4 Ads 38/2011 — Nejvyšší správní soud

54 Ad 22/2023- 39 - text  9 54 Ad 22/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobkyně: A. Č., narozená X, bytem X, zastoupená JUDr. Tomášem Plíhalem, advokátem, sídlem Sedláčkova 212/11, 301 00 Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 7. 2023, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 7. 2023, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 7. 2. 2023, č. j. X. Uvedeným rozhodnutím ze dne 7. 2. 2023 žalovaná rozhodla o povinnosti žalobkyně vrátit přeplatek na starobním důchodu před dosažením důchodového věku za dobu od 9. 12. 2020 do 21. 4. 2021 v částce 64 635 Kč. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně namítala, že jí výplata starobního důchodu za období 9. 12. 2020 do 21. 4. 2021 náležela, tj. byly splněny podmínky pro jeho výplatu, resp. nebyly splněny podmínky pro to, aby mohla žalovaná následně rozhodnout o uložení povinnosti žalobkyni za toto období vyplacený starobní důchod ve výši 64 635 Kč vrátit. Nesprávný je rovněž závěr vyslovený v napadeném rozhodnutí, že žalobkyně vykonávala hlavní výdělečnou činnost v rozsahu, který založil v měsících prosinec 2020, leden, únor, březen a duben 2021 její účast na důchodovém pojištění. Takový závěr a výklad, které žalovaná zaujala, nemohou obstát, neboť žalobkyně v uvedených měsících vykonávala toliko vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, která však nezaložila její účast na důchodovém pojištění. Samostatná výdělečná činnost žalobkyně totiž měla počínaje měsícem prosincem 2020 povahu vedlejší samostatné výdělečné činnosti dle § 9 odst. 6 písm. b) a § 9 odst. 7 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). 3. Zdůraznila, že rozdíl mezi příjmy a výdaji z daňové evidence byl za rok 2020 -106 142 Kč, který tak nepřesáhnul rozhodnou částku 83 603 Kč, a za rok 2021 -194 797 Kč, který tak nepřesáhnul rozhodnou částku 85 058 Kč. V období od 9. 12. 2020 do 21. 4. 2021 tak žalobkyni z titulu výkonu výdělečné činnosti nevznikla účast na důchodovém pojištění, a nevznikl tak u žalobkyně přeplatek za období od 9. 12. 2020 do 21. 4. 2021. 4. Podotkla, že jí byl ode dne 9. 12. 2020 přiznán starobní důchod, a tedy ve smyslu § 9 odst. 6 písm. b) a odst. 7 zákona o důchodovém pojištění začala být považována počínaje měsícem prosincem 2020 pro účely tohoto zákona její samostatná výdělečná činnost za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Žalobkyni přitom nebyla uložena zákonná povinnost doložit tuto skutečnost, tj. skutečnost, že se začala počínaje měsícem prosincem 2020 její samostatná výdělečná činnost považovat za vedlejší ve smyslu § 9 odst. 6 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, neboť povinnost doložení je stanovena pouze pro případy uvedené v § 9 odst. 6 písmena a) a c) až e), jak vyplývá z § 9 odst. 8 zákona o důchodovém pojištění. Neexistence povinnosti žalobkyně, aby dokládala, že začala být považována počínaje měsícem prosincem 2020 pro účely tohoto zákona její samostatná výdělečná činnost za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, je uvedena také v Pokynech k vyplnění přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2020, kde je u řádku č. 15 Nárok na výplatu invalidního důchodu nebo přiznání starobního důchodu uvedeno, že „skutečnost se dokládá pouze v případě, že důchod je přiznán/vyplácen jiným orgánem sociálního pojištění než ČSSZ.“ Žalobkyně dále uvádí, že z jí podaného Přehledu o příjmech výdajích za rok 2020 ze dne 9. 3. 2021, kde žalobkyně uvedla na řádku č. 20 částku – 106 142 Kč (tj. ztrátu), a stejně tak z Přehledu o příjmech výdajích za rok 2021 ze dne 14. 4. 2022, kde žalobkyně uvedla na řádku č. 20 částku -194 797 Kč (tj. ztrátu), ale omylem na řádku č. 13 neoznačila, že měsíce prosinec 2020 a leden až prosinec 2021 byly měsíci, kdy se stala její samostatná výdělečná činnost pro účely důchodového pojištění činností vedlejší. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná uvedla, že vzhledem k tomu, že podle § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok dle § 31 citovaného zákona, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost, musela na základě skutečnosti, že důchodového věku žalobkyně dosáhla až dne 22. 4. 2021, vyčíslit přeplatek na předčasném starobním důchodu žalobkyně, neboť ta v období od 9. 12. 2020 do 21. 4. 