10 Azs 292/2023 — Nejvyšší správní soud

73 A 8/2024- 32 - text  73 A 8/2024 - 32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost Republika Kazachstán bytem X zastoupen advokátem Mgr. Václavem Dařbujanem sídlem Jungmannova 351/2, Liberec proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2024, č. j. OAM-3173-12/TP-2024 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16. 8. 2024, č. j. OAM-3173-12/TP-2024, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla podle § 75 odst. 2 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu, neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. 4 T 175/2018-478 byl žalobce odsouzen pro spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví a přečinu výtržnictví spáchaných ve spolupachatelství. Za to byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v délce tří let s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců. Žalobci byla rovněž uložena povinnost k náhradě škody a nemajetkové újmy v celkové výši 67 181,91 Kč. Z trestního rozsudku plyne, že žalobce společně s dalším pachatelem před vstupem do klubu Had v Liberci zbili poškozeného. Žalobce jej nejméně třikrát udeřil pěstí do obličeje a poté, co poškozený upadl na zem, byl žalobcem a jeho spolupachatelem napadán jak údery pěstmi, tak kopy. Poškozený utrpěl zlomeninu dolní čelisti, zlomeninu korunek dvou zubů a odřeninu v bederní oblasti. V nemocnici pobýval 5 dnů a byl omezen v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 6 týdnů. 3. Žalovaný se s podporou správní judikatury zabýval teoretickými východisky případu, zejména obsahem pojmu veřejný pořádek a jeho závažným narušením. Dále uvedl, že žalobce se popsané trestné činnosti dopustil v roce 2018, tedy necelých šest let před rozhodnutím žalovaného. Jednalo se o několik skutků, kdy každý sám o sobě naplňoval skutkovou podstatu trestných činů. Navíc se jich žalobce dopustil ve spolupachatelství. S ohledem na to je naprosto zjevné, že nevydání povolení k trvalému pobytu cizinci, který byl odsouzen za závažnou trestnou činnost proti životu a zdraví je odůvodněno ochranou veřejného pořádku. Žalovaný se rovněž zabýval přiměřeností dopadů svého rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Dospěl k závěru, že přestože žalobce má v ČR manželku a děti, není rozhodnutí žalovaného vzhledem k uvedenému nepřiměřené. Žalobce na území ČR pobývá od 15. 9. 2013. Žalovaný rozhoduje s poměrně krátkým odstupem od spáchání trestného činu – necelých šest let, žalobce se osvědčil teprve nedávno (dne 16. 11. 2023), nesnížila se tedy společenská škodlivost jeho jednání, jehož důsledky přetrvávají, byť v menší míře. Žalobce si musel být při páchání úmyslného trestného činu vědom možných důsledků také v rovině zákona o pobytu cizinců. Žalobci není odnímáno oprávnění k pobytu, když v ČR pobývá na dlouhodobý pobyt za účelem podnikání, pouze mu není vydáno nejvyšší pobytové oprávnění. Dle žalovaného existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem ohrozit veřejný pořádek. 4. Žalobce v podané žalobě uvedl, že právní úprava týkající se možného narušení veřejného pořádku je normou s relativně neurčitou hypotézou, která umožňuje správní uvážení. Správní orgán si vybral argumentaci pro žalobce méně příznivou, citoval skutkovou větu trestního rozsudku, která může působit relativně závažným dojmem. Bagatelizoval skutečnost, že došlo k osvědčení se žalobce, a tedy k zahlazení jeho odsouzení. Je otázkou, nakolik se správním orgánem odkazovaná starší judikatura vyvinula. Ohledně trestného jednání vzniklo několik skutkových verzí, a k jedné z nich se trestní soud přiklonil. Při zkoumání závažnosti spáchaného trestného činu má být zohledněn i trest, který byl udělen. Žalobci byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 3 roky, tedy na nejnižší možné hranici zákonné sazby. K tomu byl trest podmínečně odložen na dobu 2 let a 6 měsíců. Z toho je zřejmé, jak soud shledal míru společenské škodlivosti tohoto konkrétního jednání žalobce. Správní orgán se zaměřil výlučně na popis skutku a skutečnost, že se jednalo o trestný čin proti životu a zdraví, ale již se nezabýval dalšími okolnostmi vzniku trestného činu a mírou jeho škodlivosti, kdy soud prakticky nemohl uložit příznivější trest. Správní orgán tedy závažnost jednání žalobce nehodnotil v souvislosti a nepostihl dostatečně míru závažnosti jednání žalobce. 