4 Aps 5/2013 — Nejvyšší správní soud

75 A 6/2024- 51 - text  11 75 A 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: V. S., narozený dne X, státní příslušnost Ukrajina, bytem X, t. č. ve Věznici Odolov, sídlem Odolov 41, 542 34 Malé Svatoňovice, zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Paťhou, sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2024, č. j. OAM-2782-17/ZR-2024, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 23. 3. 2024, č. j. OAM-2782-17/ZR-2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2024, č. j. OAM-2782-17/ZR-2024, jímž byla žalobci dle § 77 odst. 2 písm. a) a f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušena platnost povolení k trvalému pobytu a podle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců mu byla stanovena lhůta k vycestování z území 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, případně 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce předně uvedl, že skutečnost, že má čtyři záznamy v Rejstříku trestů a celkem 23 záznamů v evidenci přestupků neodůvodňuje závěr napadeného rozhodnutí, ve kterém nebyla odpovídajícím způsobem posouzena otázka přiměřenosti zásahu do jeho soukromého a rodinného života. 3. Sdělil, že asi od svých 10 let žije v České republice a má zde rodinné zázemí, neboť zde rovněž žije jeho matka spolu s jeho nevlastním otcem, adoptivní sestrou a jeho babičkami. Českou republiku považuje za svůj domov a jeho rodina zde žije dlouhodobě, bez jakýchkoliv problémů. Na území Ukrajiny nemá žádné příbuzné ani přátele a jelikož tam od svých 10 let nežil, tak již ani není nadán ukrajinským jazykem tak, aby se na území Ukrajiny, byť jako rodilý Ukrajinec, řádně a bez problémů dorozuměl. 4. Žalobce dále připustil, že ve svém životě chyboval, a to dost zásadně, což je ostatně promítnuto do trestních rozsudků a přestupkových záznamů. Poznamenal, že se ze své mladické nerozvážnosti bohužel začlenil do jakési „party“ a díky tomu začal jednat neuváženě a protiprávně. Byl si vědom skutečnosti, že jej nic z toho neomlouvá, avšak svého jednání lituje, jeho výkon trestu odnětí svobody je příkladný a po propuštění z výkonu trestu je připraven vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby své chyby napravil. 5. Podotkl, že jeho faktické „vyhoštění“ na Ukrajinu, lze označit za rozsudek smrti, neboť nejen, že žádného příbuzného ani jinou osobu blízkou na Ukrajině nemá, ale musel by navíc nastoupit do války. 6. Žalobce namítal, že v napadeném rozhodnutí zcela absentuje posouzení a odůvodnění zákonné podmínky zakotvené v ustanovení § 77 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, která stanoví, že zrušení povolení k trvalému pobytu je možné za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života. Měl za to, že žalovaným byla tato zákonná podmínka opomenuta a že při vydání napadeného rozhodnutí nebyly dodrženy relevantní právní předpisy, zejména pak zákon o pobytu cizinců, čímž v konečném důsledku došlo k narušení jeho práv. Napadené rozhodnutí označil za nedůvodné a neodůvodněné. 7. Rozhodovací praxe uvedená v napadeném rozhodnutí je dle žalobce vykládána zcela nesprávně, účelově a rovněž není řádně aplikována, neboť napadené rozhodnutí obsahuje pouze minimum úvah, které správní orgán při tvorbě napadeného rozhodnutí k závěrům vedly. Ztotožnil se však s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151, v souvislosti, s nímž uvedl, že nedošlo k pečlivému a odpovídajícímu posouzení toho, zda jeho trestná (a přestupková) činnost, je závažným narušením veřejného pořádku či nikoliv. 8. Za nesmyslný a krajně účelový označil argument žalovaného, že jeho vyjádření lítosti a sdělení o tom, že si po výstupu z výkonu trestu odnětí svobody najde práci a bude žít řádný život, je účelové. Toto stanovisko měl žalovaný dle jeho názoru posoudit zásadně pozitivně v tom směru, že výkon trestu odnětí svobody splnil účel a žalobce se už jakéhokoliv protiprávního jednání vyvaruje. 