2021 zjevně pobírala starobní důchod před dosažením důchodového věku a zároveň vykonávala výdělečnou činnost v rozsahu, který jí založil účast na důchodovém pojištění. Vznikl tak přeplatek na starobním důchodu před dosažením důchodového věku za uvedené období ve výši 64 635 Kč. 6. Poukázala na to, že § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění je nutno vykládat ve spojení s § 27 téhož zákona, který vymezuje pojem výdělečná činnost. Výdělečnou činností se rozumí činnost osob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 5 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, vykonávané v rozsahu, který zakládá účast na pojištění. Podle § 9 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 6 a odst. 7, odst. 9 zákona o důchodovém pojištění jsou osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. e) účastny důchodového pojištění, pokud vykonávají samostatnou výdělečnou činnosti na území ČR a splňují dále stanovené podmínky. Konstatovala, že žalobkyně podala Přehled o příjmech a výdajích za rok 2020 dne 9. 3. 2021 a dne 14. 4. 2022 podala přehled za rok 2021. V těchto přehledech žalobkyně uvedla, že svou výdělečnou činnost vykonávala jako hlavní ve všech 12 měsících a zálohy na pojistné hradila též jako při výkonu hlavní činnosti. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“), v § 15 odst. 1 upravuje, že osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) je povinna za kalendářní rok, ve kterém vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, podat Přehled o příjmech a výdajích za tento rok. V Přehledu se kromě údajů o daňovém základu uvádějí údaje o vyměřovacím základu pro pojistné a vykonává-li OSVČ vedlejší samostatnou činnost, též údaje o skutečnostech dané vedlejší činnosti, pokud chce být OSVČ považována za OSVČ s vedlejší samostatnou výdělečnou činností. OSVČ má povinnost oznámit existenci některého z důvodů pro posouzení činnosti jako vedlejší, a to nejpozději v přehledu za kalendářní rok, ve kterém chce být považována za OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. V takovém případě musí v přehledu vždy označit měsíce, ve kterých některý z důvodů pro výkon vedlejší činnosti trval. Oznámení důvodů pro posouzení činnosti jako vedlejší je dobrovolný úkon. OSSZ nemůže sama od sebe bez jednoznačně projevené vůle OSVČ posoudit činnost jako vedlejší. 7. Poukázala na to, že dne 1. 3. 2023 byly doručeny OSSZ v společně s podanou námitkou opravné Přehledy o příjmech a výdajích OSVČ za roky 2020 a 2021, na kterých byla provedena změna charakteru činnosti z hlavní na vedlejší. Tyto opravné přehledy žalobkyně však nemohly být brány v potaz, neboť opravným přehledem není možné měnit charakter činnosti ani opravovat počet měsíců vedlejší činnosti. 8. Zdůraznila, že § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. upravuje odpovědnost příjemců dávek důchodového pojištění. Vznik povinnosti k úhradě přeplatku je zde spojen s hmotněprávní úpravou, jejímž záměrem bezesporu bylo zabránit souběhu výplaty důchodu, a to bez ohledu na subjektivní stránku věci, tedy bez ohledu na zavinění. Odpovědnost je proto v těchto případech konstruována jako odpovědnost objektivní. Ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu tato odpovědnost nastává okamžikem, kdy se naplní hypotéza právní normy vyjádřené v § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., tedy dojde k výplatě dávky, ač pro ní nebyly splněny podmínky. Pro nastoupení sekundárního odpovědnostního právního vztahu postačí pouhé vyplacení neoprávněné dávky, a to v důsledku toho, že nebyly splněny podmínky § 37 zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k tomu, že § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. nezná ani žádné liberační důvody, které by mohly být příčinou zproštění této odpovědnosti, je zřejmé, že žalovaná postupovala zcela v souladu se zákonem, jestliže žalobkyni uložila povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu za období od 9. 12. 2020 do 21. 4. 2021 ve výši 64 635 Kč. 9. Žalovaná poukázala na specifický charakter předčasného starobního důchodu, který je zakotvený v § 31 zákona o důchodovém pojištění. Jde o starobním důchodem přiznávaný před dosažením důchodového věku, pojištěnci tak z důchodového systému náleží plnění o několik let dříve, než by si mohl nárokovat dle § 29 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k této skutečnosti zákonodárce pro nárok na výplatu předčas