5. Ke spáchání více trestních skutků došlo v jednočinném souběhu. Ten nijak nezvyšuje společenskou škodlivost žalobcova jednání. Spolupachatelství pak vyplynulo z konkrétní situace a nejedná se o skutečnost, která by zvyšovala společenskou škodlivost jednání. Žalobce nespáchal před tímto trestným činem na území ČR žádný jiný trestný čin ani přestupek. To v situaci, kdy se osvědčil, relativizuje pravděpodobnost, že by v jeho případě bylo důvodné nebezpečí, že by mohl narušit veřejný pořádek. Tyto skutečnosti správní orgán nehodnotil, což žalobce pokládá za nedostatečné zjištění skutkového stavu. Žalobce si je vědom, že zavdal svým jednáním správnímu orgánu důvod, aby jeho žádosti nevyhověl. Ani správní orgán však neříká, jak dlouhé období od spáchání skutku by mělo uběhnout, aby tato doba byla pro správní orgán dostatečná. Správní orgán sice odkazuje na skutečnosti, které mají být předmětem přezkumu v rámci správního rozhodování, ale dle žalobce tak nečiní, když spíše paušalizuje, než aby se skutečně zabýval žalobcem a možným rizikem, které představuje pro veřejný pořádek. K aktuálnímu stavu přestupků žalobce lze pořídit výpis z centrální evidence přestupků. Žalobce netvrdí, že by neudělením trvalého pobytu nějak zvlášť trpěl, trvalý pobyt by však usnadnil život jemu a jeho rodině. Do budoucna je žalobcovým cílem získání českého občanství. Žalobce žalobu podává i z důvodu, že i pokud správní soud shledá rozhodnutí žalovaného souladným s právem, dozví se v rámci řízení více o případném časovém pominutí důvodů, které prozatím brání udělení řešeného typu pobytového oprávnění. 6. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Zopakoval, za jakou trestnou činnost byl žalobce odsouzen s tím, že takové jednání žalovaný vyhodnotil jako závažné narušení veřejného pořádku. Dle správní judikatury, pokud je důsledkem uplatnění určitého ustanovení toliko neudělení povolení k trvalému pobytu, je dopad takového rozhodnutí výrazně méně intenzivní, než pokud je důsledkem uplatnění jiného ustanovení správní vyhoštění cizince z území České republiky nebo případě neudělení povolení k přechodnému pobytu. Povolení k trvalému pobytu představuje nejvyšší formu pobytového oprávnění, které na území ČR může cizinec získat. Postavení cizince s povoleným trvalým pobytem na území je v řadě ohledů srovnatelné s postavením občana ČR. Má-li být umožněn žalobci trvalý pobyt na území, je třeba hodnotit dosavadní jednání žalobce ve vztahu k narušení veřejného pořádku přísněji, než by tomu bylo například v případě rozhodování o jeho žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu nebo dokonce v řízení o jeho správním vyhoštění. 7. Žalovaný otázku ohrožení veřejného pořádku ze strany žalobce řádně odůvodnil, v napadeném rozhodnutí odkázal sice na judikaturu již dříve vydanou, jedná se však o stěžejní rozsudky týkající se výkladu pojmu „veřejný pořádek,“ resp. „závažné narušení veřejného pořádku. Míru společenské škodlivosti jednání žalobce vyhodnotil přímo trestní soud, a žalovanému nepřísluší tuto otázku „přeposuzovat“. Žalovaný připouští, že žalobce se trestného činu dopustil již před delší dobou, je si vědom, že ze strany žalobce se jednalo o ojedinělý exces. Přesto má za to, že od jeho spáchání neuplynula dostatečně dlouhá doba na to, aby bylo možné slevit z jednání žalobce a již jeho jednání neposuzovat jako závažné narušení veřejného pořádku. Žalovaný nepaušalizoval, přihlédl k tomu, jakou intenzitu mělo jednání žalobce, k němuž došlo ve spolupachatelství a pod vlivem alkoholu. Žalovaný neměl jinou možnost než žádost zamítnout, jinak by nezákonně povolil nejvyšší pobytový status cizinci, který spáchal trestný čin proti životu a zdraví. Trvalý pobyt lze udělit pouze cizincům, kteří dodržují právní předpisy ČR. 8. Důvody, které vedly trestní soud k závěru, že se žalobce osvědčil, dle žalovaného neznamenají, že by žalobce nepředstavoval nebezpečí veřejnému pořádku ve smyslu zákona o pobytu cizinců. Zahlazení