2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

141 A 15/2025- 18 - text  8 141 A 15/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: město Šluknov, IČO: 00261688 sídlem nám. Míru 1, 407 77 Šluknov zastoupené advokátem Mgr. Bc. Tomášem Auerem sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Městský úřad Rumburk sídlem Třída 9. května 1366/48, 408 01 Rumburk o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve výzvě ze dne 7. 1. 2025, č. j. OŽP/816-25/2937-24/Hurt takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 7. 3. 2025, doručenou soudu téhož dne, se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat ve vydání výzvy ze dne 7. 1. 2025, č. j. OŽP/816-25/2937-24/Hurt (dále jen „Výzva“). Jejím prostřednictvím žalovaný podle § 14 odst. 4 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) vyzval žalobce k odstranění nelegálně soustředěného odpadu – několika tisíc kusů pneumatik nacházejících se na žalobcových pozemcích a k jejich předání do zařízení určeného k nakládání s odpady ve lhůtě 120 dnů od doručení Výzvy. 2. Žalobce v žalobě zejména uvedl, že nebyl splněn zákonný předpoklad k vydání Výzvy, neboť žalobce již dříve žalovanému sdělil a doložil, že vlastníkem pneumatik je bývalý nájemce dotčených pozemků, který pozemky užíval k provozování autokrosových závodů. Pneumatiky byly nájemcem po skončení nájmu na pozemcích ponechány, aniž se staly žalobcovým vlastnictvím. Podle žalobce tedy nelze tvrdit, že nebylo možné zjistit osobu, která je za odpad (pneumatiky) odpovědná. 3. Žalobce dále uvedl, že nebude-li Výzvu respektovat, hrozí, že žalovaný přistoupí k odstranění pneumatik, přičemž náklady takové činnosti bude muset nést žalobce. Jelikož Výzva není rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být žalobci zpřístupněna soudní ochrana připuštěním zásahové žaloby. K tomu žalobce poznamenal, že jako územní samosprávný celek disponuje s veřejnými prostředky, které je povinen vynakládat hospodárně; za hospodárně vynaložené prostředky však nelze považovat náklady na odstranění cizího odpadu. Žalobce má za to, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu může být Výzva, jež je způsobilá zasáhnout do žalobcovy majetkové sféry, nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. Příkladmo odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2015, č. j. 1 Afs 242/2014-33, ohledně nezákonného zásahu v podobě výzvy k podání daňového přiznání, dále na rozsudek téhož soudu ze dne 19. 5. 2016, č. j. 6 As 69/2016-39, řešící nezákonný zásah představovaný výzvou k odstranění reklamního zařízení, a konečně na rozsudek téhož soudu ze dne 30. 4. 2014, č. j. 6 Afs 46/2014-39, zabývající se nezákonným zásahem v podobě výzvy správce daně k doplnění důkazů. Žalobce argumentoval, že se Výzva svou povahou blíží výzvám pojednaným v odkazovaných rozhodnutích, pročež může být nezákonným zásahem. Považoval za nelogické, aby mu byla soudní ochrana zpřístupněna až po faktické realizaci Výzvy (ať již dobrovolné, či nucené). 4. Závěrem žalobce navrhl, aby soud určil, že zásah žalovaného, spočívající ve vydání Výzvy, je nezákonný, a dále aby soud žalovanému uložil jednak povinnost zdržet se zásahu obsaženého ve Výzvě, tj. „zdržet se odstranění pneumatik z pozemků parc. č. XA, XB, XC, XD a XE v k. ú. X“, jednak „obnovit stav před zásahem, tj. náležitě zjistit vlastníka pneumatik“. 5. Soud nejprve zkoumal splnění podmínek řízení. 6. Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. 7. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v odst. 63 svého rozsudku ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015-160, mj. uvedl: „Pokud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 84 (správně patrně § 82, pozn. soudu) s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu. (…) Je však třeba zdůraznit, že odmítnout žalobu z uvedeného důvodu lze jen tehdy, je-li nemožnost, aby v žalobě tvrzené jednání bylo nezákonným zásahem, zjevná a nepochybná. Soud zde bude přihlížet též k závěrům ustálené judikatury, která dále vysvětluje, které úkony veřejné správy nezákonným zásahem nejsou a nemohou být (např. jednotlivé procesní úkony správního orgánu, které směřují k vydání rozhodnutí a samy o sobě nepředstavují zásah do práv účastníka řízení – viz rozsudek ze dne 31. 