přesvědčena, že daňové orgány vyložily ustanovení § 8 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu mylně. 4. Žalobkyně citovala ustanovení § 8 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu a předestřela svůj výklad tohoto ustanovení. Dle žalobkyně z jazykové i logické konstrukce tohoto ustanovení lze dovodit, že tzv. test „významné dotčenosti“ se provádí ve dvou krocích, přičemž nejprve se provede porovnání výše příjmů a pokud tato výše příjmů nepřekročí ve srovnávacím období 70 % průměrné výše příjmů v minulém srovnávacím období, považuje se činnost za významně dotčenou. Pokud se činnost považuje za významně dotčenou podle předchozího bodu, provede se ve druhém kroku test, zda neexistuje zjevně jiný důvod, než důvody uváděné v bodech a) až c) uvedeného zákonného ustanovení. Žalobkyně má za to, že oba tyto testy splňovala (a i nadále splňuje). O poklesu příjmů nemá pochybnosti ani žalovaný. 5. Žalobkyně nesouhlasila s výkladem uvedeného ustanovení tak, jak to učinily daňové orgány. Pokud by bylo úmyslem zákonodárce, jak se domnívá žalovaný, tj. že žadatel o přiznání daňového bonusu musí prokázat, že pokles příjmů byl způsobený důvody uváděnými v bodech a) až c) předmětného zákonného ustanovení, pak by jej dle žalobkyně formuloval jinak. Zákonodárce však použil negativní vymezení, které brání vzniku nároku na kompenzační bonus pouze pokud je pokles příjmů zjevně způsoben převážně jinými důvody, než důvody uvedenými v bodech a) až c). 6. Žalobkyně dále citovala část důvodové zprávy k zákonu o kompenzačním bonusu, přičemž i v tomto případě shledala, že žalovaný z jejího textu vyvodil nesprávné závěry, že činnost vykonávaná žalobkyní nebyla bezprostředně omezena mimořádnými opatřeními (vydanými Usnesením vlády České republiky ze dne 19.11. 2021, č. 1037), neboť žádné z nově přijatých omezení nedopadalo na žalobkyní uváděný předmět činnosti a pokles příjmů byl tedy způsoben jinými důvody než těmito opatřeními. Dle žalobkyně byl jediným kritériem pokles výše příjmů z tržeb z prodeje výrobků, zboží a služeb. 7. Žalobkyně dále namítala, že se žalovaný nevypořádal s její odvolací námitkou, že správce daně tížilo důkazní břemeno, aby při odepření nároku na kompenzační bonus prokázal, že byl pokles příjmů žalobkyně zjevně způsoben převážně jinými důvody, než důvody uvedenými v bodech a) až c) zákona o kompenzačním bonusu. Žádné takové dokazování správce daně nevedl a žalovaný se s touto odvolací námitkou v podstatě nevypořádal, když jen formálně odkázal na ustanovené § 92 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“), aniž by se zabýval specifikou zákona o kompenzačním bonusu. 8. Stejně tak se dle žalobkyně žalovaný nevypořádal s její odvolací námitkou, že nemohou být prokazovány negativní skutečnosti; v tomto případě, že pokles jejích příjmů nebyl způsoben převážně jinými důvody. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě setrval na svém právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí s tím, že žalobou uplatněné námitky jsou totožné s námitkami odvolacími, s nimiž se žalovaný vypořádal. Proto v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 10. Žalovaný nejprve shrnul průběh daňového řízení a k jednotlivým námitkám žalobkyně se vyjádřil následovně. K mylnému výkladu ustanovení § 8 odst. 1 zákona o kompenzačním bonusu žalovaný uvedl, že žalobkyně opomíjí obsah a účel tohoto zákona. Žalovaný přitom v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že zákon o kompenzačním bonusu upravuje přiznání nároku na kompenzační bonus za období od 22. 11. 2021 do 31. 1. 2022 (dále jen „bonusové období“), a tudíž je třeba, aby důvodem pro pokles příjmů byla opatření, jejichž účinnost započala dne 22. 11. 2021, nebo později. Ve stručnosti žalovaný shrnul, o jaká vládní opatření se jedná, a která omezení byla těmito opatřeními přijata (omezení přístupu neočkovaných osob do zařízení nabízejících volnočasové aktivity a služby a následně balík opatření směřujících k omezení shlukování většího množství lidí na veřejnosti, omezení otevírací doby podniků atd.). Tyto regulace měl za úkol zákon o kompenzačním bonusu kompenzovat, což vyplývá z důvodové zprávy k tomuto zákonu, jejíž část žalovaný citoval. Následně vysvětlil, že předmětem činnosti žalobkyně je “obchod s motorovými vozidly, kromě motocyklů a údržba, oprava a servis motorových vozidel“. Jednalo se tedy o činnost, jejíž výkon nebyl nikterak omezen ve vztahu k neočkovaným zákazníkům. Tito mohli zcela v souladu s předmětnými vládními opatřeními motorová vozidla i motocykly nakupovat, servisovat a podobně. Stejně tak nebyla těmito opatřeními nikterak omezena provozní doba žalobkyně. Správce daně tedy shledal, že pokud došlo k poklesu příjmů u žalobkyně, muselo se jednat o jiné důvody. Získal tak pochybnosti o vzniku nároku na kompenzační bonus, a proto vyzval žalobkyni k jejich odstranění. Žalobkyně svou reakcí na výzvu správce daně sdělila skutečnosti, z nichž správce daně dovodil, že činnost žalobkyně byla omezena vládními opatřeními účinnými již dříve (nošení roušky), tudíž žalobkyní uváděné důvody poklesu příjmů nebyly zapříčiněny vládními opatřeními přijatými ode dne 22. 11. 2021. 11. Pokud žalobkyně polemizuje s formulací ustanovení § 8 odst. 1 zákona o kompenzační bonusu, pak žalovaný uvedl, že mu nepřísluší domýšlet si, z jakých důvodů zvolil zákonodárce zrovna takovouto formulaci a nikoliv jinou. Stěžejní však dle žalovaného je to, jaký účel zákona o kompenzačním bonusu uvedl zákonodárce v důvodové zprávě k tomuto zákonu a ve smyslu tohoto účelu je nutné celé znění zákona vykládat. Žalovaný měl za to, že jeho výklad požadavku na příčinnou souvislost mezi poklesem příjmů a vládními opatřeními účinnými ode dne 22. 11. 2021 je zcela v souladu s účelem zákona o kompenzačním bonusu uvedeným v jeho důvodové zprávě. 12. K námitce žalobkyně, že žalovaný nezohlednil specifika zákona o kompenzačním bonusu, žalovaný konstatoval, že ze zákona o kompenzačním bonusu neplyne, která specifika svědčí o odlišném rozložení důkazního břemene mezi správcem daně a žadatelem o kompenzační bonus. Dle žalovaného správce daně posuzuje žádost o kompenzační bonus a skutečnosti týkající se žadatelova podnikání, o nichž má správce daně povědomí, a pokud se vše jeví tak, že v případě žadatele došlo k poklesu příjmů ze zjevně jiných důvodů, než v důsledku vládních opatření účinných ode dne 22.11. 2021 či později, vzniknou správci daně pochybnosti o vzniku nároku na kompenzační bonus. Uvedením těchto podložených pochybností ve výzvě k odstranění pochybností správce daně dle žalovaného unese své důkazní břemeno a přenese jej na žadatele. A je již na žadateli, aby uvedl a doložil, co považuje za důvod pro pokles příjmů. Správce daně následn