9. Žalobce vyjádřil souhlas s tím, že je třeba posoudit na jedné straně veřejný zájem nad dodržováním právních předpisů, včetně jeho ponechání na území České republiky, jako osoby soudně trestané a vystupující z výkonu trestu odnětí svobody a na druhé straně jeho soukromý a rodinný život, ochranu jeho života a zdraví, a to v kontextu povinnosti vycestovat z území České republiky, opustit rodinu a jít do války s teroristickým Ruskem. Neztotožnil se závěrem žalovaného, že skutečnost, že v České republice žije jeho matka, sestra a nevlastní otec, neznamená, že by zrušení jeho trvalého pobytu, bylo nepřiměřené. Naopak měl za to, že napadené rozhodnutí představuje zcela zjevně nepřiměřený zásah do jeho osobního a rodinného života. Argument žalovaného, že rodinné vazby žalobce již byly narušeny výkonem odnětí trestu svobody je dle žalobce zcela nepřípadný a ničím nepodložený. Dodal, že se svojí rodinou je v maximálním možném kontaktu, a to jak telefonicky, tak prostřednictvím návštěv, kdy díky podpoře rodiny si uvědomil svá dřívější pochybení a zapracoval na své nápravě. Jeho vycestování z území České republiky by tak vedlo k zpřetrhání jeho rodinných ale i soukromých vazeb. Rozhodnutí dle žalobce nelze jinak než označit za nepřiměřené, kdy zásah do soukromého a rodinného života bude zásadní a v extrémním nepoměru k údajně tvrzené ochraně veřejného pořádku. 10. Konstatoval, že se vždy dopustil pouze přečinů, a to navíc majetkového charakteru. Nikomu na zdraví neublížil, nedopustil se žádného závažného trestného činu, který by měl závažný dopad či následek na poškozené nebo společnost. 11. Nesouhlasil s tím, že se dopustil dlouhodobé ignorace zákonů České republiky, neboť trestní rozsudky se týkají období šesti měsíců, což nelze označit za dlouhodobé páchání trestné činnosti. Připomněl, že ve smyslu ustanovení § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců, mu byl uložen toliko jediný nepodmíněný trest odnětí svobody. Rozhodnutí je dle žalobce nezákonné a jím provedený zásah do jeho osobního a rodinného života je závažný a nepřiměřený. Na podporu své argumentace žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2021, č. j. 5 Azs 135/2019-26, a na rozhodnutí Veřejného ochránce práv ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 2040/2011/VOP/VBG. 12. Žalobce dále uvedl, že vztah s jeho matkou a sestrou lze dle jeho názoru charakterizovat jako rodinný život ve smyslu čl. 8 Úmluvy. V této souvislosti žalobce poukázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva jakož i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 Azs 256/2019. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 9 Azs 41/2014, žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je zcela zjevně nepřiměřené, když právě jeho realizací dojde ke zpřetrhání rodinných vazeb a omezení rodinných vztahů a funkce rodiny. Vyjádření žalovaného k žalobě 13. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost a nekonkrétnost. Žalobu označil za ryze formální, obsahující neurčité žalobní body, ze kterých není patrno, co je žalovanému konkrétně vytýkáno. Dle žalovaného žalobce rovněž bagatelizuje svou trestnou činnost a skutečnost, že je kariérním recidivistou, který má 4 záznamy v Rejstříku trestů, 23 záznamů v rejstříku přestupků a v době řízení byl ve výkonu trestu. 14. K žalobním námitkám uvedl, že posouzením přiměřenosti napadeného rozhodnutí se řádně a podrobně zabýval na str. 4 až 8 napadeného rozhodnutí, přičemž s ohledem na platnou judikaturu rovněž posuzoval, zda žalobcem páchané protiprávní jednání lze považovat za opakované závažné narušení veřejného pořádku. V napadeném rozhodnutí se také zabýval skutečnostmi týkajícími se rodinných vazeb žalobce a dospěl k názoru, že napadené rozhodnutí je přiměřené okolnostem konkrétního případu. Podotkl, že se rovněž věnoval zrušení trvalého pobytu i v souvislosti s čl. 8 Úmluvy a konstatoval, že zrušení trvalého pobytu žalobce není s ním v rozporu. 15. Žalovaný k žalobcem uvedené hrozbě smrti uvedl, že zrušení trvalého pobytu není vyhoštěním a žalobce má několik možností, jak v České republice legálně pobývat i nadále. Podotkl, že žalobci nebyla stanovena povinnost vycestovat do země původu, byl mu ud