7. 2006, č. j. 8 Aps 2/2006-95, shodně usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 1 Afs 183/2014-55, bod 42).“ Zdejší soud poznamenává, že citované názory nebyly ve své podstatě dotčeny nosnými důvody pozdějšího nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, jímž byl uvedený rozsudek rozšířeného senátu NSS zrušen. 8. Soud předesílá, že v nynější věci žalobce vymezil jednání, v němž má nezákonný zásah žalovaného spočívat, zcela jednoznačně. Ohledně skutkové stránky jednání (aktu) žalovaného, před kterým žalobce hledal soudní ochranu, tak nepanují jakékoli pochybnosti. Stejně tak ovšem soud nemá pochybnosti a považuje za zjevné, že toto jednání nemůže být vzhledem ke své povaze „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s., i kdyby byla žalobcova tvrzení pravdivá. 9. Podle § 14 odst. 4 zákona o odpadech, pokud není možné zjistit osobu, která je za odpad odpovědná nebo taková osoba zemřela nebo zanikla, aniž by její povinnosti ve vztahu k tomuto odpadu přešly na jinou osobu, vyzve obecní úřad obce s rozšířenou působností vlastníka pozemku k odklizení odpadu a jeho předání do zařízení určeného pro nakládání s odpady ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. V odůvodněných případech může obecní úřad obce s rozšířenou působností stanovit lhůtu k odklizení odpadu a jeho předání do zařízení určeného pro nakládání s odpady delší. Obec, na jejímž území se odpad nachází, může vlastníkovi pozemku poskytnout součinnost při odklízení odpadu a jeho předání do zařízení určeného pro nakládání s odpady. 10. Soudu zastává názor, že výzva dle § 14 odst. 4 zákona o odpadech nemůže sama o sobě jakkoli zasáhnout ani do jakéhokoli adresátova veřejného subjektivního práva, ani do jeho právní či majetkové sféry. Neplyne to přitom ani tak ze samotného posledně citovaného zákonného ustanovení, jako z navazující právní úpravy důsledků oslyšení takové výzvy (§ 14 odst. 5 a 6, a část šestá hlava druhá a contrario téhož zákona). 11. Podle § 14 odst. 5 zákona o odpadech, pokud vlastník pozemku nezajistí odklizení odpadu a předání odpadu do zařízení určeného pro nakládání s odpady do 30 dnů ode dne doručení výzvy nebo v delší lhůtě stanovené ve výzvě, může obecní úřad obce s rozšířenou působností a) uložit vlastníkovi pozemku, aby na vlastní náklady zabezpečil místo, kde se nachází nezákonně soustředěný odpad, proti dalšímu návozu odpadu, b) zabezpečit odpad, který ohrožuje životní prostředí, před únikem škodlivin do okolního prostředí, nebo c) nezákonně soustředěný odpad odklidit a předat do zařízení určeného pro nakládání s odpady. 12. Soud konstatuje, že ustanovení § 14 odst. 4 zákona o odpadech (a ostatně ani jiné ustanovení daného zákona či jiného právního předpisu) neukládá vlastníku pozemku povinnost odklidit a předat do zařízení určeného pro nakládání s odpady nezákonně soustředěný odpad. Takovou povinnost lze dovodit jedině ve vztahu k vlastníku nezákonně soustředěného odpadu, a sice na základě § 14 odst. 1 uvedeného zákona; na rozdíl od něj má však vlastník pozemku zákonnou povinnost oznámit příslušnému správnímu orgánu, že se dozvěděl o nezákonně soustředěném odpadu na svém pozemku (§ 14 odst. 2 zákona o odpadech). Samotná skutečnost, že zákon o odpadech v § 14 odst. 4 dává obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností právo vyzvat vlastníka pozemku k odklizení odpadu a jeho předání do zařízení určeného pro nakládání s odpady, ještě nezakládá vlastníku pozemku povinnost tuto výzvu uposlechnout. Ostatně pokud zákon o odpadech ukládá vlastníku pozemku (na němž se nachází nezákonně soustředěný odpad) nějakou povinnost nebo umožňuje správnímu orgánu uložit vlastníku nějakou povinnost, činí tak výslovně; tak je tomu právě v § 14 odst. 2 (zákonná informační povinnost vlastníka pozemku), dále v § 14 odst. 5 písm. a) [oprávnění správního orgánu uložit vlastníku pozemku povinnost zabezpečit na vlastní náklad místo př